(19.20 hodin)
(pokračuje Iveta Štefanová)
Současně s tímto oznámením bude muset držitel předložit informaci o tom, jaké aktuální množství léků má připravené pro český trh. Na základě toho potom Ústav pro kontrolu léčiv vyhodnotí situaci, a pokud zhodnotí, že by byla dostupnost tohoto léku ohrožena, označí tento přípravek příznakem omezená dostupnost. Pokud k takovému označení dojde, musí držitel doplnit informace, jaká opatření přijal k odstranění důvodu přerušení či ukončení dodávky, a SÚKL o tomto následně bude informovat poskytovatele zdravotních služeb. Zároveň poskytovatel bude omezen na množství, jaké si bude moci takového léku objednat, což by dle přiložené důvodové zprávy mělo zabránit vytváření neúměrných zásob omezeně dostupných léků a té lokální nedostupnosti. Distributoři potom budou mít povinnost držet měsíční zásobu těchto léčiv a dodat takový přípravek lékárně při jeho objednání do dvou pracovních dnů, a současně zákaz vývozu léků do zahraničí. Takto jsem tedy porozuměla té předložené novele.
Já upřímně řečeno proti těm opatřením v podstatě nic zásadního nemám. Domnívám se, že opravdu mohou přispět k lepší monitoraci té situace s léčivy, těch dodávek, reálných zásob a i vyšší kontrole té distribuce. Co je ale špatně na této novele, je to, že přichází strašně pozdě. Já opakovaně jsem tady upozorňovala a apelovala, že tyto kroky jsou potřeba udělat, to znamená zvýšit monitoraci té reálné situace a kontrolovat tu distribuci, už od počátku tohoto volebního období. A znovu upozorňuji, že je to jenom jeden z kroků, které je potřeba udělat.
Ke zlepšení situace v Česku další nutností je v co největší míře navrátit výrobu zpět do České republiky a v tomto ohledu jsem zatím žádné kroky nezaznamenala. Takže pozdě, ale řekněme přece ta opatření si myslím, že nějaký smysl mít budou, nicméně toto není dostatečné řešení. Nicméně novelu bych podpořila. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Petr Fifka.
Poslanec Petr Fifka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, protože se debata odvíjí v poměrně věcném duchu, tak já se také pokusím být maximálně věcný. Zaznělo tady několik informací. Předně se do jisté míry ztotožňuji s názorem, že tato novela je prvním krokem, který je nezbytné udělat. To určitě ti lidé, kteří se v oblasti medicíny, farmacie, obchodu s léky pohybují nebo nějakou dobu pohybovali, tak vědí, že vývoj na evropském trhu, na světovém trhu je nějaký, a země reagují. My budeme reagovat taky. Toto je první krok. Budeme postupně reagovat dalšími kroky.
Zaznělo tady několik drobností, dovolím si tedy okomentovat přesun výroby mimo Evropu. No ten je samozřejmě dán, že se tím nerozhodují vlády, ale rozhodují se firmy, které hledí na svoje náklady, protože výroba substancí, ale i výroba farmaceutických abych tak řekl odborně balků, to znamená tablet připravených pro finální balení, je v těch zemích levnější, mohou tedy mít lepší zisky a nabídnout pro evropský zdravotní systém příznivější ceny. To není žádné tajemství. A tento trend byl v uplynulých třiceti letech. To samé, když se tady bavíme o českém farmaceutickém průmyslu. Ano, máme v České republice několik farmaceutických výrob a ani jednu z nich nevlastní český subjekt, pokud se dobře pamatuji, nebo respektive nejsou to žádné z těch velkých významných, a potom je třeba, aby vláda s nimi komunikovala, ale nemůže jim zřejmě nic velkého nařizovat, protože jsou to součásti nějakých obrovských nadnárodních koncernů.
Stejně tak vývoj lékárenského trhu. Samozřejmě máme eminentní zájem na tom, aby i v těch nejmenších obcích byly lékárny. Ale bohužel trend je takový, stejně jako se to stalo před lety u supermarketů. Nenalhávejme si to, že ten člověk si nejde do té své místní lékárny, vezme si ty recepty a odjede si do toho nákupního centra, do té řetězcové lékárny, kde mám slevovou kartičku, a tam si i ty recepty uplatní. Je potřeba prostě ty věci pojmenovávat, tak jak jsou, a je to rozhodnutí pacientů. Těžko můžeme měnit spotřebitelské chování. Promiňte.
A speciálně bych se ještě vrátil k těm antibiotikům. Okolo léků se pohybuji třicet let a ujišťuji vás, že občasné výpadky léčiv jsou poměrně běžná záležitost. Má to mnoho nejrůznějších důvodů a jedním z nejčastějších důvodů je, že přijde silnější sezóna, než byla v uplynulých letech. Děje se to s frekvencí přibližně jednou za tři až čtyři roky. Ovšem to, čeho jsme byli svědky v uplynulé sezóně, respiračních chorob, nebo v uplynulé zimě, tak se sešly mezi sebou dvě negativní věci a to byly výrobní problémy některých velkých výrobců, a k tomu extrémně silná sezóna, kdy po covidovém útlumu přišla velká vlna respiračních chorob způsobených bakteriemi. A to je věc, na kterou může být málokdo dobře připravený.
Buďte rádi, že to nepostihlo vaši vládu, protože já kdybych tady seděl v opozici, tak bych byl ten, který by vás tady za to zhusta kritizoval. To že k tomu říkáte svůj názor, je legitimní. My se pro to snažíme něco dělat. Za mě pracují na Ministerstvu zdravotnictví odborníci, kteří rozumějí lékové politice a rozumějí lékům, a náš předkládaný návrh zákona je prvním krokem k tomu, aby se už podobné věci neopakovaly. Já věřím, že si o něm popovídáme potom na výboru, půjdeme do větších detailů, půjdeme do větší odbornosti. V dalších čteních potom jistě bude mít řada z vás i pozměňovací návrhy. A já se těším na tu diskuzi, protože toto je věc, která tady s námi ještě chvilku bude.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Váš příspěvek vyvolal dvě faktické poznámky. Zatím dvě. Prvního poprosím pana poslance Davida Kasala, poté paní poslankyni Věru Adámkovou. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec David Kasal: Děkuji, pane místopředsedo. Musím reagovat na kolegu Fifku. My jsme se občas o těch antibiotikách bavili. A já se omlouvám, já jsem také třicet let ve zdravotnictví. Třicet let dělám pediatra a za třicet let jsem nezažil takovou situaci, jaká je teď. A ona není jenom letos. Ona není, že to je jednou za tři, za čtyři roky. Ono se to zhoršuje poslední tři čtyři roky, kdy v létě nemáme antihistaminika pro alergiky, a teď nebyla antibiotika. Ale nemůžu s vámi souhlasit, s tím, že jste řekl, že bylo najednou víc nemocí. Tím se zaklínáte. Udělal jsem si, vytáhl jsem si za jeden okres spotřebu léků konkrétních penicilínových, 21, 22, 23. A ano, v lékárně je tam výkyv, protože ona zajišťovala, byla jedna jediná, která měla ten penicilin, a chodili tam lidi z dalších lékáren v tom okrese. Takže v tu danou chvíli pro ten okres vyplývá, že ta spotřeba je za tři roky podobná. Tak kde jsou ta antibiotika? Konkrétně se bavme. A když jsme se bavili o tom, že se nevyrábí tady, tak tady to, co zaznělo, tak neznělo o to, abychom my chodili za nějakými zahraničními partnery. Je to o pobídce, jestli tady tedy máme farmaceutické historicky lidi, kteří se tím zabývali, tak pobídky, ať tady vznikne něco nového. A samozřejmě taky, když jsme byli ve vedení Evropské unie, tak se měla i změnit ta podmínka toho, že se vyhnaly firmy nejenom kvůli ekonomice, ale že tady nikdo nechtěl mít těžkou chemii. Takže se to dělá v Číně a pak se to sem vozí. Tak se musí upravit i ty podmínky, aby se tady vůbec léky mohly vyrábět.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že mi zde nenaskočila jedna faktická, která byla zřejmě první, paní poslankyně Iveta Štefanová, tak bych ji poprosil, jestli by mohla přednést svoji faktickou, a současně bych poprosil administrativu, jestli by mohli zkontrolovat, že je přihlašování v pořádku. Děkuji.
Poslankyně Iveta Štefanová: Moc děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Děkuji kolegovi Fifkovi vaším prostřednictvím za určitý příslib ze strany člena vládní koalice, že je to jeden z těch kroků. Nicméně zůstanu u té kritiky, že ty kroky přicházejí opravdu velmi pozdě.
Vrátím se ale zpět k té výrobě. Ano, chápu, že za tuto situaci může mnoho faktorů, nicméně se opravdu domnívám, že situace s výrobou, to znamená, že je na těch místech na světě a v tom počtu, v jakém je, je prostě opravdu velká, podstatná část problému. Je to věc, která se vyvíjela několik let prostě tím trendem, nechalo se dojít až do té krize. ***
