Byly tady zmíněny informace o tom, že nevycházíme z aktuálních dat a že nejsou tady přesná data. Tak všechna podstatná data pro to, abychom věděli, že důchodovou reformu musíme udělat, a všechna podstatná data pro to, abychom viděli, jak ji máme nastavit, tak ta máme, ta víme. To jsou fakta, která se, některá z nich, stala a jsou neoddiskutovatelná. Například oblast změny demografie za posledních 30 let, změna porodnosti a výhled na budoucí roky je dneska poměrně velmi jasně, precizně predikovatelný a s těmito daty pracujeme.

Je samozřejmě pro mě smutné sledovat to, když tady v minulosti zaznívaly výroky politiků především za hnutí ANO, kteří měli tu vládní zodpovědnost a tehdy se vyjadřovali o klíčových parametrech možné změny důchodového systému výrazně jinak, než se vyjadřují dnes. Já samozřejmě rozumím tomu a sám jsem byl jako člověk, jako politik jak v té vládní roli, tak v opoziční a dneska znovu vládní. Musím říct, že takové významné obraty o 180 stupňů, takové jsem si myslel, že tady nezažijeme, nebudeme sledovat. A musím říct, že mě to mrzí, protože ty výroky, které tady padaly v dobách, kdy byl ministrem financí Andrej Babiš a následně premiérem, kde byla ministryní financí Alena Schillerová, tak kdybychom vzali tehdejší výroky, tak bychom vlastně se velmi blížili té představě o tom, jak má ta důchodová reforma vypadat v tom návrhu, který vlastně navrhujeme.

Já budu moc rád, když se ještě v těch příštích týdnech a měsících u těchto věcí dokážeme více racionálně bavit, protože si myslím, že jsou i věci, které jsou neoddiskutovatelně pozitivní, které v té důchodové reformě jsou, které si myslím, že musí vnímat i opozice, jako je jasná podpora právě ocenění rodičovství a mateřství. To, že poprvé bude důchodový systém opravdu systémově oceňovat to, že lidé mají odvahu, mají lásku, mají chuť vychovávat a vzdělávat a podporovat vzdělání budoucí generace, která právě bude jednou tou produktivní, to je to klíčové opatření, které to podporuje tou formou rodinného vyměřovacího základu. To si myslím, že je jednoznačně pozitivní věc, dobrovolný společný vyměřovací základ u manželů nebo partnerů. Zase věc, která výrazně podporuje opravdu zase to, že tito lidé spolu sdílí tu domácnost, někdo z nich má vyšší, někdo nižší příjmy z důvodu třeba právě toho zajištění fungování rodiny a péče o děti a že těmto lidem dáme opravdu transparentní, férovou možnost, aby tito lidé si mohli dobrovolně sdílet roční vyměřovací základ, a následně podle toho budou vypočteny jednou jejich důchody. Že to pomůže výrazně ženám, které statisticky ovdoví dříve, to jsou jednoznačně zase pozitivní věci. To, že tam samozřejmě i pozitivně uděláme úpravu, která je vstřícnější vůči vdovám a vdovcům, si myslím, že je jasná odpověď i na konkrétní životní praktické situace, se kterými se potkáváme i u lidí, kteří potom žádají na ministerstvu nejenom mne, ale i mé předchůdce o zmírnění tvrdosti zákona, tak si myslím, že je zase krok správným směrem.

To, že ten rodinný vyměřovací základ bude opravdu pozitivně oceňovat nejenom to mateřství a rodičovství, ale i péči o osobu blízkou, ten obrovský důraz na to, že nám v sociálních službách záleží, abychom v budoucnu posílili to, že lidé budou schopni pečovat o své rodiče, prarodiče, o své děti, o své osoby blízké v tom domácím prostředí, pokud to je možné, je zase obrovský krok pozitivním směrem.

To, že se také pouštíme do toho, abychom dokázali nadefinovat ty jednotlivé náročné profese, kde je opravdu negativní dopad na lidské zdraví, kdy opravdu lidé jsou fyzicky opotřebení a je tady neoddiskutovatelné to, že neumíme na té jejich pracovní pozici lidské zdraví chránit lépe, že toto nastavíme do důchodového systému, je věc, která je pozitivní, je v pořádku, je férová. Ten systém to opravdu desítky let potřebuje. Nebylo to, dneska už to máme nastaveno u zdravotnických záchranářů a hasičů a budeme k tomu doplňovat ty jasně definované náročné profese.

To jsou bez diskuse opatření, u kterých si myslím, že každý racionální člověk, ať je z koalice, z opozice, ať je zaměstnavatel, nebo odborář, tak si myslím, že musí vnímat, že samozřejmě toto je potřeba zrealizovat.

Ano, děláme i kroky, které znamenají posílení na straně příjmů tohoto systému. To znamená, děláme zvýšení i té minimální odvodové míry u osob samostatně výdělečně činných, které ale podnikají už čtvrtým a dalším rokem a mají to jako svoji hlavní činnost, a dáváme to na podobnou úroveň, jako je hodnota odvodů z minimální mzdy. A myslím si, já to říkám jako člověk, který začal dráhu živnostníka na vysoké škole, který ví, jak je safra těžké dokázat začít podnikat, dokáže to ustát, který toto dělal dvanáct let. Myslím si, že je ale namístě říci prostě, že by to mělo být, ten odvod, odpovídající alespoň hodnotě minimální mzdy. My to rozkládáme, to postupné navýšení, do tří let, ale zároveň také jasně říkáme, že těmto lidem ten jejich průměrný důchod se potom měsíčně zvýší o 4 000 korun. Takže to je opravdu jako krok, který zase vede k tomu, aby tito lidé potom také, aby i oni měli v budoucnu důstojné a výrazně vyšší důchody, než mají v průměru dnes.

Ano, řešíme i dohodáře, protože když se podíváme na vývoj posledních deseti let u dohod o provedení pracovní činnosti a u dohod o provedení práce, tak ty takzvané DPČ, ty nám zůstávají v nějaké konstantní úrovni, co se týče do počtu těchto dohod i do velikosti objemu vypláceného na tyto dohody. A když se podíváme na DPP, dohody o provedení práce, tak ty nám výrazně narostly jak co se týče do množství, tak i do objemu. A když tento systém necháme bez jakékoliv úpravy dál, tak co se nám bude stávat? Bude se nám logicky dít to, že firmy, které umí velmi dobře optimalizovat personální náklady, budou stále více a více lidí převádět na dohody o provedení práce, případně na OSVČ. A pak ten náš sociální systém, ale i zdravotní i daňový prostě nebude schopen fungovat. Tento stát bude mít obrovský problém v budoucnu při takovémto trendu vlastně dokázat hradit ty náklady, které jsou z těchto systémů a z tohoto výběru pojistného hrazeny. Takže proto přistupujeme k těm krokům, kdy říkáme ano, u dohod zachováme to, aby tady mohl fungovat ten dohodář v tom limitu, ale začneme sledovat tu kumulaci a začneme potom u té kumulace vlastně vytvářet i ten odvod pro sociální pojištění. Mimo jiné i proto, co nám ukázala situace v covidu, kdy jsme v covidu viděli, že lidé, kteří pracují na dohody, najednou zůstali bez prostředků, neměli nárok na ošetřovné. Takže je potřeba opravdu ty systémy vyvážit.

Je potřeba se podívat i na tu stránku příjmů, což děláme, a zároveň děláme i kroky, které vedou k tomu, abychom to poměrně rychlé tempo nárůstu výše jak těch nových důchodů, tak i tempo u těch valorizací, které - v minulých letech ta minulá vláda neudělala úplné uvážené kroky. Ne že by to člověk nepřál, ale musíme na to v tom rozpočtu veřejných financí mít prostředky. Tak v okamžiku, kdy bychom byli dlouhodobě přebytkoví, tak klidně tyto kroky dělejme. Ale my jsme dlouhodobě deficitní jak v tom systému sociálního důchodového pojištění, tak v tom systému veřejných státních financí. Proto říkáme ano, my to o něco málo zpomalíme, ale pořád ty současné důchody budou plně valorizované o inflaci a jednu třetinu růstu reálných mezd. A ty nové důchody také porostou velmi slušným tempem, kdy za příštích deset let se hodnota průměrného důchodu zvýší zhruba o dalších 10 000 korun. To je predikce. Takže rozhodně neplatí to, že by tady - nebo jak tady někdo říká, že tady chceme někomu sebrat jeho důchod, snížit jeho důchod a podobně. To je věc, která opravdu není pravdivá, a nemohu s tím takto souhlasit.

Já si dovolím ještě jenom krátké vyjádření některých výroků, které tady v posledních zhruba třech a půl hodinách zazněly, a budu tedy už jenom velmi telegrafický. Tady zaznělo hodně na téma inflace a drahých potravin z úst pana předsedy Andreje Babiše z hnutí ANO. Já myslím, že když se podíváme na výsledky celého holdingu Agrofert, který je dneska nejvýznamnějším hráčem na poli zemědělských komodit a významným hráčem na poli potravin, tak když se podíváme na zvýšení obratu, zvýšení hospodářského výsledku a k tomu připočteme ty dotace, tak si myslím, že kdyby Andrej Babiš chtěl, tak může také výrazným způsobem říci, já si zachovám nějakou výši svých zisků, které třeba mně v minulosti postačovaly, a nebudu tlačit na to, abych takovýmto způsobem vydělával na téhle situaci pro holding Agrofert. Myslím si, že ta data jsou poměrně jasná a veřejná.

Když se podíváme na otázku zmiňovaného ČEZu, který tady zazněl, tak já k tomu dám poznámku - i předchozí vláda mohla vyřešit otázku vykoupení ČEZu tak, aby tam byl stoprocentní podíl státu, a nic pro to vlastně konkrétně neudělala. Proto jsem rád, že potom Karel Havlíček tady vystoupil a řekl, na rozdíl od svého stranického šéfa Andreje Babiše, že to on logicky vyčítat moc vládě nemůže, protože ani oni sami v tom moc neudělali, nebo v tomhle duchu to vyjádření znělo.

Když se podíváme na otázku inflace, která tady byla tak často zmiňovaná, myslím, že většina renomovaných ekonomů, ať už jsou to ekonomové, kteří jsou někdy více orientovaní napravo, nebo nalevo, tak jasně říkají, že počátek v roztočení kol inflace byla otázka nedobře cílených podpor v době covidu. To, že jsme tady vypláceli prostředky podnikům, nadnárodním řetězcům, které tady měly zavřené obchody, ale fungovaly online, to, že se vyplácely podpory pro kasina a podobně, a kdy do ekonomiky šlo obrovské množství peněz. A i NKÚ jasně konstatoval, že velká část těchto peněz nešla na tu cílenou smysluplnou podporu právě těm, kteří v tom covidu tuto podporu potřebovali. ***