(12.30 hodin)
(pokračuje Karel Haas)
Příjmy státního rozpočtu dominantně tvořené příjmy z daní, nejen z daní, jsou primárně otázkou změn legislativy. Proto také v současném, nebo v teď projednávaném sněmovním tisku projednáváme primárně změny daňových předpisů. Významnější strana, použiji za chviličku ta konkrétní čísla, významnější strana konsolidačního balíčku, a proto pevně stojím za pojmem konsolidační, a nemáte pravdu v tom, že by to byl daňový balíček, to znamená, otázka výdajů, je otázka státního rozpočtu. Všichni to dobře víte. Státní rozpočet podle zákona se připravuje v konkrétních termínech. Do 31. 8. bylo povinností Ministerstva financí předložit návrh státního rozpočtu, do konce září je povinností, zákonnou povinností české vlády, předložit návrh státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně. Dnes vláda v rámci svého zasedání státní rozpočet schvaluje, a opatření na výdajové straně, která jsou legitimně v té podobě exekutivní, to znamená, v podobně návrhu státního rozpočtu - každý v této zemi se dnes bude moci přesvědči, že opatření na výdajové straně budou ze strany naší vlády naplněna. Ten poměr mezi v konsolidačním balíčku a v rámci konsolidačního balíčku, nikoli daňového balíčku, mezi novými příjmy a úsporami na straně výdajů samozřejmě znáte, ten poměr je jiný v roce 2024, jiný v roce 2025, tak jak postupně budou nabývat účinnosti jednotlivá opatření z konsolidačního balíčku, ten poměr i pro veřejnost, tak, aby veřejnost byla přesvědčena o tom, že nemáte pravdu s pojmem daňový balíček, 66 ku 34 procentům v roce 2024, 53 ku 47 procentům v roce 2025, poměr úspor ve výdajích a nových příjmů. To znamená, platí základní teze, že v balíčku jsou významnějším aspektem a významnější stranou úspory ve výdajích tohoto státu, čemuž bychom měli tleskat všichni.
Čtvrtý okruh mých argumentů - proč konsolidační balíček? Dalo by se o tom mluvit hodně dlouho. Já se to pokusím zase shrnout, tenhle svůj blok, do tří takových podbloků.
Za prvé, všichni dobře známe, můžeme se bavit o důvodech, těch důvodů, a neklesnu na to, že důvodů je vždycky víc, jsou objektivní a je to kombinace, já teď řeknu jenom ta tvrdá čísla, a těch příčin je vždycky víc, existovaly příčiny v minulosti typu covidu, existují příčiny v současnosti, mezinárodní situace, energie a tak dále. Ale první důvod je ten, že nepochybně saldo rozpočtů vládních institucí v České republice, tak jak se v poslední době vyvíjelo, v posledních letech, tak prostě nebylo udržitelné do budoucnosti. Ta konkrétní časová řada. A do roku 2019 opravdu ta čísla takto hrozivá nebyla a možná nebylo nutno na ně takto reagovat, jako reaguje naše vláda konsolidačním balíčkem. Rok 2021, tady jenom kontextově podotýkám, že vláda, naše koaliční vláda, nastoupila 17. prosince do úřadu, to znamená, rok 2021 je v zásadě rokem, za který rozpočtově odpovídá, to říkám neutrálně, předchozí vláda, nebo odpovídala předchozí vláda. Rok 2021, saldo veřejných rozpočtů, pokud se nepletu, 5,8 % HDP. Rok 2020. Rok 2021 - 5,1 % HDP. Rok 2022, za naší vlády, plně na naši odpovědnost, není to číslovka, nad kterou bychom jásali, 3,6 % HDP. To znamená pokles zhruba o 1,5 procentního bodu. V letošním roce, rok není fiskálně uzavřen, podle těch nejaktuálnějších prognóz MF, včetně světové prognózy, se budeme pohybovat někde v intervalu 3,4 až 3,6 % HDP. To znamená, jsou to nepochybně lepší číslovky než roky 2020 a 2021, téměř 6 %, 5,8 % a 5,1 % HDP. To znamená, tento trend, tato tvrdá čísla, a já vždycky budu tvrdit, že ta čísla měla víc příčin, tak tento trend prostě musíme otočit. A to je první, hlavní důvod, proč konsolidační balíček.
Druhý důvod, a je mi líto, že tato druhá nedílná součást úsilí o nápravu českých veřejných financí je také torpédována opozicí, jsou kroky, které v souhrnu tvoří důchodovou reformu. Já tady jenom uvedu zase tvrdá čísla, a nedá se oddělit konsolidace státního rozpočtu od důchodové reformy. Důchodový účet v letošním roce za prvních sedm měsíců je v deficitu cca 42 miliard korun. Já jsem si vytáhl čísla důchodového účtu, protože jsou evidována samostatně za roky 2000 až 2022, to znamená za 23 let. Tvrzení, že český důchodový systém nemá problém nebo není potřeba nic činit, neodpovídá faktům. Za těch 23 let byl 17krát v jednotlivých letech český důchodový systém v deficitu, 6krát byl v mírném přebytku, celkové záporné saldo za těch 23 let českého důchodového systému je zhruba minus 430 miliard korun. To je druhý důvod a je potřeba o konsolidačním balíčku mluvit v souvislosti s kroky v oblasti důchodů a penzí, proč je konsolidace českých veřejných financí nutná a nezbytná.
Třetí důvod, a na ten se občas zapomíná a já ho tady chci zdůraznit, přijímám názory, že se vždycky dá jít mnohem dál, ale já si cením vůbec té snahy, že jsme po té cestě vykročili, kromě těch prokazatelných fiskálních dopadů konsolidačního balíčku přináší konsolidační balíček to, k čemu bychom měli všichni společně směřovat napříč touto Sněmovnou, a to je zjednodušování našeho daňového systému. Já jsem někdy odpovídal sebekriticky ve vztahu k naší koalici, k naší vládě, politika je vždycky umění možného, že ani po konsolidačním balíčku se český daňový systém nestane Estonskem nebo podobnou progresivní zemí z pohledu jednoduchosti daňové soustavy, z pohledu jednoduchosti daňového systému. Ale to, že konsolidační balíček obsahuje celou sadu, a já uvedu zase konkrétní fakta, ať nemlátím jenom prázdnou slámu a fráze, tak že obsahuje celou řadu konkrétních kroků ke zjednodušení daňového systému, je nepopiratelným objektivním faktem.
Několik příkladů. Snížení sazeb DPH z 9 na 2 - ne, ze 3 na 2. Proč 9? Omlouvám se za to přeřeknutí. Příkladem toho, jak jsme měli zaplevelený - zaplevelený, nestydím se za to slovo - daňový systém, bylo 9 sazeb, 9 různých variant sazeb DPH na pivo, na český národní nápoj. Považujete to prosím vás za normální stav? Já tedy ne. Takže první ukázka zjednodušení daňového systému a daňové soustavy - snížení počtu sazeb DPH. Je tady kritizováno - a bylo tady kritizováno, debata je legitimní - rušení daňových výjimek. Zrušení 22 daňových výjimek rozhodně není malým krokem ke zjednodušení daňové soustavy a ke zjednodušení daňového systému.
To, o čem se téměř nemluví, je to obsahem souhrnného pozměňovacího návrhu, je princip takzvané funkční měny pro podnikatele. Funkční měna pro podnikatele, to znamená možnost vést účetnictví, možnost platit daně ve funkční měně, která převládá v hospodaření daného ekonomického subjektu, v eurech, v dolarech nebo v britských librách vedle koruny, je přece úžasným zjednodušujícím krokem pro podnikatelský sektor. Zmínka o tom téměř nebyla. Tak třetí konkrétní ukázka, která nemá samozřejmě sama o sobě spojitost s úsilím o fiskální konsolidaci, ale je prokazatelným krokem ke zjednodušení a zpružnění daňového systému. ***
