(22.40 hodin)
(pokračuje Karel Rais)
Nyní sledujeme v přímém přenosu další experiment na živém organismu, na dětech, které budou podávat přihlášky na střední školy elektronicky. Myšlenka samozřejmě dobrá, ale jestliže několik měsíců před ostrým provozem vedení Cermatu hledá programátory, riskuje poměrně hodně. Jako člověk, který strávil několik let zaváděním velkých IT projektů do provozu, na tento přístup Cermatu hledím s velkým despektem. Uvidíme, zda tento projekt nebude posledním hřebíkem do rakve této instituce, která již mnohokrát prokázala fatální selhání například při zpracování maturitních zkoušek.
Podle původního návrhu rozpočtu Ministerstva financí na příští rok mělo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dostat o 11,6 miliardy korun méně, než tomu bylo v roce 2023. Návrh rozpočtu Zbyňka Stanjury počítá s 251 000 školskými pracovníky. V roce 2022 přitom ve školství pracovalo přes 285 000 lidí, počet pracovních míst by tak klesl o 34 000. Ministr školství od té doby naštěstí dojednal navýšení rozpočtu svého rezortu a uhájil tak snad aspoň některá pracovní místa. Pro rok 2024 pro rezort školství se počítá v konečném návrhu státního rozpočtu, který ještě dodnes není ve výboru tedy, s částkou 269 miliard korun, což je jenom o 1,49 % více než v letošním roce.
Školství je ovšem i nadále zatíženo značnými inflačními náklady. Aktuálně to vypadá, že cena energie od příštího roku opět vzroste, hovoří se o nárůstu až kolem 10 % stávajících cen, a to díky zmiňovanému poplatku za obnovitelné zdroje energie a za distribuci směrem ke koncovým spotřebitelům. Čili v kumulaci, jak jsem již říkal, by ta cena megawatthodiny mohla vzrůst až o 1 100 korun, pro průměrnou domácnost to bude pravděpodobně nárůst roční ceny elektrické energie o 6 000 korun. Hovořím o tom z toho důvodu, že částka pro univerzity díky jejich velké spotřebě bude samozřejmě řádově násobně vyšší, a přitom navýšení, znovu opakuji, 1,49 % pouze.
To samozřejmě mimo jiné nemůže ministrovi školství dodržet vlastní závazek vlády, který si dali do prvního programového prohlášení, které se tady schvalovalo, a to je zajistit kvalitní platové ohodnocení pedagogický pracovníků a udržení jejich platů na úrovni 130 % průměrné hrubé mzdy. Pokud by učitelé měli napoprvé skutečně dosáhnout na platy ve výši 130 % průměrné mzdy, znamenalo by to výdaj v rozpočtu školství asi 30 miliard korun, které by musel ministr školství v rozpočtu někde najít. Vzhledem k tomu, že jeho rozpočet byl oproti letošnímu roku navýšen pouze o 4 miliardy, nejsem přesvědčen o tom, že 30 miliard korun bude moci v rozpočtu školství být dáno právě na platy pedagogických pracovníků. A k tomu ještě když musíme uvažovat inflační tendence, kdy se očekává meziroční inflace v roce 2023 kolem 10 %.
To není jenom můj názor. Já jsem ten názor odborníků prezentoval svého času tady veřejně, ukazoval jsem výsledky studie renomovaných kolegů Münicha a Smolky s názvem "Platy učitelů v roce 2021: Vrchol dosažen a co dál?". Zde bylo jednoznačně dokázáno a deklarováno, že v roce 2021 byl dosažen vrchol platů pedagogů a v současné době padá platová křivka dolů. Co hůř, ta studie ještě nebrala do úvahy vůbec... zabývala se pouze platy učitelů základních škol, vůbec nebrala platy učitelek mateřských škol a platy nepedagogických pracovníků. Současně vláda pro jistotu nehovoří vůbec o nepedagogických pracovnících škol, co se týká těch 130 %.
Považuji zde za svoji povinnost zdůraznit, že předchozí vláda hnutí ANO svoje mzdové sliby v oblasti školské politiky splnila, a taky si myslím, že je potřeba, aby tady zaznělo, že za ty poslední dva roky ani jednou těch 130 % navýšení nebylo dosaženo a ta prognóza z mého pohledu je spíš pesimistická.
Ministerstvo školství má taky ještě navíc škrtnout dotace v celkové výši asi 7,7 miliardy korun, škrtat se bude významně v dotacích na podporu mládeže a nadaných dětí. To mě mrzí hodně, protože práce s talenty je stejně zanedbaná poměrně dost. Potom dotace do sportu, integrace romské menšiny, dotace na podporu vzdělávacích aktivit národnostních menšin. O celých 6 miliard korun má přijít takzvaná reforma regionálního školství, což, jak oznámil pan ministr Bek, znamená, že dojde k úplnému zastavení reformy regionálního školství.
Situace není o mnoho lepší ani ve vysokém školství. Tady bych odbočil. Sledovali jste, sledovali jsme všichni dnešní výstražnou stávku pracovníků univerzit, to se stává skutečně jenom jednou za pár let, která byla jednoznačně věnována situaci v platech. O tom ještě chvilku budu za chvilku mluvit. Vysoké školy nabádal pan premiér Fiala na konferenci Česko na křižovatce k tomu, že, cituji: musíme mít ambici proniknout mezi světové univerzitní špičky a být atraktivní nejenom pro české, ale i pro mezinárodní studenty. - Těžko se univerzitám proniká mezi světovou špičku, když hospodaří s rozpočtem v řádech možná jednotek procent oproti zmíněným špičkovým univerzitám. Situace s platy akademických pracovníků je i nadále tristní. A pochopitelně nejde jenom o platy, ale jde o v podstatě o celý proces manažerský, pedagogický, výzkumný proces jak na univerzitách, tak i na Akademii věd. Ale co se týká těch platů, já jsem tady ukazoval, a zas je to pořád stejné, jenom jakési srovnání velmi jednoduché, kdy tarify učitelů ve srovnání s průměrem tarifů pracovníků s vysokoškolským vzděláním jsou v České republice o 26 až 41 % nižší. Čili vysokoškolák, který zůstane na univerzitě, tak si vydělá o čtvrtinu až třetinu, nebo téměř polovinu, méně než jeho kolega, který jde do praxe. Podobně kategorie vysokoškolských docentů se pohybuje pod tímto národním srovnáním. Ten je na tom hůř asi o 10 %.
Učitelé v regionálním školství jsou na tom lépe než jejich kolegové na vysokých školách. Výše tarifů u kategorie odborného asistenta nebo asistenta je v uvozovkách pouze o 12 až 26 % nižší než v případě učitelů na středních školách. Je pochopitelné potom, že přechází ti lidé na střední školy. Nízké mzdy mají podle informací pracovní skupiny při Ministerstvu školství hlavně odborní asistenti, tedy vyučující s doktorským titulem. Zase, pokud jste se dívali na zprávy, tam byly prostě komunikace s některými lidmi, mladými lidmi, kteří stávkují, a když říkají ty platy, tak je to tedy fakt velmi tristní. Nejnižší mzdy mají ve srovnání s kolegy tito lidé na filozofických, humanitních a teologických fakultách. I mezi fakultami jsou pak samozřejmě rozdíly. Takže není výjimkou, že slyšíte o odborném asistentovi na humanitním odboru s platem 37 000 korun měsíčně, což kdyby tento odborný asistent s titulem Ph.D. pracoval jako skladník v supermarketu, tak by měl plat vyšší.
Ale jsem si vědom toho, že je to složitější. Třeba o tu atomizaci těch předmětů prostě na těch univerzitách. Je to podle mě oblast, kde bychom měli, navážu na pana ministra Beka, kde bychom se bez ohledu na politické zaměření měli snažit upravit některé zákony nebo nařízení Ministerstva školství. Pomohlo by situaci, tuhle situaci by pomohlo řešit zvýšení průměrné měsíční hrubé mzdy asi o 5 % formou navýšení tarifních složek. ***
