(16.10 hodin)
(pokračuje Julius Špičák)
Rád bych připomněl, že v koaliční smlouvě současné vlády je uvedeno, že věda a výzkum mají nezpochybnitelnou podporu. V programovém prohlášení se zavazuje, že se zvýší výdaje na výzkum, vývoj a inovace. K tomu ovšem nedošlo. Rozpočet na Akademii věd - navrhovaný - je zkrácen o 10 %, rozpočet Grantové agentury České republiky je zkrácen o 10 % též, Technologické agentury grantové dokonce o 12 %.
Já si vůbec neumím představit, jak tedy za současné inflace bude Akademie věd fungovat. Takže já bych se chtěl obrátit na paní ministryni (Předsedající: Čas.) a příště se obrátím přímo na premiéra, jak obhájí svou funkci ve vládě (Předsedající: Čas, prosím.), když není schopna, aby ministr financí zajistil dostatečné financování rezortu. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za vaši interpelaci, opět bude v souladu s jednacím řádem odpovězeno písemně do 30 dnů, neboť paní ministryně je řádně omluvena.
S další interpelací vystoupí paní poslankyně Lenka Knechtová, dále se připraví pan poslanec Igor Hendrych. Prosím.
Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Předkládám interpelaci - zrušení státní podpory penzijního spoření pro starobní důchodce. Vážený pane ministře, vláda ve středu schválila novelu, která vedle zavedení nových možností zajišťování na stáří a úpravy příspěvků počítá se zrušením státní podpory penzijního spoření u lidí, kterým byl přiznán starobní důchod.
Podle Ministerstva financí se to reálně týká asi 750 000 z 4,36 milionu klientů penzijních společností. Ty tvrdí, že počet dotčených lidí bude ještě vyšší. Vnímáme to jako nešťastné rozhodnutí. Zasáhlo by odhadem milion lidí, kteří mohou ztratit motivaci dále si spořit a peníze zbytečně předčasně vyberou. "Pokud penzista ještě zvládá spořit či investovat, dělá si polštář pro pozdější období své penze, které bude z hlediska nákladů na zdravotní a sociální péči náročnější. A tyto zodpovědné lidi by měl stát podporovat," sdělil prezident Asociace penzijních společností.
Můžete prosím osvětlit situaci? Mám za to, že lidi je třeba motivovat ke spoření, a nikoliv jim omezovat možnost spořit. Vámi představená takzvaná důchodová reforma nijak nepracuje s motivací si spořit, což je veliká škoda. S ohledem na vyšší inflaci a snižování valorizací senioři sotva vyžijí a vlastní spoření by jim přišlo velmi vhod. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Velmi děkuji za dodržení času. A opět v souladu s jednacím řádem bude odpovězeno do 30 dnů.
Nyní vyzvu dalšího vystupujícího, pana poslance Igora Hendrycha, a připraví se následně pan poslanec Karel Rais. Prosím.
Poslanec Igor Hendrych: Dobrý den, paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já to na začátek trošku odlehčím. Jsem rád, že se mohu po osmnácti letech od doby, co mi pan ministr Bek, tehdy v roli prorektora Masarykovy univerzity, slavnostně předal červený diplom, se s ním mohu setkat tváří v tvář v zastoupení tehdejšího rektora, kterým je pan předseda vlády. A teď už k věci tedy, pane ministře.
Já jsem před časem poměrně intenzivně komunikoval s vaším předchůdcem, panem ministrem Balašem, a bavili jsme se spolu o tom, jakým způsobem řešil, respektive jakým způsobem on by rád řešil problematiku nízkých mezd na vysokých školách, který vyústil v podstatě už v jakési konkrétní protesty akademiků v České republice, o kterých jistě velmi dobře víte, protože právě, jak jsem na začátku zmiňoval, pocházíte z akademického prostředí a tak dál.
A vím, že jste o tom jednali na vládě, vím, že pan ministr Balaš měl nějaké vize v této oblasti, psala o tom média a tak dál. Teď mám poslední dobou nebo pocit, že to nějak utichlo, tohle téma, že se o tom příliš nehovoří ve veřejném prostoru, a nevím tedy, jak tady s tímhle pocitem tedy naložíte, a proto vás tady interpeluji, abyste mi řekl, jaké máte v této oblasti vize, co hodláte v této oblasti udělat, jestli jste převzal nějaké teze od svého předchůdce nebo máte nějaké své vlastní?
Já se domnívám, že je to problém poměrně vážný, protože asi není úplně ideální, aby akademičtí pracovníci mnohdy na vysokých školách brali nižší platy - respektive tam jsou mzdy - než učitelé na základních a středních školách a tak dál. Takže doufám, že mi něco k tomu povíte. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní má slovo pan ministr školství Mikuláš Bek. Prosím.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za tu otázku. Já jsem měl příležitost o tom problému debatovat v posledních týdnech jak s Českou konferencí rektorů, tak dnes s Radou vysokých škol, s vysokoškolskými odbory, se školskými odbory. Musím začít od toho, že vlastně si nejsem jist, jestli existuje jakýkoliv problém na úrovni systému.
Já vás seznámím s výší platů v jednotlivých kategoriích alespoň orientačně na vysokých školách v minulém roce. Odborní asistenti pobírají na vysokých školách veřejných v nějakém rozpětí mezi 45 a 62 000 korun měsíčně, docenti o 20 až 30 000 více a plat profesorů je v rozpětí od - v některých výjimečných situacích - 71 po 130 000 měsíčně. Myslím si, že na úrovni toho systému se ukazuje několik dysfunkcí, zejména třeba na uměleckých školách je úroveň platů výrazně nižší, tomu musíme věnovat velkou pozornost, ale v zásadě platí, že za celé vysoké školy je platová úroveň podle mého soudu adekvátní situaci v jiných sektorech veřejných, a musím říci, že plat učitelů bez vedoucích pracovníků byl v tom minulém roce někde kolem 48 000. To je za všechny, od juniorních až po seniorní.
Zatímco odborný asistent, který má srovnatelný plat, spíš vyšší, je člověk pořád ještě spíše na začátku své akademické dráhy a měl by se v dohledné době vždycky habilitovat, takže z mého pohledu ten problém se spíš ukrývá uvnitř vysokých škol. A tady je třeba říci toto. České vysoké školy mají z hlediska mezinárodního srovnání podle Evropské univerzitní asociace mimořádnou míru autonomie ve věcech mzdových a finančních a personálních. Téměř nikdo jiný nemá takovou míru svobody a se svobodou přichází zodpovědnost. A já jsem přesvědčený a řekl jsem to rektorům, že některé vysoké školy připustily asociální míru diferenciace uvnitř těch škol, na návrh rektorů a se souhlasem senátů schvalují rozpočty, které nejsou férové. Týká se to jenom omezeného množství vysokých škol, některé vysoké školy - k mému údivu v minulosti, já jsem jako rektor s tím nikdy nesouhlasil a neudělal bych to - přijaly mzdové předpisy, které připouštějí různý tarif pro lidi se stejnou kvalifikací. Neumím si představit, jak to prošlo u nich kolektivním vyjednáváním, na Masarykově univerzitě bychom nikdy nic takového nedopustili.
Myslím si, že to ukazuje určitá selhání akademické samosprávy. Já jsem si vědom těch příčin. Jsou v tom, že máme nastaveno financování v příliš mnoha rámcích, které komplikovaně umožňují přesouvání prostředků pro zachování jakési sociální soudržnosti těch univerzit. Část viny je v třicet let budovaném systému financování vysokých škol a výzkumu u nás, ale tu rozhodující roli mají akademické samosprávy.
A já jsem řekl velmi jasně svým kolegům - já jsem stále ještě na zlomek úvazku dokonce pěšákem na své univerzitě - že si musíme vybrat. Já jsem současně už léta členem univerzitní rady v Augsburgu. Tam neexistuje senát, existuje tam univerzitní rada, kde je polovina externích členů, o počtech míst rozhoduje ministerstvo školství a stanovuje také platy těm lidem. A já jsem připraven vysokým školám v zákoně nabídnout alternativy řízení - buď si vyberou svobodu a zodpovědnost, anebo otroctví státu, ale pak bude stát rozhodovat o tom, jaké jsou náklady a v jakých programech kolik lidí vyučuje kolik studentů tak, jak je to mezinárodně běžné.
Musíme si vybrat. Buď svobodu, a já myslím, že je správná, já jsem ji vždycky hájil, opravdu i ve střetu s kýmkoliv, včetně prezidenta, jsem zastáncem té autonomie, ale pak s autonomií musí jít zodpovědnost, včetně sociální. Já myslím, že máme nástroj, jak tomu můžeme napomoci, já jsem připravený zavést do standardů akreditačních požadavek na nějaké ohodnocení těch lidí, já myslím, že nemůže provozovat studijní program ten, kdo nezaplatí dobře učitele.
Myslím si, že musíme dát pobídku vysokým školám v některých ukazatelích, aby mzdová diferenciace byla negativním faktorem, protože se to dostalo za ty hranice, a jsem připraven hledat nástroje, jak pomoci s reformou personálního řízení vysokých škol v budoucnu. Ale za jasné závazky změny k lepšímu, nemyslím si, že bychom nalitím jakéhokoliv množství financí do stávajícího systému dosáhli jakéhokoliv výsledku. (Předsedající: Čas.) Děkuji za tu otázku. ***