(15.50 hodin)
(pokračuje Jan Síla)
Ale zpět k České televizi. Kdysi bývaly pohádky chloubou České televize, která nabízela i pohádky mimořádné kvality. Nové premiérové pohádky České televize jsou jen takový hodně odbytý, sešívaný pohádkový pytel, plný záplat. Když bude jedna místo dvou, neuškodí to. I kdyby nebyla žádná nová a dali nějakou z minulosti, udělali by mnohem lépe. Česká televize straší: Když nedostaneme peníze, musíme šetřit a nedostaneme premiérovou pohádku jako v minulosti. Takže to odnesou chudáci děti. Je to podobná vyděračská taktika, jako když Česká televize přestala kupovat licence na premiérové sportovní přenosy. Dneska vidíme v televizi pouze druhou ligu naši a myslet si, že nám někdo pustí, nedej bože, Champions League, to vůbec nepřipadá v úvahu. Je jenom na placených kanálech. Vidíme, jak tu strategii berou plošně. Tu útočí na děti, tu na regiony, tamhle na sportovní fanoušky. Celé je to jenom o tom, že z nás chtějí vytáhnout mnohem víc peněz než doposud, a nutno vzít v potaz taky nějaký kontext s volbou členů Rady ČT. A o tom je dnešní novela o České televizi.
Na naše politiky - budou se muset s Dvořákem nějak domlouvat, jako se domlouvali dříve za slovutného pana Šarapatky, kdy ta rada šla generálnímu řediteli na ruku a odsouhlasili mu všechno, co si řekl. Teď jsme se ocitli v situaci, kdy se pětikoalice snaží prosadit do Rady České televize a rozhlasu svoje nominanty. Pětislepenec stran, které spojuje jenom jejich eurohujerství a snaha udržet se u moci, není schopen se domluvit na svých kandidátech, aby mohla volba proběhnout tradičně veřejným hlasováním aklamací ve Sněmovně. A toto je vlastně hlavní a zásadní důvod současně projednávané novely zákona o České televizi a rozhlase.
K otázce svobody slova se vyjádřila nedávno paní vrchní státní zástupkyně - cituji: "Jde o koncepci státu, která vychází ze strategické komunikace napříč veřejnoprávními institucemi a je zaměřena na ochranu hodnot, od něž se demokratické právní státy opírají." Tomu lze rozumět jediným způsobem. Stát bude strategicky komunikovat s veřejností skrze veřejnoprávní média, která se tak stanou oficiálními hlasateli oficiální státní politiky. To odněkud známe, obzvlášť já si to velmi dobře pamatuji ve svém věku. A kam se poděla slova o nestrannosti veřejnoprávních novinářů, hesla typu "padni komu padni" a tak dál?
Všichni věděli, že bývalý premiér Babiš byl v každodenním střetu zájmů. Vždyť proto koupil média, aby ho v této pozici chránila. Když Babišova firma vyhrála státní miliardový tendr, ať již na lesní práce, dodávku bionafty či potravinových zásob, nikdo to nekomentoval. Premiér Babiš nám denně ukazoval, jak se řídí stát jako firma. Jeho firma. Média to opět zvlášť nekomentovala. Také všechny protikorupční neziskovky prakticky mlčely. Stačilo udělat bývalou ředitelku Transparency primátorkou.
Manipulace a informace je podstatou komunikace vzhledem k tomu, že téměř nikdy nesdělujeme holá fakta, nýbrž nám vždy o něco jde. Manipulace je všude při komunikaci s druhými. Manipulace je taková, tvoří běžnou součást každodenního života a setkáváme se s ní v každé formě komunikace. Důležité je rozšiřovat mezi manipulací obecně společensky přijímanou a mezi propagandou, která nám přináší vždy cosi negativního a nechtěného. V případě politických debat ani nemůžeme předpokládat nic jiného než manipulaci. Tradičně se deklaruje, že cíl politiků, kteří se účastní debatních pořadů, spočívá zejména ve vytváření a posilování pseudopozitivních pořadů, obrazů a v obhajování stanovisek zastupujícího politického uskupení.
Mnohem méně se ale mluví o tom, že politici opozice mnohdy nemají příležitost ke klidnému vysvětlující projevu. Obvykle se musí hlavně bránit názorům uměle vytvořené protistrany, čímž se posiluje obecné povědomí o jejich hulvátství a prolhanosti. V České televizi neexistuje možnost důstojného prezentování politiky opoziční strany. Politik, který se brání nařčením protivníka i moderátora, je snadno zařazen do škatulky vzteklého oportunisty. Moderátoři politických debat se programově dopouštějí manipulací či jiných prohřešků, které by novinář profesionál dělat rozhodně neměl. Tradičně se poukazuje na dílčí, dobře rozpoznatelné projevy příklonu moderátorů ke konkrétní osobě - je to takové neverbální vyjadřování ne a souhlasu, úsměvy, rozdíly ve způsobu kladení otázek a odlišná míra jejich rýpavosti, rozdílné poskytnutí prostoru pro vyjádření a podobně. Každý z nás to už poznal. Tyto jednotlivosti se samozřejmě objevují u všech moderátorů a dají se poměrně snadno rozpoznat. Mnohdy ale chování moderátora ve studiu představuje pouze pomyslnou špičku ledovce. Rozhodující je to, co naším očím zůstává skryto, a to jsou zákulisní vazby v podobě dopředu domluvených otázek, příprava celkového scénáře a tak dál. Buď jsme ostražití a přemýšlíme o skutečné podstatě vyřčeného, a k oklamání někdy stačí ale velmi málo. Manipulaci se člověk ale vyhnout nemůže. Důvod je prostý: nechceme žít s paranoidním pocitem neustálé nedůvěry vůči všemu a všem. Noam Chomsky analyzuje umění vládnout pomocí stroje propagandy a vychází z myšlenky paradoxů moci filozofa Davida Humea. Myslitele Humea zaráží to, s jakou lehkostí většina přenechává moc menšině, a uvádí, že to je možné pouze díky kontrole myšlení.
Littmann v úvaze o médiích mluví o přetvoření mínění veřejnosti ze znepokojeného stáda do pasivního pozorovatele. Chomsky popisuje umění, jak zakrývat a odvádět pozornost v naše média, a ČT obzvláště jsou poučeny, a tak v zájmu strategie západní společnosti z veřejností také nakládají. Celý dnešní západní mediální svět přijal toto umění stroje propagandy za své. Ne, že by naše média přímo vyslovovala lži, protože ty se mohou snadno profláknout. Lže se a indoktrinuje většinové obyvatelstvo jinak, chytře a důvtipněji, a to tak, že to, co se do zvolené politické linie státu politické strany nebo třeba i mocnější mediální instituce nehodí, se prostě zamlčí, anebo když je věc tak pobuřující, že by se veřejnost vzepřela, a přitom se totálně zakrýt nedá, nasadí se z návodu pro obsluhu stroje propagandy zásada druhá, což je odvedení pozornosti. Mediálním kejklem se prostě z nepříliš významné události udělá událost velevýznamná čili taková, která dokáže pohltit schopnost veřejnosti vnímat cokoliv dalšího. V této situaci jsme byli v době úmrtí a pohřbu Václava Havla, kterým byla média zahlcena tak, že si lidé povídali tenkrát nevkusný vtip, že pohřeb vidí i při každém otevření nejen televize, ale i ledničky. A v této době, bez jakékoliv mediální odezvy, podepsal prezident Václav Klaus zákon o zrušení neziskových nemocnic, čímž otevřel poslední cestu k privatizaci nemocnic a komercializaci zdravotnictví. Dnes opět jsou veškerá média zahlcena kolabováním ekonomiky státu s nutností zavedení konsolidačního balíčku a snižování důchodů seniorů, což vidíme obrazně také i při otevření ledničky. To mě tak napadlo, co asi chce vláda teatrální, vágní tiskovou prezentací zakrýt? Protože čtu téměř všechny sněmovní tisky, uvědomil jsem si, že je příčinou teatrální tiskovky v ČT tisk 241, to znamená smlouva o spolupráci v oblasti obrany se Spojenými státy se současnou úpravou naší ústavy. Tuto smlouvu již přijala naše vláda a o které máme zanedlouho hlasovat také i u nás, tady v parlamentu. Odst. 14 odst. 2 příslušné smlouvy praví - ten odstavec se nazývá Kázeň: "Uznávajíce, že Česká republika má primární odpovědnost za udržování veřejného pořádku na svém území, orgány ozbrojených sil USA mohou v úzké koordinaci s příslušnými českými orgány schválit využití ozbrojených sil Spojených států mimo prostory uvedené v odst. 1" - to znamená mimo vojenské základny nebo logistická centra", jak chcete - za účelem udržení kázně a pořádku ve vztahu k příslušníkům ozbrojených sil USA." Kdo se bude ptát, jestliže začne dělat americká armáda pořádek mimo logistická centra až po to, jestli se skutečně jednalo o vojáky Spojených států, anebo jestli se jednalo o bouřící se Čechy? ***
