(18.30 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
Pak upravujeme parametr, který se týká podmínek mimořádné valorizace. A proč ho upravujeme? Upravujeme ho proto, že ten současný mechanismus způsoboval, že nadprůměrné a vysoké důchody po mimořádné valorizaci rostly, a rostly už trvale více než ty podprůměrné a nízké důchody. Ty nůžky se mezi těmito skupinami starobních důchodců neférově rozevíraly. A my tímto nastavujeme ten mechanismus tak, aby pokud se někdy v budoucnu stane, že meziměsíční inflace v tom daném roce překročí 5 %, tak pak bude fungovat princip mimořádného příspěvku k důchodu, o který nebude muset nikdo žádat. Ten po zbývající měsíce daného roku pomůže díky tomuto vyššímu příspěvku zvládnout ten nárůst inflace starobním důchodcům a pak ke každému 1. lednu každého kalendářního roku dojde k té řádné valorizaci, která bude adekvátně valorizovat jak tu základní složku, tak tu zásluhovou. A je to férové, je to sociální, zohledňuje to ten vývoj inflace.
Pak také reagujeme na to, že upravujeme podmínky pro odchod do předčasného důchodu. A já jsem přesvědčen, že předčasný důchod nemá být využíván jako institut proto, že je to výhodnější v nějaký okamžik, nebo proto, že to je výhodné odejít z pracovního trhu, a využívá to dneska 30 % lidí, kteří odcházejí do důchodu. Ale starobní důchod a ten předčasný, předčasný odchod do starobního důchodu má být využíván v situaci, kdy člověk z objektivních důvodů už prostě v tom svém produktivním životě nemůže dále pokračovat a odchází do důchodu. Ale nemá to být o tom, že to je momentálně výhodné, že se stane nějaký rok, kdy to je mimořádně výhodné. Proto upravujeme ty čtyři základní parametry, a to je to, že se ta doba, kdy se může odejít do starobního důchodu, upravuje na tři roky před nárokem na starobní důchod, že se za každých 90 dnů ten důchod bude snižovat koeficientem 1,5 % a že chceme mít požadavek na to, aby tento institut využívali lidé, kteří pracovali a měli pojistnou dobu 40 let. Připomínám, dneska průměrná doba, kdy odchází lidé v České republice do starobního důchodu, je 44,5 roku. Takže to není opatření, které by dneska lidé běžně nesplňovali. A poslední. Po tu dobu, kdy člověk pobírá předčasný důchod, tak se ta zásluhová část nebude valorizovat, bude se valorizovat pouze ta základní a bude se potom valorizovat v okamžiku, kdy ten člověk už přejde z toho institutu předčasného důchodu do toho řádného.
Myslím si, že když se nad tím člověk zamyslí, tak ta opatření dávají logiku, dávají prostor pro to, aby ti lidé odcházeli opravdu v situaci, kdy to vyžaduje například jejich opotřebení, jejich fyzická zátěž, a v kombinaci s tím, že počítáme, že od roku 2025 s celým tím balíčkem důchodové reformy budeme mít potom ten institut náročných profesí, tak si myslím, že to jsou opatření, která dávají logiku.
Já si dovolím ještě jenom připomenout to, co je také důležité, proč to děláme a proč to třeba není jednoduché a proč to někdy třeba lidé vnímají jako něco, co mají pocit, že by třeba se dělat nemuselo a mohlo se to třeba ještě odložit. Chci tady ukázat, jaký je dneska podíl výdajů ze státního rozpočtu na důchody. (Ukazuje graf.) Dneska vydáváme na důchody z rozpočtu 33,9 %. A jak jsem tady zmiňoval před chvílí, v letošním roce ten deficit, rozdíl mezi tím, kolik vybereme na pojistném a kolik vyplatíme, tak bude přes 80 miliard korun. Musíme těmi opatřeními dělat kroky k tomu, abychom nesměřovali k tomu obrovskému deficitu, který by znamenal kolem roku 2050 až minus 350 miliard korun. Jsme také v situaci, kdy naše populace stárne, za posledních 30 let se nám narodilo o 900 000 dětí méně, daleko později přichází mladší a mladší generace na pracovní trh a kombinace těchto faktorů bude znamenat, že dnes máme situaci, kdy kolem roku 2030 bude 1,5 pracujícího člověka v produktivním věku na jednoho důchodce a v roce 2050 ten poměr bude jeden pracující na jednoho důchodce.
To jsou fakta. To není strašení. To je konstatování situace. A politici mají říkat pravdu. Mají říkat, toto je skutečnost, toto je už velmi přesná prognóza, a proto máme dělat ta opatření, která třeba na první pohled nejsou populární, ale ona jsou vlastně populární pro ty budoucí generace, aby ony měly šanci na to, že v důchodu i oni jednou budou mít podobné zabezpečení jako jejich rodiče nebo prarodiče.
Ano, já souhlasím, a to v té důchodové reformě je a je to i v dalších opatřeních, která děláme, je stále velmi důležité podporovat rodiče, podporovat rodiny, podporovat odvahu, statečnost, úsilí rodičů mít děti, vychovávat je a investovat do jejich vzdělání. To stát musí dělat, obzvláště stát, který vymírá, a Česká republika stejně jako celá Evropská unie vymírá. Nemáme porodnost, která by měla hodnotu dvě a více dětí na jednu ženu. Takže o toto úsilí se máme stále snažit, nesmíme na něj rezignovat a naše vláda na něj také nerezignuje. Ale to, že nám chybí za těch skoro 30 let 900 000 dětí, už je fakt, který se stal, ten už nedokážeme zpětně změnit. Můžeme se snažit změnit ty budoucí roky, ale už nedokážeme změnit ten zásadní negativní výkyv, který nastane.
Pak jsem také chtěl ještě ukázat drobné srovnání, jaká je ta výše důchodů, když tady zaznívalo, že tato vláda nemyslí na důchodce. Tak se podívejme na ta nejposlednější data, která jsou aktuální. (Ukazuje.) Já jsem si tady dovolil drobné srovnání mezi Českou republikou aktuálně a posledními hodnotami, které jsou známé z veřejných zdrojů na Slovensku, což je červen 2023 v případě nás a duben 2023 v případě Slovenska. Doporučuju se podívat na to, jaká je výše průměrných důchodů v těchto dvou zemích. A myslím si, že když se podíváme i na ten poměr, náhradový poměr mezi průměrnou výší důchodů a průměrnou mzdou, tak jsme se dostali prakticky na hodnotu 50 %, což je jeden z nejvyšších náhradových poměrů, vlastně nejvyšší za posledních 30 let. Ano, je to dáno také tím, že se zastavil růst reálných mezd. To je potřeba si přiznat, to je jednoznačné a jasné, ale vůči seniorům tato společnost z generování odvodů se zachovala v této situaci velmi solidárně. A my zapomínáme na jeden fakt. Nikdo z našich rodičů a prarodičů si ve svých odvodech neodkládal na svůj důchod. Je to průběžný systém. To znamená, to, co odvedli, se další měsíc vyplácelo na důchody jejich rodičů a prarodičů. A dnešní produktivní generace ve svých odvodech vytváří hodnotu toho, co je vypláceno další měsíc současným starobním důchodcům. A opravdu tady musí být vyvážená mezigenerační solidarita a musíme sledovat obě dvě ty misky vah.
A dovolím si poslední věc, do závěru ještě říct jednu podstatnou věc, co bylo důležité a co více jak 1,4 milionu žen, především žen, v důchodu pomohlo velmi výrazně, a to bylo od 1. ledna zavedení výchovného. I v rozpočtově složité situaci vláda toto opatření od 1. ledna realizovala. Ano, říkám na rovinu, já jsem tento návrh tady v minulém období jako opoziční poslanec předkládal několikrát a pamatuji si, jak mě tehdejší vládní koalice ANO a ČSSD s tímto opatřením několikrát odmítla podpořit. ***
