(19.00 hodin)
(pokračuje Stanislav Berkovec)
My jsme tady dnes často slyšeli nejrůznější příměry k různým evropským zemím. Tak pokud by se uskutečnilo toto navýšení DPH u novin tak, jak naše vláda navrhuje, pak bude Česká republika mít podle údajů Unie vydavatelů nejvyšší DPH na tisk v Evropě, míněno pochopitelně periodický tisk. V Německu je daň 7%, v Polsku 8%, v Itálii a ve Španělsku 4% a ve Francii je to 2,1 %.
Já bych byl opravdu velmi rád, a připojuji se k tomu návrhu Unie vydavatelů České republiky, aby to bylo to supersnížení na nulu, protože já jsem přesvědčen o tom, že periodický tisk je jedním ze základních kamenů kultury národa, vzdělanosti a informovanosti a každý občan demokratického zřízení má nárok na informace. A vycházím také pochopitelně ze svých zkušeností. Možná to vypadá legračně, ale já jsem první noviny začal vydávat v osmé třídě, někdy v roce 1970, jmenovaly se Řev osmičky. Já jsem si nechtěně vlastně vyzkoušel to, co se mi později hodilo při vydávání vlastních novin, že je potřeba mít nějaký redakční systém, nějakou distribuci a tak dále. Já jsem používal velmi jednoduché polygrafické prostředky, ruční lis a tiskl jsem si hlavičky. A naučil jsem se také takovým základům, které se mi opravdu pak celý život hodily. Takže já bych si opravdu velmi přál, abych nemusel jednou použít i ty zásady konspirace, které jsem tehdy v tom samizdatovém školním vydání získal. Děkuji za vaši vzácnou pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji za vaše vystoupení. A nyní je na řadě pan poslanec Síla. A ještě než mu dám slovo, načtu dvě omluvy. Omlouvá se pan poslanec Kolář Ondřej od 19 hodin ze zdravotních důvodů a pan poslanec Nacher Patrik od 19 hodin z osobních důvodů.
Pane poslanče, prosím.
Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Dámy a pánové, paní ministryně, dovolte, abych se také vyjádřil k současně projednávanému balíčku, který má konsolidovat naše veřejné finance. Ale když jsem tak poslouchal dneska celý den všecky příspěvky mých předřečníků, tak jsem zjistil, že musím celý ten projev přepracovat, protože prakticky už všechny problémy tady byly řešeny a nebudu se opakovat. Tak se spíš zaměřím ve svém projevu na to, proč vlastně došlo k nutnosti jakýsi konsolidační balíček předkládat nám k řešení.
Dluh za vlády současného kabinetu nominálně narůstá zhruba dvojnásobným tempem v porovnání s nárůstem za vlády předchozího kabinetu Andreje Babiše. V letošním prvním čtvrtletí veřejný dluh České republiky poprvé v historii překonal psychologickou úroveň 3 bilionů korun a vykázal úroveň bezmála 3,1 bilionu. Za rychlejší růst dluhu za Fialovy vlády v porovnání se situací za Babišovy vlády může z určité části právě citelnější a značná inflace.
Podívejme se na skutečný důvod nebývalé inflace. Česká národní banka má zastupovat naše zájmy, nás, 99 % občanů, a ne zájmy 1 %, dokonce zájmy zahraničních investorů. Od listopadu 2013 do dubna 2017 běžely intervence uvolňování na oslabení koruny, na záchranu dolaru, potažmo eura před kolapsem. Česká národní banka držela takzvaný kurzovní závazek, že bude uměle devalvovat naši měnu, a prošustrovala na této zajímavé bankovní operaci celkem 2,05 bilionu korun. Za naše koruny si nakoupili eura, dluhopisy a jiné papírky. Protože šéfové České národní banky jsou poslušní služebníci Evropské centrální banky, tak znehodnotili českou měnu. V čím zájmu to asi udělali?
Nyní si představme situaci zahraničního investora. Přijde, zabere si území, postaví fabriku za pomoci úlev z daní, často si tam doveze i svoje suroviny, odveze vyrobené polotovary. Výrobek zkompletuje u sebe doma a tam ho také prodá a bohužel zdaní. Tady zaplatí jen devalvovanou korunou lidskou práci a základní vstupy. Za sebou nechává zdevastovanou krajinu, bere lacinou energii, kterou zatěžuje naše životní prostředí, a ničí nám navíc ještě silnice. Naše vláda to vede skvěle. Pokračují montovny a zpracovatelský průmysl na polotovary, který nikdo nechce mít doma, protože stojí hodně energie a surovin, ničí životní prostředí a potřebuje hodně nekvalifikované práce. Tak jsme zaměstnali naše občany jako otroky v montovnách a lacinou korunou pomáháme zahraničním investorům.
Podívejme se na to z pohledu české firmy. Ta musela kupovat suroviny v dolarech nebo eurech, vyvážela hotové výrobky, ale ve znehodnocených korunách. Ve stejném kurzu Česká národní banka znehodnocenými korunami platila své lidi, a přitom potřebovala amortizovat strojový park za eura nebo dolary. Totéž se dělo ve všech společenských oblastech, včetně zdravotnictví. Příklad devastujícího vlivu České národní banky na české firmy vyrábějící a vyvážející hotové výrobky je z toho jasný. Po intervencích vzrostly tržby i v otrokářských montovnách. To je pravda. Jenže kapitalistický podnik jede na zisk a ten nemohla firma mít, protože prodávala za znehodnocenou korunu, ale vyráběla v eurech, takže intervence jednoznačně poškodila české firmy.
Centrální banka už za guvernéra Jiřího Rusnoka se rozhodla čelit inflaci dvěma správnými opatřeními. Bylo to zvyšování úrokových sazeb, čímž se snažila zabránit tomu, aby znehodnocený kurz koruny neživil inflaci, a proto byl nastavený ještě fixní směnný kurz koruny. Opět správné opatření, ale bohužel, a tady to musím zdůraznit, nahlas proponované centrální bankou. Byla to zásadní chyba, nebo úmysl? Protože bankéř tohle nesmí nikdy říct. Protože když máme jistotu, že přestává existovat kurzové riziko a centrální banka vyplatí 7 % úroku, je nasnadě, že to přiláká spekulanty. Výsledkem bylo posílení koruny za euro na 23 korun. Toto posílení kurzu je přímým důvodem vstupu spekulativního kapitálu, protože běžný účet byl v té době negativní. Tato chyba - nebo záměr? - zveřejnění fixního kurzu stála centrální, Českou národní banku jen za rok 2022 420 miliard korun.
Posílení koruny má velký vliv na přerozdělování příjmů. Zhruba 60 % vývozu z České republiky, to záměrně říkám, neříkám našeho vývozu, jsou automobilové výrobky, několik strojírenských výrobků z Ostravy a Brna, Plzně, eventuálně Agrofert, dohromady to dělá 80 % vývozu. Všechny tyto velké firmy si nepůjčovaly za 7 %, ty si za podstatně nižší úrok půjčovaly v eurech. Protiinflační měnová politika těmto velkým podnikům příliš neuškodila, dopadla však nejvíc na malé a střední podniky, které si půjčují od komerčních bank, třeba i za 12 %. Mimochodem toto zhodnocení koruny podle ekonomických pravidel by se mělo jednoznačně projevit v razantním zlevnění potravin, k čemuž nedošlo, protože české potraviny většinou dováží. K tomu ze specifických českých důvodů nedošlo, a je to proto, že v Česku je silně deformovaný trh výrobců a distributorů a velcí hráči, jako například Agrofert, kteří mají vysoké tržní podíly, jsou schopni silně ovlivňovat tvorbu cen. Je zajímavé, že v situaci, kdy koruna posilovala, rostly jak domácí, tak ale i dovozní ceny potravin, a domácí ceny potravin ještě více než dovozní. ***
