Stejně přísnými měřítky, jsou-li již konkrétní důvody vyhlášení stavu legislativy nouze posouzeny jako legitimní a ústavně aprobovatelné, je pak nezbytné poměřovat i respektování všech svrchu zmíněných práv a principů ovládajících legislativní proces, tentokrát již v rámci procedury předvídané pro stav legislativní nouze, zejména proto, že v jejich rámci dochází jednak ke zřetelnému zkrácení legislativních procedur a omezení práv parlamentní opozice, jakož i relativizování demokratických principů řádného legislativního procesu, a proto jakékoliv jejich další krácení či omezování práv principů je třeba považovat za mimořádně závažné, neboť hrozí popření práv opozice, jakož i demokratického principu, což by mohlo ovlivnit vážně a trvale samu kvalitu demokracie, přinejmenším její sociální percepci občanskou společností.

Konkrétně je třeba zdůraznit, že podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze není jen hrozba určitých negativních důsledků, ale především existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem, anebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, § 99 odst. 1 JŘ PS. Za mimořádnou okolnost posuzováno prizmatem ústavních principů je možno považovat jen takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních i vnějších, nebo může jít o okolnost, kterou představují přírodní katastrofy. - Co to říkal ten Tlustý? Vláda národní katastrofy? To jsou přírodní katastrofy tohle. - Právě ona mimořádnost odůvodňuje nezbytnost bezprostřední reakce ze strany zákonodárce a s tím související omezení ústavních principů, jež se vztahují k parlamentní proceduře. Závěr o existenci této mimořádné okolnosti tak musí mít rozumný základ a musí být podložen skutkovými okolnostmi. Její typová závažnost musí být přitom srovnatelná s čl. 8 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Nález Ústavního soudu ze dne 19. dubna 2011, spisová značka Pl. ÚS 53/10.

Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře opakovaně zdůraznil nezbytnost dodržování procedurálních pravidel a respektování demokratických principů v zákonodárném procesu. Ve svém rozhodnutí ze dne 15. února 2027, spisová značka Pl. ÚS 77/06, N 30/44, uvedl, že i Parlament, respektive jeho obě komory nemohou postupovat libovolně, ale jsou vázány právem. Při výkonu legislativní činnosti jsou tak vázány především ústavou a s ní konformně vykládanými jednacími řády, jakož i ustálenou praxí parlamentní komory a jejích orgánů, kterou lze díky dlouhodobému opakování považovat za nepsanou část legislativní procedury, lze-li ji shledat za souladnou s vyššími hodnotami tvorby práva demokratického politického systému a podobně, bod 38. Tento důraz na řádnost nebo bezvadnost průběhu legislativního procesu přitom není pouhým apelem ve vztahu k zákonodárci, aby jako orgán veřejné moci postupoval při jejím výkonu v souladu se zákonem, nýbrž je výrazem toho, že zákonná úprava k legislativnímu procesu má rovněž garantovat jeho souhlas s ústavním pořádkem.

Je mimo jakoukoliv pochybnost, že zákonodárná procedura je rámcově vymezena již na úrovni ústavního pořádku, a to především co se týče kompetence a účasti jednotlivých orgánů veřejné moci na jejím výkonu, stanovení požadovaných většin pro přijímání rozhodnutí, jakož i formálních náležitostí zákona. Součástí těchto požadavků však nejsou jen relativně určitá procesní pravidla stanovená ústavou, nýbrž i některé ústavní principy, k jejichž konkretizací dochází až na úrovni zákona, tedy jednacích řádů obou komor. Jedná se v první řadě o demokratický princip plynoucí z čl. 1 odst. 1 ústavy, představující jednu z podstatných náležitostí demokratického právního státu. Tento princip se přitom nevyčerpává pouhým většinovým rozhodnutím demokraticky zvolených poslanců nebo senátorů, ale vyplývají z něj požadavky ve vztahu k způsobu průběhu projednávání návrhu zákona. V tomto směru lze ústavní relevanci přiznat též dalším principům, především zákazu svévole, principu ochrany menšin při přijímání politických rozhodnutí, požadavku demokratické kontroly jak ze strany poslanců a senátorů, tak i ze strany veřejnosti a nakonec, nikoliv však v poslední řadě, principu volné soutěže politických sil. Blíže k těm základním východiskům srovnávací nález ze dne 1. března 2011, značka Pl. ÚS 55/10.

Projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání ve stavu legislativní nouze představuje zákonem stanovenou výjimku z řádné zákonodárné procedury, jejíž důvodnost je založena nikoliv na konsenzu mezi poslanci napříč politickým spektrem, nýbrž na závažnosti situace, na kterou je podle názoru vlády třeba bezprostředně reagovat přijetím zákona nebo jeho změnou. Ustanovení § 99 odst. 1 jednacího řádu, vymezení důvodů pro vyhlášení stavu legislativní nouze, neomezilo aplikaci tohoto postupu na určité konkretizované okolnosti, jak to činí čl. 8 zákona o bezpečnosti České republiky, nýbrž stanovilo intenzitu jejich závažnosti. Zkrácené jednání je tak podmíněno existencí mimořádné okolnosti a intenzitou možného negativního důsledku na jednu z obecně vymezených chráněných hodnot - práva a svobody občanů, bezpečnost státu nebo ochrana majetku. Za mimořádnou okolnost ve smyslu výše uvedeného ustanovení je možno považovat jen takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních a vnějších, anebo může jít o okolnost, jakou představují přírodní katastrofy. Musí být zřejmé, jaké konkrétní důsledky podle vlády hrozí pro hodnoty vymezené v tomto ustanovení, tedy co odůvodňuje závěr o hrozbě značných podnikatelských škod nebo ohrožení základních práv a svobod nebo bezpečnosti státu. Tyto důvody přitom nesmí být svévolné a konkrétní návrh zákona, jehož projednávání ve zkrácením řízení vláda navrhuje, musí být schopný zamezit vzniku nebo trvání předmětného ohrožení veřejného zájmu.

Z judikatury Ústavního soudu lze dále dovodit srovnávací nález Ústavního soudu ze dne 10. července 2014, spisová značka Pl. ÚS 28/13, že v případě pochybení člena vlády či vlády jako celku spočívajícího v opožděném předložení návrhu zákona za situace, kdy nepřijetí potřebné zákonné úpravy by znamenalo neexistenci právní normy pro stanovení výše platu soudců, což by ve svém důsledku vedlo k rezignaci jedné z ústavních záruk nezávislosti soudní moci v podobě materiálního zabezpečení soudců, dává Ústavní soud přednost tzv. efektivní ochraně ústavnosti. Derogační zásah by znamenal vytvoření nežádoucího legislativního vakua ve věci platu soudců, což se jevilo jako neproporcionální opatření, byť legislativní proces proběhnuvší za stavu legislativní nouze trpěl vadami. Za této konkrétní situace Ústavní soud toleroval využití legislativní nouze, k čemuž muselo dojít z důvodu liknavosti vlády. Nelze však přehlédnout, že pro závěr, že jsou dány podmínky pro projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání, § 99 odst. 5 JŘ PS, hlasovalo 160 poslanců ze 168 přihlášených poslanců, to je více než třípětinová většina všech poslanců, takže na tomto postupu panovala široká shoda i ze strany poslanecké opozice, která souhlasila s relativizací svých práv v rámci legislativního procesu.

Z výše uvedeného přehledu základních stavebních kamenů judikatury Ústavního soudu k problematice využití institutu legislativní nouze lze pojmenovat následující situace a podmínky, které musí být splněny, aby bylo možné považovat vyhlášení stavu legislativní nouze a na ně navazující zkrácené jednání o návrhu zákona za legitimní a ústavně konformní. Bude vyhlášen stav ohrožení státu nebo válečný stav dle ústavního zákona č. 110/1998, o bezpečnosti České republiky, a vláda k svému návrhu zákona navrhne vyhlášení stavu legislativní nouze podle čl. 8 uvedeného ústavního zákona, přičemž tento mechanismus bude regulován na úrovni ústavního zákona a v něm stanovených pravidel. Nebude-li výše uvedeným způsobem závažně narušena bezpečnost České republiky, vyhlášení stavu ohrožení nebo válečného stavu, musí být podmínky pro vyhlášení stavu legislativní nouze vykládané ale velmi restriktivně podle přísných měřítek a musí být přezkoumatelné. To znamená, že musí objektivně nastat mimořádná okolnost, která svou závažností bude typově souměřitelná se situacemi, které jsou stanoveny v čl. 8 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, a k ní musí kumulativně přistoupit jedna ze situací předvídaných v § 99 odst. 1 JŘ PS, a to zásadní ohrožení základních práv a svobod nebo bezpečnosti státu nebo hrozba značných hospodářských škod. Tato mimořádná okolnost, typově odpovídající závažné poruše bezpečnosti z hlediska její intenzity a kvality a existenci jedné ze situací uvedených v § 99 odst. 1 JŘ PS, musí být vládou v její žádosti o vyhlášení stavu legislativní nouze podrobně tvrzena a doložena, a to nikoliv jen spekulativně či účelově. ***