(21.10 hodin)
(pokračuje Marek Výborný)
Celá ta žádost se opírá o to, že paní předsedkyně v inkriminované schůzi snad porušovala jednací řád nebo něco podobného. Chci znovu připomenout, opozice dostala k dispozici - a teď se omlouvám, jestli to bylo 136 nebo 138 - hodin jednání k jednomu jedinému bodu. Já myslím, že tady nemusíme si znovu říkat to, jakým způsobem ten čas byl využit, respektive zneužit k tomu, co překračuje limity oprávněných možností k obstrukcím. Ano, opozice může, a víme to, patří to i k nějaké míře politické kultury, může svůj nesouhlas s projednávanými body vyjádřit obstrukcemi v krajní situaci v krajní míře, ale není možné, aby obstrukce přecházely do destrukce. Potom je jednoznačně právo sněmovní většiny takovým destrukcím demokratického politického procesu zde na půdě Poslanecké sněmovny se bránit a toto paní předsedkyně také udělala.
Dovolte mi také se zastat paní předsedkyně, ohradit se proti tomu, že by snad nemoderovala jednání této Sněmovny, že by nehájila právo opozice. Já jsem součástí třeba jednání politického grémia, vždy toto jednání, pokud je přítomna ve Sněmovně, řídí paní předsedkyně, tak jako jste, pane kolego, ho řídil, prostřednictvím paní předsedající, vy jako předseda zcela jistě v tom minulém období, a vždy se nám tam podaří dospět k nějakému konsenzu. Jednání zpravidla tam nejsou nijak vyhrocená a ten, kdo to jednání moderuje, je předsedkyně Sněmovny. Mohl bych takto pokračovat výčtem dál.
Mě trochu mrzí to, co tady neustále slyšíme: opozice není slyšena, nikdo s námi nekomunikuje. To přece není pravda. Svolávání mimořádných schůzí - ty schůze nesvolává o své libovůli paní předsedkyně, že by nám to poslala esemeskou. Ty termíny jednání jsou projednány s předsedy klubů - možná, nechci tady hovořit, že to bylo tak úplně stoprocentně ve všech případech, ale jsem si téměř jist i jako předseda klubu, že ty termíny jsou konzultovány. A já věřím, že by to potvrdila i paní předsedkyně Schillerová, která tady sedí přede mnou, jsou konzultovány i s opozicí tak, aby věděli, kde ta schůze proběhne. To, že těch schůzí svoláváte přehršel, tomu nikdo nemůžeme zabránit. Pokud jsou odevzdány podpisy, schůze musí být v souladu s jednacím řádem, to znamená, podle daných lhůt svolána. To se nedá prostě nic dělat.
Ale to, že bychom spolu nekomunikovali, prostě opravdu není pravda. Když se podíváte, nakonec to je kolik? Deset dnů? Já jsem tady bohužel nebyl, ale když se projednávala novela stavebního zákona nebo jednotné environmentální stanovisko. Mohl bych takhle vypočítával další příklady. Zítra budeme projednávat milostivé léto u daňových správních exekucí. To jsou všechno věci, které jsou prodebatované, prodiskutované. Já myslím, že kde je vůle, tam je cesta, kde se chce, tak tam to skutečně jde, a kde se nechce a kde si chceme - opozice, koalice - hrát svoji politickou hru, tak si potom hrajeme. A bohužel v okamžiku, kdy to překročí nějakou míru slušnosti, kde to překročí míru vzájemného respektu, potom bohužel to vypovídá o atmosféře, o stavu, o vztazích tady ve Sněmovně. Mě to taky netěší.
A přivítal bych, pane poslanče Vondráčku, prostřednictvím paní předsedající, ten příměr od Milana Uhdeho. Pamatuji si ho, velmi se mi líbí. Ale přátelé, kolegové, kolegyně, to je hozená rukavice všem, i opozici. Opravdu vnímáte to, že bychom měli být klenbou, kde tím svorníkem, tím centrálním kamenem, je předsedkyně? No, já bohužel ten pocit i z dnešní debaty, i z emotivních výkřiků tady u toho pultu, ten dojem, přiznám se, úplně vždycky nemám. Tak pokud jste to myslel skutečně vážně, prosím, ať i vaši kolegové z opozičních řad toto si skutečně zapíší a podle toho ať se chováme, podle toho ať k sobě vzájemně přistupujeme, s tímto respektem, a zcela jistě politickou kulturu této sněmovny posuneme dál.
A na závěr mi dovolte říct ještě jednu věc. Měl jsem možnost i spolu s poslancem hnutí ANO navštívit před týdnem nejenom Tchaj-wan, ale Jižní Koreu., a mohu vám tedy sdělit osobní zkušenost. Jestli někdo reprezentoval jako vedoucí naší delegace, což byla paní předsedkyně Pekarová Adamová, ne sebe sama, ale tuto Sněmovnu, Českou republiku, naši diplomacii, tak to byla právě ona, s velkou noblesou, s velkou grácií. A jsem si zcela jist, že tato cesta byla příspěvkem nejenom k prezentaci Sněmovny, naší politiky, naší podpory demokracii, naší podpory svobodě, respektu k lidským právům na Tchaj-wanu, ale že to byla také podpora našim podnikatelům. Z vašich úst to tady mnohokrát zaznívalo. A ta delegace, to nebyli jenom ti, kteří cestovali s námi, oni tam cestovali mnozí podnikatelé po vlastní ose a opakovaně vyjadřovali díky za právě tuto politickou podporu, na které se, jak říkám, podíleli všichni zástupci celé delegace. A já děkuju paní předsedkyni za to, že byla, je a bude právě reprezentantkou nás všech.
Mohu tedy na závěr konstatovat, že hlasování, které si tady tedy o tom usnesení odehrajeme, zcela jistě nebude mít podporu poslaneckého klubu KDU-ČSL. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji. Tím, že se dostáváme k přihlášeným řádně, se jenom ujistím, že mohu smazat, pane zpravodaji, vaši přihlášku do běžné obecné rozpravy? Jenom se chci ujistit.
A prosím, s přednostním právem, dobrá. Prosím, paní předsedkyně s přednostním právem, ujměte se slova.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já už jsem nechtěla vystupovat a budu opravdu velmi stručná, ale přece jenom musím reagovat na slova pana předsedy Marka Výborného, a nebudu tady vyčítat v žádném případě, že nikdy, nikdy, slovy nikdy, není konzultován termín mimořádné schůze, nikdy, že na Českou poštu jsme dostali 30 minut a tak dále. Já bych si těch bolístek tady našla, ale nechci fňukat, nechci si stěžovat. S pokorou přijímáme tuto roli, kterou tady máme, ale prosím, znovu bych ráda upoutala vaši pozornost na vystoupení svého ctěného kolegy Radka Vondráčka. On to řekl naprosto přesně, že nebude tady číst seznam hříchů paní předsedkyně, seznam pochybení, až na nějaké výjimky, ale že se chce zamyslet. A to by bylo to - kdyby splnilo svůj účel, tak děkuji Pánu Bohu za tuto schůzi, protože jiný výsledek hmatatelný to mít bezesporu vzhledem k rozložení sil v této Sněmovně nebude - kdy on řekl: Zamysleme se, jak dál, zamysleme se a poučme se.
Tady je nějaká atmosféra. Ta atmosféra není dobrá, není dělná až na výjimky. Je to kolbiště. Je to kolbiště, kde bojujeme. Je to vysilující, a hlavně neplní to cíl, který bychom měli mít, a o tom mluvil můj kolega Radek Vondráček velmi si myslím moudrými slovy, když ještě citoval tady pana Milana Uhdeho, kterého si určitě většina z nás velmi dobře pamatuje.
A já znovu vyzývám, protože rozložení sil je jasné, paní předsedkyně ustojí tuto svoji roli. My jsme ani na vteřinu nevěřili, že by to mohlo být jinak, ale přesto jsme do toho šli, a přesto jsme chtěli upozornit na tyto věci. To není o tom, že jeden dělá tak a druhý dělá něco jiného, abychom si tady tři hodiny to vyčítali. To je o tom, že když je zablokovaná Sněmovna, nefunguje a neprochází body, tak tu Sněmovnu někdo řídí, někdo sestavuje program. A mně je jedno, že nad tím sedí pětikoalice, mně je to jedno - tu Sněmovnu někdo řídí a má uvažovat smysluplně: dáme projednat body, na kterých je nějaká aspoň primární shoda, které víme, že nezablokují Sněmovnu, a pak prostě hledáme cestu, vedeme nějaký dialog a nějakou debatu nad body, které samozřejmě politicky konfliktní jsou. O tom je naše práce, o tom je fungování Sněmovny, o tom je to, ta spolupráce, o které mluvil Radek Vondráček, a chtě nechtě v čele Sněmovny sedí politicky odpovědná osoba. To jsme vám dnes chtěli během těch tří hodin zejména říct. Děkuji vám. ***
