(14.20 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Navíc ministr Hladík se dnes vymlouvá, že k tomuto rozhodnutí došlo v období, kdy on ještě nebyl ve vládě, takže pohoda, klid. Proč by to zrovna on měl řešit? Jenže tak to není, pane nepřítomný ministře Hladíku. Sice vám tuto situaci nezávidím, možná k tomu pofidérnímu rozhodnutí nedošlo v období, kdy jste byl ve vládě, ale následky tohoto rozhodnutí prostě řešit musíte. Toto už je vysoká politika, pane ministře. Chápu, že je složitá a není pro každého, ale vymlouvat se nejde. 50 miliard korun příjmů závisí na vaší aktivitě nebo neaktivitě. Jestli budeme mít nebo nebudeme mít 50 miliard příjmů, je stejná otázka, jako jestli si vláda vezme, nebo nevezme 5 000 korun od každého občana, a to počítám i děti a důchodce. To skutečně není málo, pane ministře Hladíku. Zatím jste podle úředníků Ministerstva financí nezískal ani korunu, je tam jedna velká nula. Chci vás ujistit, že pokladní plnění budeme sledovat velice pozorně a politické následky si ponesete do poslední koruny.
Dnes nejde ani tak o to, najít viníka, ale vrátit rozpočtové politice České republiky alespoň základní pravidla a návrat důvěryhodnosti, na které byla doposud založena, ať byl ministrem financí kdokoliv, z jakékoliv strany. Bohužel, optická snaha směřující ke snižování deficitů nekončí u zmíněných 50 miliard z Modernizačního fondu. Máme tu ještě Státní fond dopravní infrastruktury, kde se opakuje model chování ministra Stanjury, který jsem popsala před chvílí. Prostě a jednoduše přijde a řekne si, že tady by mohl zaplácnout nějakou díru ve státním rozpočtu, a udělá to, to vše bez ohledu na pověst České republiky u ratingových agentur, bez ohledu na budoucí důvěru občanů směrem k rozpočtovému procesu. Pane ministře Stanjuro, nepřítomný, o 30 miliard korun, které chybějí ve Státním fondu dopravní infrastruktury, měl být navýšen schodek státního rozpočtu, a to jednoduše proto, že to tak má být kvůli přehlednosti. A navíc se schodek státního rozpočtu na státní fondy prostě přenášet nemá. Ostatně tímto způsobem ad absurdum mohl být přesunut celý schodek státního rozpočtu, mohli jste mít nulu, hospodařit bez schodku.
Budováním Potěmkinových vesnic ve státním rozpočtu to však nekončí. Ve státním rozpočtu nám také bude chybět příjem z daně z neočekávaných zisků a odvodu z energetického stropu, a to ve výši 60 miliard korun. To, že by celkové inkaso z těchto dvou daní nemuselo dosáhnout plánovaných 100 miliard korun, zde bylo diskutováno několikrát. Upozorňovali na to nezávislí ekonomové. Upozornila jsem na to vládu samozřejmě i já. Jak vůbec ministra Stanjuru napadlo, že z energetických a bankovních gigantů dostane přes 100 miliard korun jenom tak? Skutečně si myslel, že když na podzim 2022 ohlásí, že je zdaní a nad úroveň klasické korporátní daně přidá dalších 60 %, tak budou jen čekat a koukat? Myslel si, že belgičtí majitelé ČSOB, rakouští majitelé České spořitelny nebo francouzští majitelé Komerční banky s vděčností odevzdají jmění do české pokladny? Myslel si, že se vzdají pohádkových zisků, které jim Fialova vláda předtím dopřála? A myslel si, že tato zásadní legislativa může projít jen jako přílepek k daňovému balíčku bez toho, aby proběhlo řádné připomínkové řízení? Výsledek je zcela jasný. Drtivý propad předpokládaných příjmů z hlavních odvětví, od kterých se očekával zásadní fiskální výnos, tedy z odvětví energetiky a bankovnictví. Například MONETA oznámila, že tento rok neodvede na windfall tax nic. Management vysloveně uvedl, že díky většímu objemu držených státních dluhopisů, u kterých je osvobozen úrokový výnos, neodvede za tento rok na windfall tax nic. Tedy zcela legální daňová optimalizace, na kterou jsem již upozorňovala a které jsme mohli předejít v případě, že by tyto daně byly zavedeny standardní legislativní cestou. Jedna z největších bank působících tuzemsku, ČSOB, uvedla, že odvede maximálně desítky milionů, ale spíš možná také nic. Skutečným finančním přínosem těchto mimořádných opatření je příjem z polostátního ČEZu, tedy prostředky, ke kterým se ministr Stanjura mohl dostat relativně legislativně rozumnější cestou.
Druhým výsledkem, který sice nebyl zamýšlený, ale určitě není překvapivý, je odchod některých společností z České republiky, a tedy trvalé snížení inkasa daně z příjmu. Je tedy otázkou, zdali dlouhodobý ekonomický přínos zavedení této daně není ve skutečnosti záporný. Celá tato blamáž ohledně windfall tax je dnes zcela jasně a jednoznačně politickou odpovědností ministra financí Stanjury. Takto to vypadá, když se vytváří zcela zásadní legislativa bez analýzy, bez předpovědi vývoje trhu a možných dopadů. Skutečnou analýzu vidíme až teď a vyplývá z ní inkaso pro státní rozpočet o 60 miliard nižší.
Na tomto místě musím také připomenout nezapočítání povinné valorizace penzí do státního rozpočtu, jejímž výsledkem je zcela zásadní porušení české legislativy, v kontextu ještě odsouhlasení hanebné novely, kterou napadneme už tento týden u Ústavního soudu, hanebné novely provedené na úkor té části populace, která již z velké části nemá schopnost zlepšit svou ekonomickou situaci vlastní činností. Pořád ale ještě i přes tuto hanebnou novelu, pro kterou jste zvedli ruku, zástupci pětikoalice, chybí ve státním rozpočtu 15 miliard korun, o které jsou v důsledku tohoto rozpočtového amatérismu kráceny zákonné nároky českých důchodců, takže to má mnohem širší než fiskální dopad. Argumentace pětikoalice hovořící o blahobytu důchodců vůbec nereflektuje aktuální stav většiny české populace penzistů. Pětikoalice dokonce vytvořila u mladší generace, u mladé generace pocit, že důchodci dnes žijí na jejich úkor a že důchodci si svou penzi jakoby nezasloužili. To je téma, které já osobně nikdy této vládnoucí pětikoalici nemohu odpustit. To, že musím dnes a denně vysvětlovat mladým lidem, že penze jsou něco, co si důchodci zasloužili, že je to něco, na co mají nárok, že je to nejen zákonný, ale i morální nárok, a že bohužel v důsledku zcela hloupé a dlouhodobě neudržitelné fiskální politiky pětikoalice se do společnosti už toto zakořenilo a bude trvat léta, než se to podaří napravit. Vzpomeňme si na křivdy z krize let 2008, 2009 a následně 2011 a 2012.
Politika pětikoalice vykopávající zákopy mezi mladými a důchodci je to poslední, co v České republice v současnosti potřebujeme. To, že to nechápe ministr financí Stanjura, který kvůli vlastnímu egu vlastní chybu nedokáže připustit, mě vůbec nepřekvapuje. Osobně jsem ale čekala víc od premiére Petra Fialy, neboť on, jako premiér, nese zodpovědnost za to, že zákon roku této vlády není ničím jiným než podvodem desetiletí. Proto načítám bod s názvem Potěmkinovy vesnice ve státním rozpočtu. Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí avizovaný pan předseda Okamura, který je dalším přihlášeným s přednostním právem. Následovat bude s přednostním právem paní místopředsedkyně Dostálová. Prosím, máte slovo. ***
