(15.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s přednostním právem vystoupí pan poslanec Juchelka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já budu reagovat na své dvě kolegyně, vaším prostřednictvím. Nejdříve bych chtěl říct, že si můžeme klidně schválit samozřejmě program tady této mimořádné schůze a potom můžeme o tom diskutovat. To znamená, že pokud vy tady vystoupíte jako opoziční poslanci, já tomu rozumím, ale když si schválíme prostě ten program, tak můžeme o tom diskutovat. Takhle se mi to zdá, že to je úplně zbytečné.
Co se týká předvídatelnosti a valorizace. Samozřejmě máme v této novele zákona valorizaci, která úplně přesně kopíruje valorizaci u mimořádných důchodů. Já si nedokážu představit, že se najde nějaký vzoreček, který by upravoval valorizaci jak u nízké inflace, tak i u té větší inflace, proto máme například u řádné valorizace, u důchodů, jiné spektrum nebo jiný vzorec navyšování starobních důchodů než u mimořádné valorizace, kde se například navyšuje pouze zásluhová část. Tady tento zákon máme čtrnáct let starý.
Co je pro nás také důležité, aby se v žádném případě nezasahovalo do svobody rodin, aby si rodina prostě mohla rozhodovat o svém rodičovském příspěvku sama, aby jí do toho, řekl bych, nekafrala nějaká další omezení typu otcovská přenositelná, nebo dokonce že by se nějakým způsobem paušalizovalo nebo penalizovalo, promiňte, kdyby se například rodiče nevystřídali u péče o dítě. Každá rodina je svobodná jednotka a každý si to v té rodině může jako dospělý jedinec rozhodnout sám, kdo bude pečovat, jestli otec, jestli matka, jestli se uprostřed vystřídají. Máme benevolentní rodičovskou, která je až čtyři roky a už od půl roku může každý pracovat, pokud najde samozřejmě hlídání, například u mikrojeslí nebo u sousedských skupin. Tak samozřejmě, proč ne, je to jeho rozhodnutí.
Co se týká 410, to je vyhláška, která je, pokud si vybavuji, Ministerstva zdravotnictví a vím, že samozřejmě je problematická. Pojďme se o tom bavit. Já jsem pro, abychom upravili parametry tady této vyhlášky, jsem pro, abychom tam změnili některé věci. Já si vybavuji, že například u této vyhlášky mají nějaké parametry třeba okna, velikost oken u mateřských škol, a že není možné, aby byly hlídány děti například někde jinde, kde tu školku nemůžeme udělat a jsou k tomu jiné vyhovující prostory, protože tam je třeba nedostatek světla a tak dále. Což si myslím, že už je v tuto chvíli opravdu řekl bych zastaralé. Některé věci tam neříkám, třeba přímo u těch oken.
Co se týká Work-life Balance, já na to budu velmi opatrný a budu opravdu velmi bedlivě sledovat, kam to bude právě směřovat v té české transkripci, jak jsem zmiňoval, kvůli samotné svobodě rodin.
Co se týká zákona o rodině, já sám jsem zvědavý, s čím tato vládní koalice přijde. Prozatím koncepce rodinné politiky, která v tuto chvíli tady je a je ve vnitřním připomínkovém řízení, můžu říct, že se mi líbí skutečně jenom tak napůl, protože je tam spousta proklamací a málo konkrétních věcí, jakými by se mělo rodinám pomoci.
Paní kolegyně Vaňková, vaším prostřednictvím, tady zmínila zákon, který se připravuje, a to je zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Tady u tohoto bude skutečně velikánská diskuse, protože prozatím to, co se mi dostalo do rukou, tak tam říkám zásadní nesouhlas. To, jakým způsobem se vede tato politika ohledně ohrožených dětí, je skutečně pro mě nepřípustná. Tento zákon, pokud bude schválen v té podobě, ve které jsem to četl, a bude vlastně tu problematiku ohrožených dětí, řekl bych, od státu odstiňovat a bude dávat více prostoru lidem, kteří s tím státem skutečně nemají nic společného, tak s tím mám zásadní problém. Stát by měl chránit děti, stát je tady od toho, aby ohrožené děti zůstaly v jeho gesci. Ale vím, že se tam ještě připravují velké změny z hlediska zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Taktéž říkám i za nás, že to budeme bedlivě sledovat.
Takže já v tuto chvíli končím, už vystupovat v tuto chvíli pravděpodobně nebudu. Poprosím paní předsedající, jestli by to dala schválit, samozřejmě, a moc prosím kolegy, aby schválili program této schůze, abychom mohli už konečně projít. Může to být opravdu velmi jednoduché projít prvním čtením tohoto zákona, který jsme skutečně připravili už 1. července. U spousty těch věcí, na které upozorňovaly mé kolegyně, se dá jednoduchými pozměňovacími návrhy v rámci nějaké společné diskuse mezi vládními a opozičními poslanci cizelovat tak, že nakonec budou všichni spokojeni, protože jak říkala má předřečnice, kolegyně Olga Richterová, vaším prostřednictvím, skutečně ani těch 350 000, které navrhuje MPSV, možná ani těch 360 000 nepokryje inflační náklady a je potřeba s tím něco udělat a pomoci rodinám s malými dětmi.
Neříkám to jenom proto, že bych chtěl být rozpočtově nezodpovědný nebo že by chtěl být tím, kdo tady rozhazuje peníze, nebo být nazván dokonce populistou, jak jsou někdy z řad vládní koalice některá vystoupení má i mých kolegů nálepkována, ale je to pouze z toho, co my vidíme kolem sebe. Pokud vám rostou ceny potravin, ceny pohonných hmot, ceny energií, ceny různých dalších komodit, nad inflaci, která je 17 %, tak je potřeba pomoci samozřejmě i rodinám s dětmi. Někdy je čas prostě pomáhat tak, jak to bylo třeba u covidu nebo u tady této krize a někdy je prostě čas šetřit.
Já to potom jenom uvedu na jednom příkladu. Mě vždycky baví u starobních důchodců, že když jim máme přidávat - to je samozřejmě paralela i s těmi rodinami - tak vždycky, když je ekonomický boom, daří se podnikatelům a tak dále, nikdy se starobním důchodcům nepřidalo, protože se vždycky říkalo: musíme šetřit na horší časy. Když potom přijdou ty horší časy, vždycky se těm starobním důchodcům taky nepřidalo, protože se vždycky říkalo: Když máme ty strašné časy, tak musíme samozřejmě se z toho dostat, abychom tady zase měli nějaký ekonomický boom.
Já jsem rád, že tady toto skončilo, že jsme de facto mohli i díky mimořádným valorizacím, což je čtrnáct let starý zákon, pokrýt právě ty inflační náklady nejen starobním důchodcům, ale i ostatním. Právě i tady toto navrhujeme například i u rodičovského příspěvku, protože ten valorizační mechanismus, ten mimořádný a řádný, je pouze u starobních důchodů. Nevybavuji si, že by byl někde jinde, u nějakých jiných plateb státu vůči občanům. Dokonce třeba není ani u koncesionářských poplatků, když jsme se tady bavili dopoledne o veřejnoprávních médiích, vždycky o tom rozhoduje Sněmovna.
Děkuji moc a doufám, že návrh naší mimořádné schůze, návrh programu, schválíte a že se o tom budeme moci bavit i hlouběji, potom třeba i po prvním čtení tady na plénu, na výborech, že budeme moci o tom udělat třeba klidně i několik kulatých stolů, že si třeba řekneme, že do první poloviny tohoto roku bychom mohli slíbit občanům, že jim navýšíme rodičovský příspěvek, právě kvůli tomu, že jsou kráceni na financích díky inflaci, se kterou bohužel tato vláda nic nedělá. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Ještě pan předseda Okamura s přednostním právem.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, ještě abych nezapomněl na dnešní důležité datum. Dovolte mi, abych jménem poslanců SPD popřál všem ženám všechno nejlepší k jejich dnešnímu svátku. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců SPD.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Ještě se někdo hlásí s přednostním právem? Není tomu tak. Přivolám kolegy z předsálí. Nyní budeme hlasovat o celém návrhu pořadu 58. schůze Poslanecké sněmovny, jak byl písemně předložen. Zaznamenala jsem žádost o odhlášení. Všechny vás tedy odhlásím a prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. ***