(9.30 hodin)
(pokračuje Karel Havlíček)
Takže já jsem čekal, že do toho vstoupí alespoň pan premiér Fiala. Nevstoupil. Obecné fráze. Bohužel musím říct poslední dobou zjevná dezorientace, což se stává, když je člověk přepracovaný. Nerozhodnost, vymlouvání se. Já jsem si včera přečetl rozhovor s panem premiérem Fialou na Seznam Zprávy. To se fakt nedalo dočíst. Tam nebylo nic ve smyslu toho, že bych viděl, že má něco pod kontrolou, že o něčem rozhoduje, že něco řídí, že ví, kam jít. Jenom vymlouvání se a obecné akademické floskule! Fakt šílené! A to vymlouvání, to prostě nelze dělat věčně. Ano, v roce 2022, když jste dávali dohromady rozpočet, jste to ještě všechno hodili na nás. Budiž, to je asi politika. Ale pak už ne! Rok 2023, 2024, celá konsolidace a tak dál, to už je, vážení členové vlády, váš plán. To už je vaše zodpovědnost a to už je vaše prohra! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a další přihlášenou s přednostním právem je paní předsedkyně Alena Schillerová. Prosím, ujměte se slova.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, milé kolegyně, milí kolegové, od velkolepé tiskové konference na Úřadu vlády uplynuly čtyři měsíce a šestnáct dnů. Pamatuji si velmi dobře ten den - odpočítávání jako o silvestrovské půlnoci. Napětí skoro jako u volebního speciálu Marcely Augustové. Výprava, že by se nemuseli stydět producenti Česko hledá SuperStar.
Šla jsem potom hned ten večer do Událostí, komentářů, kde jsem o představeném balíčku diskutovala s některými z vládních poslanců. Bylo to velmi čerstvě po jeho představení, takže času na analýzu nebylo mnoho. Museli jsme se tehdy spokojit s tím, co nám k balíčku napsalo samo Ministerstvo financí, a samozřejmě s vlastním úsudkem a expertizou. Proto jsem se na kolegy ve studiu ani nezlobila, že odmítají tomuto balíčku říkat daňový. Měla jsem pochopení, že zapřisáhle opakují informace z v dlaních žmoulané čerstvé tiskové zprávy Ministerstva financí, podle které měla být dominantní část konsolidace provedena na výdajové straně, a nikoliv zvyšováním daní. Dalo se pochopit, když s téměř dětinskou naivitou věřili, že ten Ježíšek do září určitě přijde a ty úspory za 62 miliard k tomu nehezkému zvyšování daní nadělí.
Čas oponou trhl a kvalitních informací o tom, co nám architekti tohoto balíčku skutečně připravili, je dnes už víc než dost. Již máme k dispozici oponenturu nejvýznamnějších makroekonomických pracovišť v naší zemi a dobře víme, co tento balíček naší ekonomice způsobí. Jako kamínky v mozaice se nám poskládaly názory odborníků, respektovaných institucí, ale i docela obyčejných českých domácností, obyčejných rodin, které si na kalkulačce spočítaly, že bez těch 50 000, o které kvůli balíčku přijdou, si prostě odpustí tu dovolenou v Luhačovicích, i tu permanentku do divadla, i tu potřebnou rekonstrukci koupelny. A známe už i reakci těch hoteliérů v Luhačovicích, kteří si v Excelu spočítali, že bez těch 150 rodin, které příští rok kvůli daňovému balíčku nepřijdou na rekreaci, si budou muset odpustit ta nová plastová okna, i ty nové koberce, i to přidání na platu svým zaměstnancům. A známe i názory těch zaměstnanců, kterým nejenže šéf nepřidá, ale ještě si budou muset připlatit několik set korun měsíčně na nemocenském pojištění, a tak dále samozřejmě. Podtrženo, sečteno, celkem se tímto efektem připravíme o bohatství v rozmezí od 23 miliard korun podle Ministerstva financí až po 55 miliard korun podle Komerční banky. Ano, samo Ministerstvo financí ve své srpnové makroekonomické prognóze jasně vyčíslilo, že negativní dopad tohoto balíčku bude ve výši 0,3 % našeho celoročního HDP, podle Komerční banky to bude dokonce 0,5 %. A negativní dopad samozřejmě potvrdila i Česká národní banka. A mohla bych pokračovat.
Jedenáctého května ve studiu České televize jsem se na své kolegy žmoulající v ruce tiskovou zprávu úřadu ministra Stanjury za jejich neznalost ještě zlobit nemohla. Ale dnes, když už máme k dispozici nezpochybnitelná data a analýzy nezávislých třetích stran, se už na žádný informační deficit vymlouvat nemohou a s nimi nikdo v této Sněmovně.
Dámy a pánové, pravda je taková, že daňový balíček naše hospodářství silně poškodí, a co hůř, poškodí ho v ten nejméně vhodný okamžik. Jistě nikomu z vás neuniklo, že Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, OECD, vydala minulé úterý prognózu vývoje světové ekonomiky pro letošní rok. Světová ekonomika podle ekonomů OECD vyroste o 3 %. To je sice velmi dobrá zpráva, která svědčí o tom, že světová ekonomika se již dostala z covidové recese a znovu silně roste, bohužel totéž se nedá říct o ekonomice české. Ta podle platné predikce Ministerstva financí České republiky v letošním roce klesne, a to o minus 0,2 %. Takže zatímco svět už zase hledí dopředu, Česká republika sotva přešlapuje na místě, stejně jako v roce 2012, když špatná hospodářská politika zaškrtila naši ekonomiku poprvé. Jen hlupák opakuje své chyby, chtělo by se říct.
Ano, vím, co koaliční poslanci patrně namítnou: Bez našeho balíčku by spirála zadlužení nebezpečně rostla. Kdybychom balíček nepřijali, s veřejnými financemi je amen. Tímto si vláda Petra Fialy chce ospravedlnit porušení všech svých slibů, kterými se zaklínala nejen před volbami, ale ještě na přelomu roku. Mohu vás, dámy a pánové, ujistit, že tento argument je naprosto lichý, a fakticky to potvrdila i samotná Národní rozpočtová rada ve svém stanovisku z minulého týdne. Samozřejmě, Národní rozpočtová rada prizmatem svého zúženého pohledu konsolidační úsilí jako takové musela kvitovat, nicméně ve své analýze pracovala toliko s tím, že balíček pouze zvyšuje daně. Konkrétně, že je v příštím roce zvýší o 35 miliard a v roce 2025 o dalších 37 miliard korun. S druhou částí konsolidačního závazku vlády, tedy že souběžně se zvýšením daní dojde k redukci výdajů o 62,5 miliardy v roce příštím a 16 miliard v roce přespříštím, Národní rozpočtová rada podle svého vyjádření z minulého týdne raději ani nepracovala.
Jaké jsou příčiny této zdrženlivosti, netřeba složitě domýšlet. Slibované úspory na dotacích a provozních výdajích státu prostě neexistují. A dnešní den nás rozsoudí. Dnes se schvaluje rozpočet na vládě. Po bezmála půl roce od tiskové konference ve Strakovce je stále neznáme. Kdyby ale existovaly, nejenže nahradí, ale dokonce i přesáhnou výnos, který si vláda slibuje od zvyšování daní. Rozpočtová rada by tak logicky vládu pochválila ještě víc, kdyby ve svých fiskálních prognózách mohla se slíbenými úsporami pracovat. Ty by totiž, dámy a pánové, byly podle vašeho příslibu jen v příštím roce dvojnásobně vyšší než přínos ze zaškrcení naší ekonomiky utahováním daňového opasku. ***
