(11.10 hodin)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Kott, poté pan poslanec David Pražák.
Poslanec Josef Kott: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěl zareagovat, a nikterak ve zlém, na ctěného kolegu, předsedu zemědělského výboru Michala Kučeru, na pozměňovací návrh, který tam vložila paní Ožanová. Víte, ono účelové komunikace, kam vlastně spadají i lesní cesty - já vzhledem k tomu, že jsem z Vysočiny, a my jsme tam o ty lesy možná z 80 % přišli, probíhaly tam těžební práce, teď tam probíhá zalesňování a samozřejmě ochrana a bude tam probíhat ještě dlouhé školení těch stromků - tak ta technika, která se pohybuje po těch účelových komunikacích, je to o tom, co vy jste tady řekl. Je to o tom, že se ty dvě skupiny musí domluvit. Jestliže to je taková cesta, ta svážnice, kde v podstatě není možné vyhnutí, tak tam není možné ani dodržování nějakých ochranných metrů. Takže ono to, co zde kolegyně předložila, bylo samozřejmě i na základě nějaké diskuse, která probíhala mezi námi a zástupci Sdružení vlastníků obecních lesů. Takže to není něco, co bychom si asi vycucali z prstu, ale skutečně to vzniklo na základě nějaké relevantní informace, kterou jsme měli možnost převzít.
A to, že ani v našem klubu není jednotný postoj k pozměňovacím návrhům kolegyně Ožanové, tak to je pravda, ale domnívám se, že to není úplně špatně. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Pražák, poté paní poslankyně Berenika Peštová.
Poslanec David Pražák: Dobré dopoledne. Jenom krátce ještě k těm řidičům autobusů, od 18 let, návrh, který tam někde je a který já určitě nepodpořím. Já nezpochybňuji to, že řidičů hromadné dopravy je málo, to v žádném případě, ale ono je to možná hlavně i tím - a beru to z vlastní zkušenosti z regionu - že ti řidiči jsou za tu svoji odpovědnost, kterou mají, velmi málo ohodnoceni a prostě se jim nevyplatí v tom sektoru zůstávat a jdou radši dělat něco jiného, i když řidičák na autobus mají. A je to i z regionu, kde firma má pobídku, je schopna čtyři měsíce platit základní mzdu tomu člověku, že bude doma a bude se připravovat na řidičské oprávnění, pak mu ho zaplatí a v lepším případě tam zůstane třeba těch pět let, ke kterým se zaváže, k tomu, že u nich bude, a po pěti letech stejně odejde. V tom horším případě odejdou ti absolventi řidičských průkazů ještě dříve, klidně doplatí nějakou tu smluvní pokutu, protože prostě v tom sektoru být nechtějí, protože jsou mizerně ohodnoceni. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Berenika Peštová, zatím poslední faktická.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, já bych jenom na svoje předřečníky. Všichni jsme určitě řidiči, takže řídíme. Já když jezdím po těch dvojkách a trojkách, tak upřímně řečeno, všichni tam porušujeme zákon. Nikdo z nás ten metr a půl není schopný dodržet. Tam se vejdou sotva dvě auta, kolikrát já musím zajíždět do rigolu, a to říkám na rovinu, a opravdu, když tam jedou cyklisté a já se snažím jim vyhnout, tak držím bezpečnou vzdálenost, ale určitě to není metr a půl. Takže proto chápu ten pozměňovací návrh paní poslankyně Ožanové, že opravdu jsou silnice, kde se to nedá udržet. Nedá. Prostě všichni porušujeme bezpečnostní pravidla, protože nejsme schopni udržet metr a půl, ale udržujeme bezpečnou vzdálenost aspoň tak, abychom tomu cyklistovi nic neudělali. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Přihlásil se ještě pan poslanec Hájek.
Poslanec Jiří Hájek: Dobrý den, pane předsedo, děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, já bych rád reagoval tady na poslankyni Peštovou, vaším prostřednictvím. Já nevím, já když jedu na dvojce, na trojce a komunikace má třeba míň jak šest metrů a proti jede auto, kterému se musím vyhýbat, a jede cyklista, tak prostě se ho nesnažím předjet za každou cenu a neporušuju ten zákon. Prostě počkám, až to auto v protisměru přejede a cyklistu přejedu (Pobavení v sále.) pohodlně s odstupem jeden a půl metru. Takže pokud paní poslankyně tímto způsobem porušuje předpis, tak bych doporučil opravdu šlápnout na brzdu. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Ožanová, poté paní poslankyně Peštová. Jsme stále v režimu faktických poznámek.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Já musím reagovat na předřečníka. Jestli jste si všimli, já jsem se ve svém projevu zaměřila na něco, co považuji z hlediska bezpečnosti za extrémně důležité, na přilby, a více jsem se k tomu jeden a půl metru nevyjádřila. Nicméně teď musím zareagovat. Ta představa, že jsou všude komunikace široké šest metrů, je fakt dobrá. Ale tam, kde třeba jsem já, jsou místní komunikace široké tři a půl metru a tam se prostě nevyhnu s nikým a při jakémkoli předjetí bych vždycky porušila toto pravidlo. A já pravidla prostě neporušuji.
Prosím vás, já se vlastně vracím k diskusi, jaká tu byla v minulém volebním období. Tady kolega, mimochodem z ANO, Milan Pour, hovořil o výhybnách. Ty jsou na nově budovaných komunikacích, ale na těch starších nejsou. A to nejsou už ani účelovky. Opravdu jsou místní komunikace na horách a podobně, na odlehlejších částech, široké tři a půl metru, kde i vozidla se musí vyhýbat mimo komunikaci. A to není jenom o tom, že pár minut pojedu za někým, to jsou kilometry a kilometry. Ale tam je pravda, že to závisí na obou dvou, že to není jenom o řidiči motorového vozidla, je to i o tom řidiči jízdního kola.
Prosím vás, nedávno, když jsem jela po takové komunikaci, proti mně jeli cyklisté, jeli do kopce, tam jsem uhnula tak, že už jsem málem byla v příkopu, a zastavila jsem, aby oni mohli projet, aby nemuseli do toho kopce zastavovat. Ale bylo to tak, že byli pár centimetrů od zrcátka a jeli v protisměru. Tam jsme nebyli schopni vůbec bez vzájemné ohleduplnosti... A je jedno, co píše zákon, je to o tom, jak my se chováme a ta vzájemná ohleduplnost v tom zákoně je. Prosím vás, ne všechny komunikace jsou o šířce šest metrů.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Peštová, poté pan poslanec Hájek. Já jsem vám to omylem pustil už dřív, tak vám přidám deset sekund.
Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Tak já teda se snažím toho cyklistu předjet. Já ho nepřejíždím, teda jako jo. To za prvé.
Takže fakt se snažím opravdu - a není to o tom, že jedu autem, proti mně jede auto, přede mnou je cyklista a já za každou cenu chci předjíždět. O tom se já přece vůbec nebavím. Já se bavím o tom, že na těch dvojkách a trojkách kolikrát šířka té vozovky, protože ty krajnice nejsou tak zpevněné, prostě jeden se může vyhnout, to většinou třeba bývá ten, který je do svahu, a druhý, který je ze svahu, se vyhnout nemůže, takže jedeme dvě auta, kdy já se snažím tomu autu, které jede proti mně, vyhnout, aby nemuselo, respektive aby se mu něco nestalo. Ale já se bavím o situaci, že jedu já, přede mnou cyklista a já toho cyklistu předjíždím. Ne přejíždím. Jo? Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Hájek.
Poslanec Jiří Hájek: Děkuji za slovo. Já jsem rád, že nikdo nikoho nepřejíždí, ale předjíždí. To je určitě pozitivní.
Paní poslankyni Bereniku bych rád upozornil, vaším prostřednictvím, že třída dvě určitě nemůže mít menší průjezdný profil než šest metrů. Takže pokud bychom se bavili, tak určitě pouze o komunikacích třetí třídy. No, a byť to nevypadá, tak já jsem býval velmi aktivní cyklista, jezdil jsem i v lese, po lesních cestách, a samozřejmě je pravda, pokud tam nejsou dva lidé, kteří se domluví, tak se v tom lese nevyhnete. Takže často jsem musel sesednout, nechat projet ten traktor, anebo traktor uhnul a já jsem projel.
Takže zase bavme se trošku soudně o tom, co je nutno dávat do zákona a co není. Pokud budeme brát ohledy v životě na sebe a tady ve Sněmovně, tak určitě věřím, že si toho všimnou i občané a budou nás následovat. ***