A proč ho vlastně nikdo nechce? Jako že by lidi rozhodli jinak, než chceme my? V tom případě jsme ale vedle my, ne oni, to je přece logické, ne? Protože my zastupujeme ty lidi, a když se tedy vyjádří v referendu, že ne, tak ne. Podívejte se na ten brexit, lidi prostě nechtěli, tak nechtěli, vystoupili z Unie, svět se nepodělal prostě. Všechno pokračuje dál, sice s nějakými problémy... Já bych si opravdu neosoboval to právo rozhodovat jako pánbůh, že teď je lepší nedat prachy důchodcům a koupit za to tanky. To nevím. Nevím, jak se říká u nás na Slovácku, jestli je lepší být špatně živý, nebo dobře mrtvý. Já prostě nevím.

Postupně se dostávám k tomu, že opravdu teď tomu říkáme nějaké balíčky, a ta generace lidí, kteří jsou dnes penzisty, tak za jejich daně, za jejich prachy se postavily ty Dukovany, ty Temelíny a to všecko, a teď mají platit ty obrovské energie. A proč vlastně? Kdybychom byli osamoceni, oploceni a neexistovaly telekomunikace a internety, tak ti lidé by řekli, tak jak jsme to řekli za totáče, nikdo moc nevěděl. My, co jsme se mohli dívat na rakouskou televizi, tak jsme to věděli, že? No a dneska - není možné, že na Slovensku nebo ve Španělsku stojí elektřina za kilowatt 1,50 koruny, proč já mám tedy platit 6 korun? A pak se podívám s tím, že ti Španělé nemají tolik elektráren. Tak asi je někde chyba, někde je zakopaný pes. Ale my jsme tady od toho, ne abychom jim vysvětlovali, proč to tak musí být, ale když oni s tím nesouhlasí - a je v lidské přirozenosti, že nikdo nechce platit, když nemusí, nebo platit hodně, každý chce platit málo.

Teď se dostávám, už jsem to tady jednou řekl, už se toho asi nedožiju, ale strašně rád bych zažil - pro mě je slovo deflace jako yetti. Všichni o tom mluví, nikdo ho nikdy neviděl. Já bych chtěl zažít třeba deflaci. Já bych chtěl zažít to, že zítra přijdu a nebude to stát sto korun, ale osmdesát. Nebude to slevová akce, ale bude to prostě deflace. Všichni - ježíšmarjá, deflace! Ale nikdo ji nikdy nezažil. O inflaci se tady pořád, to víme všichni, co znamená. Když člověk přijde do obchodu, tak ho omejou. Paprika už stojí skoro jako bitcoin (pobavení v sále), že to člověk kupuje po jednom kusu, fakt lečo je dneska luxusní jídlo. Nevěřil bych, že se toho můžu dožít, ale můžu, protože ten vývoj jde takovýmto podivným způsobem.

No a ve zdravotnictví, samozřejmě už jsme pamětníci, tak já si pamatuji, že třeba lékárna mívala si 3 000 položek sortimentu někdy kolem třeba roku 1989 nebo 1990, pak si myslím, že to bylo kolem 15 000, dneska si myslím, že to je hrubě přes 35 000 položek, které má lékárna normálně v sortimentu. To by vám potvrdila tady paní, prostřednictvím. Ale my si pamatujeme dobu, že některé léky byly jenom pro některé, že pan magistr měl skříň, na které bylo napsané OV KSČ, a nikdo jiný neměl šanci a neměli jsme ty lidi čím léčit, nebo jsme krčili rameny. Ale dneska prostě, teď jsme si to odvykli, fakt 20, 25 let ten sortiment je neuvěřitelný. Je otázka, jestli je to dobře, nebo špatně. Zase se to nadužívá a tak dál. Ale nezažili jsme nikdo, abych - já přijdu do ordinace, prvně vezmu telefon a volám dolů do lékárny, co tedy máte nebo nemáte, co mám předepisovat? To je perpetuum mobile. Já vyšetřím pacienta, vystavím recepty a za chvilku klepe zpátky, oni to nemají. Obvolají město a nemají to. Asi je někde chyba. Pak tady ministr, s kterým se znám, tady mluví úplně odborně v pohodě, když se podívám na Twitter, tak to je jako Jekyll a Hyde na jeho Twitteru, to je prostě na psychiatra. Ale neřeší to ten problém. Problém je v tom, že já přejedu hranice o kousek vedle a to, co tady není, koupím. Ten Nurofen v sirupu tam prostě mají. Takže není pravda to, co se vydává za pravdu, a říkám, život nás o tom denně přesvědčuje.

Pak jsem zažil tady taky to, že vždycky se do zdravotnictví přisypávaly peníze za bývalých vlád, pořád jsme slyšeli toto, a my, co se v tom pohybujeme, víme, že ten systém byl vybudovaný, ten v uvozovkách pojišťovací systém, byl vybudovaný tak jako divně, to je na dlouhou debatu. Nicméně vždycky se přisypávaly peníze, oddlužovaly se nemocnice, to byl skoro úplný folklór. Vždycky, když to už bylo neúnosné a tak dál a ty splatnosti 180 a 360 dnů a víc a dobýt nedobytné pohledávky, a pak prostě najednou ve zdravotnictví začaly být peníze, protože se valorizovala ta platba za státní pojištěnce, která bývala ostudně nízká, tak se prostě normálně spravila, tím se objevily ve zdravotnictví peníze v tom pojišťovacím systému, které se samozřejmě logicky musely přelít. Argumentace, které tady zaznívaly, že ty pojišťovny to mají na účtech - no a co by s tím jako jiného dělaly, než by to poslaly těm zdravotnickým zařízením? Vždyť jim to zákon jinak ani neumožňuje. Oni to nemůžou projíst v chlebíčkách. Oni prostě ty prachy ve finále musí poslat těm zdravotnickým zařízením. Takže argumentace, že oni mají peníze na účtech, a proto jim nějaké vezmeme, byla naprosto stupidní.

To nás doběhne teď, protože nebudeme mít, jakmile se aplikuje evropská norma na přesčasové hodiny, tak se zjistí, že fakultky se s tím vyrovnají, ale všechny malé špitály najednou nebudou mít doktory ve službách. Dneska se ukáže, že ty peníze už nejsou motivace. Říkám, přichází generace, která řekne: pro nás je cennější komodita čas než peníze, protože na co jsou mi peníze, když si je nemůžu prožít a užít? Takže se zjistí, že ve špitále slouží jeden doktor na všechna oddělení, protože to prostě jinak nebude zvládnutelné. A ty doktory nenatřepete z rukávu a oni se tam ani nebudou cpát. Lidi se chovají ne tak, jak chceme, ale tak, jak jim velí jejich lidská přirozenost. Na to dojely už mraky říší a států a diktátorů. A můžete dělat, co chcete, prostě to přirozené biologické chování je takové. Když máte v kýblu díru, tak vám voda vyteče prostě, to je logické. Proto když jim ukážete, kde je díra, tak se všichni narvou do předčasných důchodů, protože prostě to je tam ta díra. To jim nemůže mít nikdo za zlé.

Teď nás to čeká, na vás to asi čeká. Protože teď se bude řešit to, že ve zdravotnictví ne že nejsou peníze, ale nebudou ti lidi a nebudou peníze, kterými byste ty lidi - protože starší generace, ta ještě na ty peníze slyší, pro tu to motivační je, ale zase to neumožňují zákony, respektive nebude možné, aby ti lidi, jak jsem to tady uváděl, vykazovali prostě sto přesčasových hodin měsíčně nebo tisíc hodin za rok, což bylo běžné, normálně já jsem to zažíval. A teď se ukazuje, že vlastně za to měli mít i dovolenou i měli jít dřív do důchodu, a ne dělat do 65 nebo do 70 let. Já vím, že společnost je na scestí a teď říkat tomu - to není důchodová reforma, důchodová reforma by vypadala úplně jinak, ale tohle jsou jenom v uvozovkách parametrické úpravy, které ale samozřejmě způsobí to, že ideální důchodce je ten, který požádá o důchod a zítra zemře. To už se vědělo za totáče. Já nevím, jak to... Já na to nejsem odborník. Tady byly Potůčkova a nevím jaké komise, všechny možné, a nikdo nevyřešil nic. Teď už je rok 2023 a pořád se motáme v kruhu a jak ten uroboros se koušeme do vlastního ocasu a vlastně o tom pořád všichni mluvíme, ale víme, že to v podstatě nemá řešení. Teď do toho stát lije peníze, vždycky se udělá nějaké rozhodnutí, viz třeba nemocenské pojištění, které vždycky končilo přebytkem. Najednou, jak se tam udělají ty úlevy, tak to skončí v deficitu, protože samozřejmě se to masivně zneužívá. Neschopenku mají lidi, kteří vůbec nejsou práce neschopní. To je taky na jinou debatu, že tam utíkají strašně peníze.

Ale zase, pořád vidíme - teď se tady bavíme jenom o té příjmové stránce. Od vás mě to překvapuje jako od strany ODS, i když už je to všechno jinak za ta léta. Ale přece víte, že ta ochota těch lidí se na tom podílet a platit výrazně klesá s tím, kolik po nich chceme. Já vám řeknu příklad, a takovýchto příkladů zažívám desítky, kdy ti lidé řeknou: Doteď jsme platili měsíčně 5 960, nebo kolik to bylo, ta paušální platba, kdy bylo zdravotní, sociální a nějaká ta malá daň, dali jsme tomu státu 70 (tisíc) za rok. No a teď to uděláme jednoduše: přerušíme živnost, tu práci budeme dělat dál, ale samozřejmě načerno, protože se zrušilo EET, doklad nikdo nikdy neuvidí, a necháme se zaregistrovat na úřadu práce a ještě 70 (tisíc) dostaneme za toho půl roku. Takže stát, potažmo Ministerstvo financí, my všichni přijdeme ne o 70, o 140 tisíc od tohoto každého člověka každý rok. Tomu říkáte promyšlená rozhodnutí? Nebo já nevím, to je prostě střelba do vlastní nohy. To vymyslí kdekdo. Každá OSVČ, která ví, že dvě a dvě jsou čtyři, řekne: když vám to nestačilo, tak já vám to nedám. ***