(9.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
V návrhu státního rozpočtu rovněž roste význam nedaňových příjmů, jako jsou dividendy či příjmy z prodeje emisních povolenek. Predikce těchto příjmů však nepodléhají posouzení výboru pro rozpočtové prognózy, což vládní rozpočtová rada považuje za rizikové. Výnosy z prodeje emisních povolenek navíc nelze použít na krytí běžných výdajů rozpočtu, jak za chvíli více rozvedu v pasáži o energetické politice. Zcela nově totiž platí svévolná přísnější pravidla Evropské unie a výnosy z těchto povolenek lze použít jen na opatření související s klimatem. Nesmysly.
Podle hlavního ekonoma společnosti Cyrrus Víta Hradila vláda v rámci pětičlenné koalice nenašla shodu nad úspornými opatřeními, a uchyluje se proto pouze k laciným trikům a výmluvám, kterými obhajuje neplnění předvolebních slibů, tedy skutečnou konsolidaci veřejných financí. Cituji: "Žádná konsolidace se nekoná a v tomto volebním období již evidentně ani konat nebude. Vše, co vláda slavně ušetří konsolidačním balíčkem, obratem utratí jinde a výsledný stav je prakticky stejný jako před zahájením jejího konsolidačního úsilí," prohlásil mimo jiné analytik Vít Hradil. Něco podobného jsem zde říkal a podrobně zdůvodňoval ve svých projevech k takzvanému vládnímu konsolidačním balíčku a něco si ještě schovám pro detailnější projev k návrhu rozpočtu.
Vláda ve svém konsolidačním balíčku z jara letošního roku slibovala výrazné úspory na výdajové straně a tvrdila, že podstatná část se jich odehraje ve škrtech v národních dotacích, které plynou přímo z veřejných peněz. Tak se na to pojďme trochu podívat. Vyškrtat se má nakonec 84 miliard, ovšem nejpodstatnější část této částky, 38 miliard, tvoří ukončení dotování poplatků na takzvané obnovitelné zdroje, které budou znovu platit domácnosti. To znamená, že vláda nakonec škrtla národní dotace jen v objemu 46 miliard. Přenesení poplatků za obnovitelné zdroje energií na občany bude mít rovněž za následek zvýšení složené daňové kvóty a přispěje i k vyššímu růstu inflace. To je opravdu vládní ekonomický majstrštyk! A opět to ještě více rozvedu za chvíli, kdy budu hovořit k energetické problematice.
Ještě pro lepší a konkrétnější představu doplním, že plánovaný deficit rozpočtu na rok 2024 je ve výši 252 miliard, který vláda vydává za fantastický výsledek svého konsolidačního úsilí. Odpovídá zhruba 25 000 korunám na každého Čecha včetně kojenců. Průměrná čtyřčlenná rodina si tak prostřednictvím této pětikoaliční vlády jen na příští rok nedobrovolně na finančním trhu vypůjčí 100 000 korun, které bude muset v budoucnu splatit i s úroky, a to prostřednictvím vyšších daní. To, co se u nás v této oblasti děje, přitom není na evropské poměry normální. Ceny u nás rostou stále výrazně rychleji než v jiných zemích. Máme čtvrtou až šestou nejvyšší inflaci z celé Evropské unie a trvá nejdéle. V Evropě je mnoho zemí, které už zvládly dostat vlnu zdražování, jež byla globálním fenoménem před dvěma lety, pod kontrolu. Například v Nizozemsku momentálně rostou ceny jen o 0,2 %, v Dánsku o 0,9 %, Estonsko, které bylo dlouho evropským rekordmanem ve výši inflace, má nyní inflaci na úrovni 4,2 %. Takže nejde o globální, ale čistě o náš domácí problém, o problém této vlády.
Ani lehce příznivější čísla ze srpna a září ohledně plnění státního rozpočtu neznamenají, že vláda začala náhle šetřit. Výdaje rostou stále velmi rychlým tempem. Oproti předchozímu roku utratil stát o 178 miliard korun více, to je vzestup o 12 %. Kompenzace cen energií stály skoro o 56 miliard korun více než vloni. To jsou peníze, které stát zpětně proplácí energetickým firmám, když jim kompenzuje rozdíl ceny mezi stropem na energie pro domácnosti a firmy a cenou, kterou si obchodníci s energiemi účtují celkem. Platí to spekulantům a obchodníkům, místo aby to dal českým občanům.
Tím, co vylepšilo plnění rozpočtu na konci září, je rapidní růst příjmů. Ty se celkově meziročně zvedly o 23 %. Stát získal na příjmech za prvních devět měsíců letošního roku o 268 miliard korun více než vloni, a to je ještě skutečný výběr takzvané windfall tax výrazně pod vládním odhadem zaneseným do zákona o státním rozpočtu na letošní rok. V září přišly první zálohy na tuto daň, ty vynesly 25,5 miliardy korun. Podle dostupných informací ale skoro tři čtvrtiny této částky, zhruba 19 miliard korun, zaplatila jediná firma - ČEZ. Všichni ostatní od bank po privátní energetické společnosti optimalizovaly, jak jsem zde rovněž předpovídal, své hospodaření tak, aby v podstatě žádnou windfall tax nezaplatily. Je to tedy de facto daň pro polostátní ČEZ. Bez jeho dividend a speciální daně by byl schodek rozpočtu o 73 miliard korun vyšší.
Je to zvláštní perpetuum mobile. ČEZ si účtuje rekordní ceny za elektřinu. Občanům a firmám je vláda kompenzuje prostřednictvím cenových stropů a rozdíl mezi tímto stropem a finální cenou naopak kompenzuje stát ČEZu a z něj si pak dividendou a mimořádnou daní vytáhne peníze zpět do rozpočtu. Jen pro zajímavost, kolik úředníků musí tento umělý a nikoliv nezbytný mechanismus obhospodařovat? A kolik nás to stojí? Jsme jediná země Evropské unie, která se ještě svým ekonomickým výkonem nedokázala vrátit do doby před začátkem covidové pandemie v roce 2020. Jsme zemí, v níž se od té doby nejvíce propadly reálné mzdy a platy. A patříme k zemím, kde se za tyto poslední tři roky zdražilo nejvíce v celé Evropě. Zboží a služby stojí dnes zhruba o 37 % více než před rokem 2020. To je i míra znehodnocení úspor českých občanů, což je trestuhodné.
Po zhruba dvou letech dvojciferné inflace vydává vláda za svůj obrovský ekonomický úspěch, že inflace klesla na 8 %. Jenže to je politický marketing a obchod s iluzemi. Stále se zdražuje už mnohokrát zdražené zboží z enormně vysoké předchozí základny a základní zboží a služby, denní životní potřeby, ceny energie, bydlení a potraviny dále zdražují tempem několika desítek procent meziročně. Přitom průměrná míra růstu inflace v Evropské unii je aktuálně 6 %. Spojené státy americké jsou na 3 %. Takže žádné vnější vlivy, žádná Ukrajina. Musíme si zamést před vlastním prahem. Ceny energií v srpnu podle Eurostatu ve většině zemí Evropské unie ve srovnání s předchozím rokem klesaly, v některých i velmi výrazně, třeba v Nizozemsku o 27 %. My naopak patříme k zemím, kde stoupaly.
Nemůžu se v pasáži o ekonomické a rozpočtové politice vlády vyhnout konsolidačnímu balíčku, ale promluvím o něm z jiné perspektivy než dříve, z nadhledu a za pomoci aktuálních analýz renomovaných ekonomických subjektů.
Vládní konsolidační balíček nejvíc zasáhne do rozpočtu domácností vychovávajících nejmenší děti, což je naprostá tragédie a další popření vládních předvolebních slibů a jejího vlastního programového prohlášení. Jde zejména o důsledek rušení a omezování prorodinných daňových slev. Analýza společnosti BDO například vypočítává, že v absolutních číslech může činit propad pro středněpříjmovou rodinu se dvěma dětmi okolo 63 000 korun čistého ročně. Obecně lze říci, že z důvodu zrušení či omezení některých daňových slev a zavedení příspěvku na nemocenské pojištění zaměstnanců se v procentuálním vyjádření nejvíce zvýší daňové a odvodové zatížení u rodin s dětmi staršími tří let, kdy má rodič zaměstnanecký příjem asi 40 až 50 000 korun měsíčně a druhý rodič je doma s dětmi. Zde se dostáváme na úroveň až asi o 10,5 % vyšších odvodů. Tolik citace z této zprávy. ***