(11.40 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Doplatí na to jak státní rozpočet, tak občané České republiky. A navíc, chtělo by se říct o těch sazbách DPH a o těch změnách v DPH, chtělo by se říct, že jako bonus ještě všechny tyto změny povedou k růstu inflace, jsou výrazně proinflační. A říkají to ekonomové, nejenom já. To je skutečný vládní majstrštyk, to bohužel musím takhle ironicky tady říct.
Tato vláda prostě nemá žádnou dlouhodobou koncepci, žádnou rozpočtovou ani hospodářskou politiku vhodnou toho označení a jen se potácí od jedné pseudoreformy k druhé a výsledek je ten, o kterém jsem mluvil: absolutně poslední místo v růstu HDP v Evropě, pokles reálných mezd - poslední v Evropě, deindustrializace a de facto stagnace hospodářství a průmyslu.
Základní podkladový materiál vlády k tomuto balíčku zákonů postrádá řazení priorit a zcela zde chybí makroekonomický kontext, to znamená prognóza jeho vlivu a dopadu na vývoj klíčových makroekonomických ukazatelů. Analýza RIA v rámci důvodové zprávy zase nedisponuje vyčíslením dopadů všech navrhovaných opatření na jednotlivé typy dotčených subjektů, což je například veřejná správa, soukromý sektor, senioři, rodiny s dětmi a tak dále.
Vláda ve svém balíčku, jak jsem již uvedl, zcela podceňuje, či spíše úplně pomíjí inflační rizika, protože to se jí samozřejmě nehodí. Přitom boj proti inflaci by měl být v tuto chvíli absolutní vládní, hospodářskou, politickou i strategickou prioritou. Vláda a premiér současnou situaci naprosto chybně - nevím, jestli záměrně, nebo ne - interpretuje tak, že klesající míra inflace znamená pokles cen, a to ještě navíc díky geniální ekonomické politice vlády. Tak to není žádná pravda. Znamená to jen, že ceny rostou o něco pomaleji než před rokem, a to z velmi vysoké předchozí základny, ale stále rostou. Od nástupu této vlády už je to v průměru o 23 %. Tento fakt vláda zcela ignoruje, a to jak s ohledem na dopad předkládaného balíčku na náklady a fungování firem, tak i na životní a příjmovou úroveň domácností, které jsou v posledních měsících nuceny rekordním způsobem snižovat svou spotřebu a po desítkách tisíc padají do takzvané příjmové chudoby.
Vláda rovněž vůbec nechápe a také ignoruje roli mezd v ekonomice. V souladu s tím, že jsme bohužel ekonomickou kolonií Západu a hlavně nadnárodních korporací, o čemž jsem tu již několikrát hovořil, jsou touto vládou mzdy většinou vnímány pouze jako náklad a jejich růst jako ekonomický problém. Pokud by se ovšem česká ekonomika více orientovala na vlastní rozvoj, a tudíž i na domácí spotřebu, byly by mzdy vnímány a chápány jako významný, ba přímo hlavní zdroj kupní síly, což by bylo nanejvýš žádoucí, protože osobní spotřeba hraje v ekonomice velkou roli. A já se ještě k reálným mzdám vrátím. Jenom třem zemím v Evropě klesají reálné mzdy, jinak ve zbytku - nevím, kolik jich přesně je, nemyslím Evropskou unii, myslím Evropu - ve zbytku, to znamená zhruba v 30 dalších zemích, rostou reálné mzdy, které mají významný vliv na osobní spotřebu, a tím na ekonomiku jednotlivých zemí. Výše mezd a jejich vývoj jsou rovněž klíčové parametry pro státní rozpočet, protože od nich se odvíjí nejen inkaso daně z příjmů fyzických osob, ale právě i kupní síla domácností, a tudíž i výběr daně z přidané hodnoty a dalších všech spotřebních daní.
Jeden z hlavních faktorů prohlubujícího se deficitu rozpočtu a potažmo i důchodového účtu hledejme právě v nízké úrovni českých mezd. Nízké mzdy - nízké daně - nízká osobní spotřeba. A mnoho opatření konsolidačního balíčku v oblasti zvyšování daní povede ještě k dalšímu zhoršení situace v tomto směru, protože z těch vlastních příjmů budou muset zaplatit další daně, rodinám se zvýší daňové výdaje, a tím budou mít míň peněz, budou méně nakupovat, a tím odvádět méně těchto daní. Je jen velmi těžko představitelné, ba zhola nemožné, že bude jakákoliv konsolidace veřejných financí úspěšná, když budou reálné mzdy nadále silně klesat. Znovu opakuji: jsme poslední v Evropě, což se nyní už sedmé čtvrtletí za sebou děje. To znamená, sedmé čtvrtletí za sebou klesají reálné mzdy. A není náhodou, že se délka tohoto období přesně kryje s dobou působení této vlády.
Zdůrazňuji, že tento vládní balíček jednoznačně povede k dalšímu markantnímu poklesu čistých mezd českých občanů - kvůli zrušení školkovného, kvůli omezení daňové slevy na manželku či manžela pečujících v domácnosti o malé děti, kvůli znovuzavedení nemocenského pojištění zaměstnanců, kvůli rozšíření daňové progrese u daně z příjmů fyzických osob a kvůli zvýšení sociálních odvodů živnostníků. Pracující rodiny s dětmi od tří let takto přijdou v příštím roce minimálně o 42 000 korun ročně, což už je opravdu velký zářez. Zářez, který představuje přímý útok na pracující rodiny s dětmi a na rodiče samoživitele a kvůli kterému nízkopříjmové pracující rodiny ve velkém spadnou do systému sociálních dávek a kvůli kterému klesne i porodnost. My jsme se tady před několika měsíci bavili o tom, že žádný důchodový průběžný systém není udržitelný, pokud poklesne porodnost a nebudou se rodit děti. A tady to máme. Tady to máme proč. Proč budeme mít problémy s průběžným důchodovým systémem. Protože se nebudou rodit děti. Toto opatření navíc směřuje přímo proti vládou a ministrem Jurečkou deklarovaným záměrům a principům důchodové reformy. Teď jsem tady o tom mluvil a panu ministru Jurečkovi jsme to na osobních setkáních několikrát vysvětlovali. Ale fráze o rodině, o rodině na prvním místě, jsou v této vládě opravdu jenom fráze.
Ještě k problematice rozpočtových příjmů, potažmo i českých mezd. Česká republika přichází ročně o stovky miliard korun. Důvodem je, jak říká například i ekonomka docentka Švihlíková, i fakt, že čeští vládní politici jsou zbabělí amatéři, kteří nechtějí jít do konfliktu s národními korporacemi a Evropskou unií. A já s tím souhlasím. Protože kdysi kterási vláda před x lety něco slíbila Evropské unii, že bude držet tady nadnárodní korporace, a teď se bojíme, nebo tato vláda se o tom bojí hovořit, protože nemá dostatek politické odvahy si vydobýt něco pro Českou republiku, ale má dostatek odvahy na to zvedat daně, aby ty peníze vytáhla z kapes českých daňových poplatníků. Periferní a kolonizovaná ekonomika vytváří periferní a koloniální politiku, říká také Ilona Švihlíková. Naprostý souhlas.
Co se týče odlivu zisků z české ekonomiky, také disponujeme oficiálními čísly, která eviduje Česká národní banka. Je to dlouhodobý strukturální problém české ekonomiky, která by byla velmi bohatá, kdyby tyto zdroje neodcházely pryč. Bavíme se zejména o odlivu dividend v rámci nadnárodních firem. Ty u nás většinou dosahují velmi vysoké ziskovosti - nadprůměrné ziskovosti i v rámci států Evropské unie. Od roku 2006 se také obrátil poměr mezi odlivem zisků a reinvesticemi ze strany těchto firem v České republice. Od té doby vidíme masivní odliv peněz, který je dlouhodobě pro českou ekonomiku likvidační. Jenom například v loňském roce to bylo 450 miliard, což mám ze statistik České národní banky - 450 miliard zisků a dividend. A to nemluvím o optimalizacích, které národní korporace dělají, platí vysoké nájmy svým matkám v cizině, platí poradenství svým matkám v cizině. Takže jsou to další možná stovky miliard, o které Česká republika přichází. Ty firmy to tady vydělají na tom, že tady máme nízké mzdy, a odvedou to svým matkám do zahraničí. A já jsem přesvědčen už velmi dlouho, že s tím musíme něco dělat. ***
