(21.00 hodin)
(pokračuje Zdeněk Kettner)
Další velký problém je, po kom chceme, aby tyto děti vzdělával. My to chceme po běžném pedagogovi. Ne po speciálním pedagogovi. To znamená, zase jsme naložili další práci a další problémy navíc těm kantorům, protože pokud svoji práci vykonávají zodpovědně, museli se tou problematikou do hloubky zabývat, museli si nastudovat materiály, které přísluší speciálním pedagogům. Ale nikdy to nemůže být na takové úrovni, jako když tuto práci vykonává skutečně speciální pedagog, který to vystudoval.
Další věcí jsou právě ti asistenti pedagoga. Já si dokážu představit asistenta pedagoga, absolventa střední pedagogické školy, který to vystuduje, bude mít základní znalosti o pedagogice, speciální pedagogice a všechno, co s tím souvisí, a takový asistent bude skutečně tomu pedagogovi ve třídě plnohodnotnou pomocí, spolupracovníkem a skutečným pedagogem. Nutno ovšem říct, že pokud budeme mít takovýto profesionální střední pedagogický kádr, tak ho musíme také lépe zaplatit než tak, jak jsou zaplaceni běžní asistenti pedagoga dnes. Když se kouknete na výplatní pásky běžného asistenta pedagoga - samozřejmě většinou to vykonávají ženy, a pokud nemají muže, který vydělává dostatečné množství peněz, tak rozhodně by to tu asistentku neuživilo. A je to prostě, ten celý systém je špatně. Jak jsem říkal, tak ti asistenti potom ve většině případů, nebo nebudu až tak drastický, ve velké míře případů fungují spíš jako dozorce, který má za úkol buďto ochránit děti ve třídě před agresivním jedincem, nebo naopak toho jedince, který je velice submisivní vůči tomu agresivnímu třídnímu kolektivu, což za mě prostě není ideální řešení. Navíc se mluví o tom, že asistenti pedagoga stojí příliš mnoho peněz, že těch peněz se nedostává. To znamená, že i to, co se říkalo pedagogům, že peněz je dostatek a asistentů bude, kolik budou potřebovat, tak i tento slib nějakým způsobem začíná pokulhávat.
Já už jsem zaznamenal i v té odborné veřejnosti a i tady na půdě Sněmovny napříč politickými stranami náznak toho, že skutečně ta inkluze tak, jak byla prosazena, není dobrá a že by se měla nějakým způsobem minimálně upravit. Neustále slyšíme, že my, opozice, jsme populisté. Já v tomto směru populista nebudu. Inkluze jako taková se dneska ze dne na den zrušit prostě nemůže. Proč se nemůže zrušit? Protože ty děti už tam jsou v průřezu od první až deváté třídy. To znamená, že my, pokud se rozhodneme v tomto směru to školství nějakým způsobem ozdravit a zachránit, tak pokud bychom začali teď, tak minimální doba trvání je osm let, což je přesně ta doba, než ty děti, které jsou v současné době v první třídě, než by vyšly a šly na střední školu. Pak bychom mohli najet teprve na nějaký smysluplný systém.
A nyní už jsem vyjmenoval vlastně všechny ty důvody, proč si myslím, že ten bod Revize nepovedené inkluze je docela důležitý, protože jak už zaznělo nejen z mých úst, ale i z úst současného ministra školství, že skutečně veškeré ty změny ve školství jsou běh na dlouhou trať, a pokud nechceme, abych ty změny s každými novými volbami se úplně překopávaly s tím, že to školství na to škaredě doplácí, tak ty veškeré změny by skutečně měly být prodiskutovány tak, aby zůstaly v platnosti bez ohledu na to, jakým způsobem se změní politické složení v Poslanecké sněmovně. Takže to je ten první bod - Revize nepovedené inkluze.
No a druhý bod, překvapivě u mě, se opět týká školství, a to je bod Soustavné porušování školského zákona. Já jsem s tímto bodem už několikrát vystupoval. Interpeloval jsem bývalého ministra školství, posílal jsem podnět i na Českou školní inspekci. Znova zopakuji, zákon v tomto směru, školský zákon, snad ani křišťálově srozumitelnější být nemůže. Tam je jasně psáno: propagace politických stran a hnutí a jejich programů je nepřijatelná. Tečka. Srozumitelněji už to napsat prostě nelze. Já samozřejmě dokážu být nějakým způsobem tolerantní v tom, že si dokážu představit, že do škol bude docházet například pan prezident České republiky, a to z toho důvodu, že je nyní přímo volený, je vlastně takzvaně nadstranický a je to nejvyšší ústavní činitel, když to řeknu, taková ta hlava pomazaná, našeho státu. Takže to si dokážu nějakým způsobem připustit, že ten by mohl do těch škol docházet. Druhá taková výjimka, kterou si dokážu představit, je ministr školství, což je celkem logické. Ministr školství, je to přesně jeho rezort, otvírá slavnostní zahájení školního roku a podobné oficiality, to znamená, pokud do škol dorazí ministr školství, nevidím v tom problém. Jakákoliv ale jiná aktivní politická osoba, známá a spojená s nějakou politickou stranou, kde je jasné, když vidím to jméno, automaticky si přiřadím nějakou politickou stranu, tak ve své podstatě ta propagace pro tu stranu už je pouhá přítomnost této osoby.
Proč já neustále na to apeluji? Protože jsem sám dlouholetý učitel. A já to tady neříkám proto, že bych jako chtěl nějakou výhodu, že bych do těch škol chtěl také. Já vím, že prostě je nepřijatelné, abych já do té školy přišel prostě, protože jsem ta závadná strana, ta špatná strana. Ale proto já to neříkám. Já chci, aby ten zákon byl jednoznačně prosazován, padni komu padni. Prostě ne. Politika do škol nepatří.
Navrhnu takové jednoduché řešení. Pokud politici mají pocit, že mají potřebu té mladé generaci něco říci, není problém. Tak ať škola vyhlásí nějakou akci, setkání s tím daným poslancem nebo jakýmkoliv ústavním činitelem, mimo klasickou výuku, která je povinná, třeba ve tři hodiny odpoledne. Klidně to může být i na půdě školy, ale mimo tu povinnou docházku pro ty děti, kdy rodič se sám rozhodne, nebo i to dítě, jestli skutečně to chce slyšet, jestli skutečně chce diskutovat. Ale ne v rámci povinné školní docházky. Já to vidím skutečně jako zásadní problém, jako pravidelné porušování zákona, které se tady nějakým způsobem usídlilo jako běžně zavedená praxe. Za mě ale velice špatná praxe. A měli bychom se vrátit ke kořenům výkladu tohoto paragrafu, kdy skutečně propagace těch stran a hnutí a jejich programů je prostě nepřípustná. A tečka a padni komu padni. A to by byl můj druhý bod toho programu. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní tedy přihlášený pan poslanec Radovan Vích a následuje pan poslanec Sládeček. Poprosím kolegyně a kolegy, kteří přicházejí, aby se ztišili, a vás o slovo. Prosím.
Poslanec Radovan Vích: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dobrý večer, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády. Já nebudu tak dlouhý jako můj předřečník. Navrhuji předřadit projednání bodu číslo 73, tedy sněmovního tisku 258, jako první bod dnešního pořadu schůze Poslanecké sněmovny po již pevně zařazených bodech.
Je s podivem, že pětikoalice nejen nepředkládá vlastní návrhy zákonů, které by byly užitečné českým občanům, ale navíc i blokuje opoziční návrhy zákonů, které by našim občanům mohly prospět. Je velká škoda, že sněmovní tisk číslo 258, tedy návrh poslanců Lucie Šafránkové, Tomia Okamury, Radima Fialy a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon číslo 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, nedostal možnost být projednán ani v prvním čtení. Když tento návrh věcně připomenu, jedná se o návrh změny základních pravidel pro výpočet důchodů, a to důchodů všech typů: starobních, invalidních i pozůstalostních podle zákona o důchodovém pojištění. ***