Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane nepřítomný ministře zdravotnictví, 14. června letošního roku vláda projednala úpravy zákona o léčivech, kdy mimo jiné výrobci a distributoři by měli nově povinnost vytvářet a držet dvou- nebo jednoměsíční zásobu léčiv a tu v případě potřeby uvolnit do distribuce. Zjednodušený argument Ministerstva zdravotnictví je, že příčiny výpadku jsou na straně výrobců. K tomu je třeba ale uvést, že výrobci ani distributoři nemají v moci ovlivnit všechny příčiny nedostupnosti léků. Výpadky způsobují kombinace různých faktorů, mnohdy přesahujících hranice jedné země. Příčiny výpadku léčiv lze nalézt napříč celým dodavatelsko-distribučním řetězcem od dodavatelů účinných látek přes výrobce, distributory a lékárny. Příčinou výpadku mohou být i nepředvídatelné důvody, jako například přírodní katastrofy, nedostatek surovin či epidemie.

Jedním z doporučení Hospodářské komory je hledat řešení na evropské úrovni. V rámci přípravy této novely neuvažuje nebo neuvažovalo Ministerstvo zdravotnictví jako o jednom z opatření, jak předejít nebo minimalizovat nedostatek potřebných léků, větší zapojení státu? Z dosud zveřejněného nejsem přesvědčen, že zmíněnou novelou dojde ke zvýšení dostupnosti léčiv pro pacienty.

V této souvislosti se ptám, pane ministře, a prosím o odpověď na otázky: Za prvé, bude ministerstvo při této novele brát v potaz doporučení Hospodářské komory ohledně hledání řešení na evropské úrovni? Otázka druhá, proč ministerstvo neuvažuje nebo neuvažovalo při přípravě novely využít Správy státních hmotných rezerv pro uložení některých skupin léků, které by bylo možné v případě potřeby rychle uvolnit pro potřebné? Děkuji vám, pane ministře, za odpověď.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Přeju hezké odpoledne. Děkuji, pane poslanče. Pan ministr je řádně omluven, to znamená v souladu s jednacím řádem vám bude písemně odpovězeno do 30 dnů.

Další na řadě s ústní interpelací je pan poslanec Štolpa. Pane poslanče, prosím.

Poslanec David Štolpa: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, v médiích jsem v posledních dnech zachytil další z nápadů vaší vlády, který jde opět proti zájmům občanů a naopak jistě potěší majitele bank v České republice. Vláda totiž schválila novelu zákona o spotřebitelském úvěru, kvůli které by nově ti, kteří by chtěli splatit hypotéku v době fixace, mohli hradit až 2 % ze zbývající nesplacené částky. Doposud je to přitom pouze 1 000 korun administrativní poplatek. Pokud by byla zavedena tato změna, tak by došlo ke zvýšení a lidé by byli nuceni platit desetitisíce až statisíce.

Ve veřejném prostoru se také objevují názory, že je tato novela úlitbou za uvalení windfall tax a daně z nadměrného zisku bankám. Docela to tak i vypadá. Absurdnost tohoto opatření spočívá v tom, že penalizuje snahu splatit dluh. Jak je tato novela prospěšná bankám, to tak nějak všichni tušíme, ale vy nejste ministrem bank. Prosím tedy o vyjádření, jak a v čem konkrétně toto opatření pomůže lidem, držitelům hypoték? Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji a interpeloval jste pana ministra Stanjuru, který je připraven s odpovědí. Pane ministře, prosím.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Bez ironie, děkuji za tuto otázku, že mám prostor to vysvětlit. Nejprve se vraťme do minulého volebního období, kdy vy jste byli ve vládě, my jsme byli v opozici. Máme všichni k dispozici všechny pozměňovací návrhy a tisky, které se nestačily projednat, takže obdobný legislativní návrh, který schválila vláda, byl připraven za minulé vlády. Nedostal se do druhého čtení z důvodu konce volební období jako mnoho jiných tisků. Tak zkuste se v hnutí ANO nejdřív podívat na - byl to sněmovní tisk 993, první pozměňovací návrh, který dal váš poslanec, který říká, že strop budou 3 % z nesplacené částky jistiny, a k tomu dal pozměňující návrh jiný váš poslanec, který navrhl 1,5 %. Tak jenom abychom začali, že to není výmysl této vládní koalice, že se o tom debatuje roky. Ty sněmovní dokumenty mají číslo 8659, to jsou ta 3 %, a 8737 - 1,5 %.

A teď mi dovolte popsat stávající stav. My máme hájit spotřebitele, ale všechny - všechny, kteří si berou hypotéky, nejenom ty, kteří v době fixace se rozhodnou, že chtějí předčasně splatit. V okamžiku, kdy zachováme stávající stav, se ty náklady rozprostřou mezi všechny klienty hypoték. Takže když se bavíme o ochraně spotřebitelů, tak se bavíme o ochraně všech spotřebitelů. Když říkám, že ve vašich návrzích byly 3 a 1,5 %, v jednom z těch pozměňováků byl i maximální strop v korunách, ten návrh, který je v této chvíli ve Sněmovně, jsou 2 %. To je parametrická debata, na kterou já jsem připraven, abychom si řekli, co je rozumné a co není. Ta 2 % jsou maximum a dělala by to Česká národní banka. Je to vlastně rozdíl mezi ušlým úrokem za tu splacenou jistinu a tím, když ty peníze se vrátí, za kolik by to umístili na trh, to znamená, rozdíl v úrokové míře maximálně 2 %. Klidně pokud v debatě dojdeme společně k tomu, že to má být ještě zastropováno kromě procentem i absolutní částkou, proč ne.

Ta věc není nijak český výmysl. Podobné principy mají, a dovolte mi, abych vám to přičetl, Španělsko, Německo, Nizozemsko, Finsko, Dánsko, Irsko, Švédsko. Ta praxe u nás, že to je jenom za ten administrativní poplatek, je v Evropě spíše ojedinělá. Současně ten návrh rozšiřuje ze zákona situace, kdy máte nárok, zákonný nárok na bezplatné splacení, předčasné splacení v době fixace. Dneska je to tak, že jsou vlastně dvě životní situace - v okamžiku, kdy vám nebo vašemu partnerovi se podstatně zhorší zdravotní stav, dojde k invaliditě, případně že partner zemře, máte na to nárok. Samozřejmě v době refixace, ale o tom se nebavíme, potom máte nárok také. A současně platí, že v kterýkoliv rok můžete vlastně bezplatně splatit 25 % původní jistiny - ne zbytku, původní jistiny, takže v nejhorším případě bez jakýchkoliv omezení ve čtyřech letech splatíte celou hypotéku. O tom se bavíme. A v okamžiku, kdy necháme pouze ten administrativní poplatek, se obáváme něčeho, čemu se říká úvěrová turistika. Nakonec jsme my ve Sněmovně museli řešit podobný problém u životního pojištění v minulém volebním období a našli jsme nějaké legislativní řešení, které omezilo tuto úvěrovou turistiku.

Takže já myslím, že ta debata není černobílá, že skutečně musíme mít na paměti všechny klienty. My tam nově zavádíme dvě nové životní situace: vypořádání společného jmění manželů při rozvodu - velmi často se musí stát, že nemovitost, která je ve společném jmění manželů v tomto okamžiku musí být prodána, tak v tomto případě je to také bezplatně nově navrženo - a v okamžiku prodeje, pokud jste dva roky vlastníkem té nemovitosti. Takže škála možností, jak platit vlastně jenom administrativní poplatek, je poměrně široká a my ji ještě zvyšujeme.

Na druhé straně ušlé náklady, když to necháme, jak to je, banky rozprostřou mezi všechny klienty. Tak se bavme, jestli máme v zákoně myslet na obě dvě ty skupiny a vyvážit ty nástroje, nebo myslet na tu menší, protože to je menší skupina těch, kteří předčasně splácejí hypotéku. Teď nemyslím ty životní situace, myslím ty, kteří si vyhodnotí, že jsou schopni dostat lepší úrokovou míru v jiné bance, která tento produkt poskytuje. Takže to není žádný výmysl této vlády. Podívejte se, říkám, do těch tisků, debatuje se o tom několik let. Problém, který je, je, že to je v zákoně popsáno poměrně nejasně... (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Omlouvám se, ale u ústních interpelací je pevně stanoven čas. Zeptám se pana poslance, zda má zájem o doplňující otázku. Ano, prosím.

Poslanec David Štolpa: Děkuji za slovo. Já se domnívám, že v minulém volebním období byla absolutně jiná situace, než v jaké jsme teď. Teď jsme v podstatě v době, kdy před námi stojí projednávání daňového balíčku, který extrémně zatíží domácnosti včetně těch, kteří mají hypotéky, a vy jim prakticky tímto znemožníte nebo spíše zdražíte možnost předčasného splacení, pokud by o něj měli zájem. A mám pocit, že jste mně dostatečně neodpověděl na to, v čem je ten přínos pro občany.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Pan ministr má zájem o odpověď. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Za prvé jsem popsal dvě nové životní situace, kdy ze zákona je na to nárok, to je zlepšení pro všechny. A snažil se vám vysvětlit, že ti klienti se dají rozdělit do dvou skupin - ti, kteří nepřistupují k předčasnému splácení z mnoha důvodů - teď tu nemusíme spekulovat, proč ano a proč ne - a ti, kteří to chtějí udělat, a těch je menšina. Tvrdím, že musíme mít při svém rozhodování na mysli obě dvě ty skupiny. Ty náklady někdo zaplatí. Přiměřené náklady, které kontroluje regulátor, i podle tohoto návrhu, Česká národní banka, a buď je zaplatí úplně všichni, nebo jenom ti, kteří se rozhodnou refixovat před ukončením té doby. Protože co jinak hrozí? Může se stát, že budou fixace na extrémně krátkou dobu anebo obecné zdražení úrokových měr, protože ty náklady se rozprsknou mezi všechny. ***