(13.50 hodin)
(pokračuje Nina Nováková)
Zkrátka tím chci říct, že ta zpětná vazba není jenom o tom schvalte manželství pro všechny, anebo neschvalujte v žádném případě, ale dostáváme i zpětnou vazbu o tom, že je to naprosto nevhodně načasované, takováto důležitá záležitost. Já nepatřím k těm, kteří usilovali o to, aby to bylo zařazeno na program schůze, ale říkám jen, že i tento pohled existuje.
Zkusme si teď říct, co tady dosud padlo nebo které jsou takové ty kruciální pojmy, o kterých debata je. Říkáme, že se bavíme o manželství, a někteří z nás se velmi intenzivně domnívají, nebo domnívali a dnes byli ujištěni o tom, že jsme se mýlili, a to že záleží právě na tom pojmu. Byla tady řeč o symbolice a někteří z nás prostě mají obavy, že jde právě o to, aby se ten pojem manželství - a teď nechci říkat, že tady je staletí. Prostě na dvojici, která je schopna se rozmnožovat, je postavena rodina a je pak postavena společnost a na ní na základě dohody je postaven stát. To je naprosto logické.
A teď to přejmenování. V tomto smyslu si myslím, že manželství je úplně podobné, jako když řekneme, že rodiče došli k tomu, že je pro jejich děti výhodné, aby chodily do školy. A my jsme to - protože prostě je nedokážou posunout ve všech oblastech lidského vědění tak daleko, aby byl využit potenciál těch dětí - my jsme to institucionalizovali a máme teď instituci "škola", a dokonce by byl trestán ten, kdo by tuto instituci nějakou formou, jsme v tom velmi benevolentní, ale nějakou formou nenaplnil. Je to přesně ono, že společnost v nějakém ohledu... tedy v praxi dochází k tomu, že některé instituce je třeba obzvlášť chránit.
A teď my jsme slyšeli, že tedy nebude tolik na tom záležet, že by mohl být nějaký jiný název pro uzákonění a oficiální jaksi legitimizaci stálosti partnerského vztahu homosexuálních párů. Já pořád ještě v sobě mám trošku skepse, protože se domnívám, že ti, kteří tady teď tlumočí zájem na tom, aby došlo ke schválení manželství, takzvaně manželství pro všechny nebo manželství pro homosexuální páry, tak se domnívám, že z řad jejich fanoušků budou kritizováni. Uvidíme, co v průběhu týdnů a měsíců, pakliže o tom budeme dál mluvit, co v průběhu týdnů a měsíců se stane. Já si prostě nejsem jista, jestli nejde právě o to, aby se tento pojem naplnil novým obsahem.
Potom se tady bavíme o tom, že láska je jedna, někteří tady bavili se o duze. Láska je jedna snad jedině u Boha, ale láska není jedna. Je tolik typů lásek, kolik je typů vztahů mezi lidmi. A v tomto smyslu mi tedy dovolte, abych se podívala na ten pojem duha trošku jinak.
Pro mě duha je a vždycky byla symbolem rozkrytosti všech možných variant světla. To světlo v zásadě je bílé, to, co vidíme, je bílé a ta duha je rozkrytost. A stejně tak ty lásky, které jsou mezi lidmi navzájem, různých generací a pohlaví, ty lásky jsou různé. Ale jen jedna, a na tom se asi shodneme, nebo věřím, že se shodneme - jen jeden typ lásky zakládá přirozenou možnost, aby vznikla nová generace. Bavím se o přirozené možnosti. A teď bych řekla, o tom jsme se ještě jaksi nebavili - jen lidé opačného pohlaví, čili vztah, láskyplný vztah lidí opačného pohlaví dává možnost, aby bez jakéhokoliv omezení ze strany jakékoli instituce mohl být předán život. A dokonce bohužel i u těch heterosexuálních párů - čili může být láska mezi dvěma lidmi opačného pohlaví a my bohužel konstatujeme, že ani tady to není automatické. A tady už my, kteří jsme tedy hodně svobodomyslní a řekněme se domníváme, že stát by měl co nejméně ingerovat do vztahu lidí a do pokračování lidského rodu, tak tady už je jasné ale, že to je nějak, vždycky nějak regulováno, i to, že chceme pomoct páru, heterosexuálnímu páru, v němž ta žena nemůže otěhotnět. Ale už je tam nějaká regulace.
Čili já chci upozornit na to, že u homosexuálních párů, které by případně - a teď, dámy a pánové, není pravda, tak jak se to tady většinově prezentuje, že cílem soužití homosexuálních párů je vychovávat děti. Někteří chtějí vychovávat děti, někteří touží po dětech a chtějí je vychovávat, ale někteří ne. Každý z nás, kdo zná nějaký homosexuální pár, který žije ve stabilním vztahu, vám bude vyjmenovávat homosexuální páry, které řeknou ne, my nechceme, my prostě víme, že jsme muž a muž a žena a žena, a je to způsob soužití, který nemusí mít ani puzení k tomu vychovávat děti.
My už bohužel, a na to doplácí naše demografická křivka, my už bohužel se setkáváme i s tím, že i heterosexuální páry, které nemají zdravotní omezení, tak... tak trošku bych řekla ze zahleděnosti samy do sebe buď odkládají to, že by měly děti, a pak je mít nemohou, anebo je mít nechtějí, protože říkají, že je dítě ruší. A to jsou právě ty příklady, které děsí některé z nás, protože samozřejmě to sledujeme - a jistě mi dají za pravdu všichni, kteří promýšlejí problematiku surogátního mateřství... a nebudu už dál odbíhat, ale to jsou přesně ty případy, že si nenechám kazit postavu nebo se bojím porodu nebo něco takového, tak si dítě pořídím nějak jinak. Ale toto není - to teď odbíhám od merita věci, i když je naprosto jasné, že budeme-li řešit úpravu oficiálních vztahů homosexuálních párů, musíme tam také řešit problematiku těch homosexuálních párů, které touží po dítěti a které to dítě vychovávat chtějí.
Řekněme tedy, že naším úkolem jako legislativců je, abychom co nejméně do toho mluvili každému člověku a co nejméně regulovali vztahy. Naším úkolem jako legislativců je zajistit těm homosexuálním párům, které jsou odhodlány žít spolu ve věrnosti po celý život, určité jistoty a klid. A tyto jistoty přináší... ono tady je pořád skloňováno jméno ctěného kolegy poslance Jiřího Navrátila, ale já bych chtěla zdůraznit, že samozřejmě je to z tvůrčí dílny klubu KDU-ČSL, a je to proto, že klub KDU-ČSL chtěl přinést nějakou možnost, která by skutečnou možností byla. ***
