(9.40 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Nikdy byste nás neporazili, kdybyste neporušovali jednací řád. My jsme připraveni tady být klidně dalších x dní a nocí, protože čas hraje proti vám. Vy potřebujete mít ten zákon do 22. března ve Sbírce zákonů, ne my, my ho nechceme. To znamená, vám nezbývá než nás masakrovat. (Potlesk vlevo.) Než porušit naše základní a zásadní práva, která jako opozice máme. O to vám šlo a potřebovali jste to navíc prohnat takto rychle. A rychle prostě jim zařízněte tu debatu, rychle to ukončete, ať to nemusíme poslouchat! Ať to neslyší veřejnost! Ať neslyší, jak pracujete, co tady vlastně děláte, co pácháte! A ta debata, kterou tady vedete, jak říkáte, pořád se to opakuje, pořád to... Ale vždyť vy nejste schopni to vysvětlit: Nejste schopni! Vždycky někdo vystoupí od vás - a já děkuji třeba panu poslanci Haasovi prostřednictvím pana místopředsedy, že aspoň vystoupí - ale při vší úctě k vám a vašim znalostem, znám vás z ústavně-právního výboru, prostřednictvím pana místopředsedy, tak přečtete tam jednu nějakou větu nebo dvě věty z nálezu Ústavního soudu. Já vám přečtu další čtyři, které budou zase říkat opak, a stejně to nakonec rozhodne Ústavní soud. Ale k Ústavnímu soudu by se to nikdy dostat nemuselo, kdybyste nás nezkrátili na našich právech. Ale znovu říkám, nás neumlčíte a do toho okamžiku, kdy tady budeme moci mluvit, než nám v tom zabráníte všemi nedemokratickými metodami, které aplikujete v rozporu se zákonem, tak do té doby budeme mluvit.
My jsme tady mohli absolvovat tři standardní čtení, nemusela jsem tady mít spacák, který se stal symbolem této obstrukce, a já se k ní hrdě hlásím. Jenže vy jste se rozhodli, jak jste se rozhodli, vstoupit do valorizačního schématu na poslední chvíli, a to jenom proto, že jste měli strach. Strach, jak by skončily prezidentské volby. Strach, jak byste to obhájili. Strach, že byste to neobhájili, strach, že byste nebyli schopni vysvětlit, proč to vlastně děláte a co vás k tomu vede. Takže toto byla snad nejdražší prezidentská kampaň v novodobé historii naší země.
Jenže vy jste se raději rozhodli ohnout legislativní proces a upravit toto valorizační schéma až ve chvíli, kdy ten samotný nárok již vznikl. A netvrďte, že ne. Netvrďte, že vznikl až 10. února. On to všechno posoudí asi na konci toho příběhu Ústavní soud, ale vznikl. Běží už lhůta pro jeho výplatu. Vy jste věděli o tom, že to tak bude. A já přiznávám otevřeně, že pan ministr Jurečka mi telefonoval, telefonoval mi v ten pátek, teď nevím přesně datum, čtvrtek mi psal, ano, já to čtu naprosto přesně, potkat jsme se z časových důvodů nemohli, v pátek jsme si telefonovali, bylo to domluveno asi na půl jedné. Telefonovali jsme si, ale už to bylo poté, co ve středu na tiskové konferenci po jednání vlády ten záměr byl sdělen, že ho vláda prodiskutovala. Pak všichni víme, že v pondělí po tom pátku, kdy jsme si volali, ho per rollam schválila. Per rollam, to je taky zvláštní. Ale telefonovali jsme si a pan ministr mě informoval, že poslal ten zákon všem poslancům, a ptal se mě, jak bych se postavila ke zkrácení lhůt. Řekla jsem mu poctivě, že to budu vetovat, že to budu vetovat, zkrácení lhůt. Že prostě takový zákon prostě nemůže být projednán ve zkrácených lhůtách. Pak to bylo prezentováno slovy: náš rozhovor byl korektní. Já si nijak nestěžuji, jenom říkám, o čem byl, věřím, že to potvrdíte, a pak to bylo prezentováno: nám nic jiného nezbývá, nám pětikoalici, protože opozice chce vetovat zkrácení lhůt, proto musíme jít cestou stavu legislativní nouze. Ale to ne. Dívám se na právníky v sále z pětikoaličního spektra, dívají se do země a já se jim nedivím. To ne. Toto je argument? Toto je argument? Když nám nezkrátí lhůty, tak my musíme jít cestou legislativní nouze? Přece podmínky pro uplatnění institutu legislativní nouze, stavu legislativní nouze, jsou dány zákonem. Nemůžeme si tam něco přidávat, přidávat si, že tam může být podmínka, že bude vetováno zkrácení lhůt. Ne, to teda fakt nemůžeme. Když tak to kolegům z vlády poraďte, protože tento argument je skutečně hloupý. Hloupý a v rozporu se zákonem.
Takže případná novela - a já jsem podala pomocnou ruku, náš klub podal pomocnou ruku, opakovaně jsem řekla, stáhněte tento zákon, vyplaťte ten nárok a pojďte s námi jednat tak jako loni u valorizace plateb za státní pojištěnce, pojďte s námi jednat o valorizačním schématu pro důchodce. Já navíc chci zdůraznit, že toto valorizační schéma, které teď platí, plně nesaturuje zvýšené náklady českých důchodců. To je také důležité říct. Nesaturuje plně zvýšené náklady českých důchodců. Protože nezapomínejme, že ke zvýšení cen docházelo postupně až po leden, ale ke zvýšení penzí důchodců má dojít až v červnu. To znamená, že celé období mezi lednem a červnem musí důchodci nést zvýšené životní náklady, které hradí v této chvíli ještě ze stále nezvýšeného důchodu. A navíc ceny potravin, energií, pohonných hmot, oděvů a obuvi každý měsíc ještě stále rostou. Chápu, že pro poslance vládní pětikoalice, kteří si prosadili zvýšení svých platů, se to těžko představuje. Ale já vás vyzývám, zkuste se vcítit do složité situace českých důchodců, mluvte s nimi. Trošku empatie by vám skutečně neuškodilo.
A my jsme iniciovali a bude svolána mimořádná schůze na skutečně palčivé problémy lidí této země a jedna z prvních bude na téma zmrazení platů politiků. Tento zákon leží - je to poslanecký návrh Andreje Babiše - leží tady ve Sněmovně už od loňského roku a my se k němu znovu chceme vrátit, protože lidé to vnímají jako symbol. Já vím, že platy politiků, kdyby se zmrazily, tak to nebude ani miliarda ročně, ale o to přece nejde. Jde o ten symbol, o to, jak to lidé vnímají, jak to cítí, jak čtou, o kolik vzrostly platy politiků a jak oni se propadají, a ještě teď těm nejpotřebnějším máme sáhnout na to, na co mají nárok a co je má chránit. A nova opakuji, nechrání je to ve sto procentech.
Já samozřejmě jako bývalá ministryně financí vnímám současnou situaci státního rozpočtu. Deficit státního rozpočtu na konci února ve výši 119,5 miliardy je nejhorším výsledkem v dějinách České republiky. Ministr financí Stanjura tak směřuje k překonání svého vlastního rekordu z loňského roku, kdy zadlužil Českou republiku o 429 miliard za jediný rok. To se nepodařilo ani za covidu, za toho nejtěžšího covidu. O 429 miliard! ***
