(Jednání pokračovalo ve 12.25 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Je 12.25. Dobré poledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Zdravím vás a budeme pokračovat v přerušeném bodě. V tuhle chvíli jsme ve faktických poznámkách a jako první s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Juchelka. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.
Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc, pane předsedající. My jsme tady skončili naposledy tou faktickou přestřelkou u toho kompromisu. A mě vždycky strašně baví, když se bavíme o nějakém kompromisu, když tady například v minulém volebním období bylo to, že jsme sloučili rozpravu u toho ústavního znění manželství jako svazku muže a ženy a toho občanského zákoníku. Co se v tuto chvíli stalo? Když jsme to navrhovali, tak to bylo zamítnuto, místo abychom šli tedy cestou nějakého kompromisu, nějakou aspoň vstřícností v tom, že bychom sloučili ty dvě rozpravy dohromady.
Paní poslankyně Ochodnická - která tady v tuto chvíli není - říká, že v té skupině se řeší ty praktické věci, ne ty ideové, hodnotové, principiální. Ale právě o tom všem je tady tento zákon - o hodnotách, o principech, o tom, jaký má každý z nás ten ideový pohled na věc.
A co se týká těch práv dětí, tak já samozřejmě jsem velmi rád, pokud se ta práva dětí naopak právě porušovat nebudou a pokud, jak paní Ochodnická říká, že jim jde o ta práva dětí, aby se neporušovala, tak já jsem jedině pro a říkám, že budu hlasovat všemi deseti pro právě, když nebudeme porušovat práva těch, kteří jsou nejzranitelnější, a to jsou právě děti, které mají i podle listiny práv dítěte (Úmluvy o právech dítěte?) nárok na to znát svou maminku a znát svého tatínka. To je to prvotní.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Navrátil.
Než se dostaví k řečnickému pultíku, načtu omluvy. Omlouvá se paní poslankyně Adámková Věra od 11.45 hodin do 13 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Bělor Roman od 11.30 do 12 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Fridrich Stanislav od 18 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Kobza Jiří od 13 hodin z rodinných důvodů. A z členů vlády se omlouvá ministr Dvořák Martin od 11 hodin a od 12 do 13 z pracovních důvodů.
Pane poslanče, nyní vaše faktická poznámka.
Poslanec Jiří Navrátil: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Já jsem rád, že tady paní předsedkyně Pekarová zmínila, že vznikla pracovní skupina - ano, i já jsem jejím členem, tak jak to říkala ctihodná kolegyně Zajíčková - a že jsme se tam na něčem posunuli. Ale uvědomme si, že kdyby ta pracovní skupina vznikla ještě před podáním onoho návrhu, mohl být podán už ve znění té shody a všichni jsme tady nemuseli trávit hodiny času nad tím, jestli poslat něco do druhého čtení. Na něčem, čem je shoda, není shoda, co jsme schopni upravit, nebo nejsme schopni upravit. Já to říkám do budoucna. Pojďme raději zřídit více pracovních skupin, které se shodnou na znění, které může touto Sněmovnou projít, a nebudeme trávit tady tolik času. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Munzar.
Poslanec Vojtěch Munzar: Já chci zareagovat na paní poslankyni Ochodnickou, vaším prostřednictvím, na tu diskusi, která probíhala před přestávkou. Ona tady mluvila o adopcích dětí. Já se přiznám, a říkal jsem to tady v tom svém dlouhém vystoupení, mám určitý problém - a určitě jsem nemluvil, pane předsedající, minutu a půl. Já jsem teprve teď začal mluvit s faktickou poznámku. (Časomíra ukazuje 0:27.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já to napravím. Přidám vám minutu. Prosím.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Ten problém je, že z mého pohledu to nejlepší prostředí pro děti je to, když můžou ve svém životě, ve svém dospívání potkávat obě role - jak muže, tak ženy. A my bychom - a já to vnímám tak, že pokud bychom nenastavili k tomu žádné mantinely a prohlasovali bychom ten dnešní návrh, tak bychom plánovitě vytvořili prostředí, kde by proto pro ty děti jeden z těch vzorů chování nebyl. To je první poznámka.
A druhá poznámka. Ono každé dítě má svého biologického rodiče. My tady příběhy - mnohdy já slyším, že se začínají říkat někde od prostředka, neříkají se od začátku. A my někomu poskytneme právo, ale zároveň mám obavu, a vnímám to jako riziko, že můžeme vzít právo tomu dítěti na svého biologického rodiče. A proto bych byl velmi opatrný při této diskusi. Já chápu všechny ty příběhy a chápu, že se může někdy stát, že ani tradiční manželství, může se stát spousta věcí, kdy bude chybět jedna z těch rolí, kdy jsou nějaké problémy a podobně, ale nelíbí se mi, že bychom opravdu plánovitě vytvořili prostředí my rozhodnutím dopředu pro děti, že nebudou mít oba dva vzorce chování. To by se mi nelíbilo. Děkuji. ***
