(18.10 hodin)
Poslanec Václav Král: Dobrý den, dámy a pánové, děkuji za slovo, pane předsedající. Je mi ctí, že tady mohu předstoupit a pohovořit o záležitosti, která se týká investičních pobídek a o změně zákona a smysluplnosti těchto pobídek. Myslel jsem si, že někdy s koncem devadesátých let jsme tuhle oblast již opustili, a možná svým způsobem řeknu, že jsem měl za to, že jsme se i poučili z toho vývoje, který tady byl po sametové revoluci. Teď sice říkáme, že na jednu stranu se snažíme zvýšit přidanou hodnotu našich výrob, a přitom v reálu jsme se stali vlastně montovnou Evropy. Je to záležitost, které úplně nerozumím, protože v situaci, kdy jako Česká republika máme na poměry Evropské unie jednu z nejmenších nezaměstnaností, tak se dál zabývat touto oblastí podpor veřejného sektoru je něco, co prostě je mimo mé chápání, a i koneckonců s ohledem na aktuální konsolidační balíček, kdy na jednu stranu říkáme, že musíme šetřit veřejné prostředky a že budeme škrtat národní dotace, a na druhou stranu říkáme, že Evropská unie nám poskytuje takřka bezbřehé fondy, které chceme právě například do těchto investičních pobídek transformovat, tak je tady jistý nesoulad. Probírali jsme tady před nedávnem podobu toho konsolidačního balíčku, kdy se zdá, že z rozpočtu Ministerstva průmyslu a obchodu bychom měli škrtat - jestli si dobře pamatuju - 20,9 miliardy korun, z rozpočtu Ministerstva zemědělství pak tuším 10,9, že tam bylo plus další ministerstva následují. A možná to teď nebude znít jako úplně kolegiálně, ale nikdo nám vlastně v tuhle chvíli neřekl, čeho konkrétně se ty finanční prostředky týkají. Například MPO avizovalo, že sníží příspěvky na fotovoltaiku, respektive obnovitelné zdroje, jaká bude reálná použitelnost těchto... nebo Ministerstvo financí, děkuji, omlouvám se - jaká bude ta realizovatelnost skutečná, je otázkou.
Takže na jednu stranu se tedy věnujeme investičním pobídkám, chtělo by se říct možná z národních zdrojů, a na druhou stranu vlastně ty národní zdroje škrtáme, a zůstávají tedy pouze ty zdroje evropské, které - já neumím ani říct tu částku, jsou to stovky miliard korun, které jakoby najednou chceme proinvestovávat, a tam jako bychom šetřit nemuseli.
S tím zákonem, s tou novelou, která dnes přichází, jako například s konsolidačním balíčkem, riskujeme trošičku zpochybnění, no trošičku víc, zpochybnění vůbec podnikatelského prostředí v České republice. Já si skutečně kladu tu otázku, jak vůbec přesvědčíme tedy investory - a teď nevím, jestli z oblasti českých firem, ale i těch zahraničních - aby investovali v České republice. Já nechci mluvit o aktuální vládě, myslím, že to je zájem nás všech udržovat jakousi stabilitu podnikatelského prostředí. A to myslím, že se nám bohužel i vlivem změn, které se na nás valí z Evropské unie, tak se nám příliš nedaří.
Nicméně pojďme se tedy zamyslet, co vůbec pod těmi investičními pobídkami se skrývá. V devadesátých letech možná jsem je považoval za nějaký klíčový kámen, který posouvá naše společnosti a vůbec podniky a společnost českou vpřed, že investoři jsou těmi, kteří rozpohybují tyto procesy a stát jim těmi pobídkami ukazuje cestu. Koneckonců ty pobídky mohou sloužit i jako katalyzátor růstu inovace a prosperity. To všechno jsem měl za to, že máme za sebou. Nicméně dnes to investování je obzvláště důležité. Společnosti se potýkají s různými výzvami a překážkami, které před ně klademe, nejenom vůbec vývojem zejména v evropské legislativě, ale i zahájením - mám pocit, už jsem tady o tom jednou mluvil, jakýmsi závodem v dotacích mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií. A opět tedy do toho, když škrtáme avizované národní zdroje, tak to prostě nedává smysl a já mám velkou obavu, že pokud se nedomluvíme v rámci Evropské unie, potažmo Česká republika nedefinuje své priority, tak že prostě tento závod prohrajeme. Možná k tomu bude sloužit i ta dnešní novela, kterou tady projednáváme. Omlouvám se, ale tohle jsem tady neslyšel v kontextu prezentace toho návrhu.
Takže před podnikateli jsou překážky a podnikatelské prostředí se neustále zhoršuje. Podnikatelé jsou čím dál víc zatěžováni různou administrativou a dodatečnými procesy, které je odvádí od toho zásadního, co mají dělat, to znamená, vydělávat peníze. Mluvím tím konkrétně o požadavcích na naplňování různých ekologických standardů, mluvím o dekarbonizaci, o nutnosti změn zdrojů výroby tepla, výroby elektřiny, na čím dál širší okruh podnikatelů se valí procesy a požadavky, které se týkají ochrany osobních údajů, ESG kritéria a další. A já bych se chtěl zeptat, jestli vláda, respektive ministerstvo, ty veřejné prostředky právě zaměří tímto směrem, aby podnikatelům ulehčily tyhle požadavky, které se na ně ženou ze všech stran. A musím říct, že ta otázka mi nejde ani z úst, protože jsem přesvědčen o tom, že investiční pobídky a dotace, stejně tak jako regulace, prostě nepatří do tržního prostředí a do kapitalismu bez přívlastků.
Takže je potřeba si říct, jak vlastně peníze v investičních pobídkách budou zaměřeny. Pak se můžeme tady dočkat i toho, že si budeme věřit v tom, že veřejné prostředky půjdou na rozvoj nových produktů a technologií. Víte, že se dlouhodobě bavíme o smysluplnosti a účelnosti vynakládání veřejných prostředků do vědy a výzkumu, kdy nefungují základní ekonomická kritéria, a pokud se nám daří zkoumat primární výzkum, tak už potom pokulháváme v té faktické aplikaci a realizaci, chcete-li, kapitalizaci nákladů na vědu a výzkum, které vynakládáme. Takže se ptám, jestli se chceme zaměřovat na produkty s vyšší přidanou hodnotou, na technologie, anebo jestli dál budeme chtít zůstat montovnou Evropy. Pak by tyto pobídky mohli podnikatelé využít na rozšíření svých provozoven, případně vytvoření nových kvalifikovaných pracovních míst.
Mám za to, že investoři jsou hnací silou, která podporuje ekonomický růst a tím přispívá k celkovému blahu naší společnosti. Investiční pobídky bezesporu jsou klíčovým nástrojem pro přilákání a udržení investic, takže se ptám, jestli je budeme využívat na rozvoj společnosti a našich podniků, anebo pouze na udržení stávajícího stavu, kdy na území České republiky výrobky s přidanou hodnotou negenerujeme, respektive nevyužíváme výsledky z primárního výzkumu. ***
