Pak je zde nějaké stanovisko legislativního odboru, že z hlediska logiky věci, jestliže vládní většina má právo zkrátiti dobu ve druhém a třetím čtení, tak je přece logické a analogicky použitelné, že by se zkrátila doba i na tady ten bod - nebod. Já s tou analogií nesouhlasím a argumentoval jsem tím, že je třeba vykládat jednací řád jako celek a je třeba přihlížet jak k § 59 odst. 1, který jasně říká, že zkracovat řečnickou dobu lze pouze v bodu - § 99 nederoguje § 59, ten stále platí. Proto si myslím, že použití analogie je v tom případě nepřípustné.

Jestliže se argumentuje zdravým rozumem a zdravou logikou, že to přece je logické, že většina na to má nárok, tak stejně relevantní a stejně logický je můj myšlenkový postup, když budu říkat, že hlasování o tom, zda tady stav legislativní nouze je, nebo není, to není jenom nějaké hlasování po cestě. To je důležitější než to druhé a třetí čtení, protože tady se rozhoduje, jestli dojde k zásadnímu omezení parlamentní menšiny, která má právo kontroly a výkonu dozoru nad vládnoucí většinou a vládou samotnou. Je to vůbec zásada, kterým směrem se povede parlamentní debata. (Předsedající. Čas.) Děkuji, hlásím se znovu. (Potlesk levé strany sálu.)

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Lang a připraví se paní poslankyně Ožanová. Prosím, máte slovo.

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní předsedkyně. No, já nejsem právník, prostě jsem z toho takový zmatený, co se tady děje. Prostě máme naše právníky, vy máte své právníky, říkáme si tady mezi sebou, že bychom měli dodržovat nějakou parlamentní kulturu. Já jsem dneska tedy ve dvě hodiny ráno skončil, měl jsem tady nějaké faktické poznámky, protože nejsem právník, tak se nemůžu vyjadřovat k právnímu stavu věci. Probrali jsme tady lex lečo, že jo, například, a další věci.

Před nějakým časem jsem vysílal signály k panu premiérovi na Úřad vlády, který je nepřijal. Já prostě také nesouhlasím s tím, aby mi někdo omezil mojí jedinou šanci, kdy já mohu tady... Měl jsem připravený projev, který byl už racionální, měl nějakou strukturu, úvod, stať, závěr, a dvakrát pět minut mi to prostě celé nabourá. Já jsem ve dvě hodiny si šel lehnout na ty čtyři hodiny, přežil jsem noc. Děkuji paní místopředsedkyni Sněmovny, že nám nezatopila, takže tam byla zima jako v márnici. Když jsem se ráno v sedm hodin šel oholit, tak jsem se holil studenou vodou. Osprchoval jsem se, přežil jsem to, nevěděl jsem, jestli jsem holčička, nebo chlapeček chviličku. Vzpomněl jsem si opět na svoje léta na vojně před pětatřiceti lety, kdy jsem něco podobného zažíval.

Já to vydržím dvakrát pět minut, já to vydržím potom na dvouminutové faktické. Můžu vám tady číst různé návody po dvou minutách. Prostě takto já si demokracii nepředstavuji. My tady bojujeme za oprávněný zájem seniorů, určité skupiny lidí, kteří se nemůžou sami bránit. My jsme tady na to připraveni, vy nám do toho házíte vidle. Jestliže to vydržíte vy, my to vydržíme taky. Já to vydržím prostě, i kdybych tady měl zmrznout! Děkuji. (Potlesk z levé strany sálu.)

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní poslankyně Ožanová, následuje pan poslanec Králíček. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní předsedkyně. Kolegyně, kolegové, napřed, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, chci poděkovat kolegovi Bělobrádkovi, že jako jeden z mála je ochoten s námi diskutovat a vyjadřovat své názory. Za to si ho vážím, přestože s jeho názory nesouhlasím. Pokud se toho týče, já si jenom dovolím ocitovat § 59 odst. 1 jednacího řádu: "Sněmovna se může k projednávanému bodu usnést bez rozpravy na omezení řečnické doby k projednávanému bodu." K tomuto "nyní projednávanému bodu" nebylo se možné elektronicky přihlásit do včerejšího poledne na rozdíl od ostatních věcí, kde možnost elektronicky se přihlásit je. Samé vedení Sněmovny pravděpodobně neočekávalo a nepředpokládalo, že je toto bod, když vlastně na rozdíl od jiných věcí znemožňovalo řádné přihlášení se v dřívější době. To jenom na okraj.

Potom tady uváděl kolega Helebrant tweet pana poslance Lochmana, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně. Víte, na Twitteru je z vás hodně aktivních. Zkuste být aktivní i ve Sněmovně a říkat nám, co si myslíte, do očí, a ne tak někde házet nějaké pomluvy, urážky. Zkuste to říkat tady. Já si myslím, že by to bylo lepší a minimálně v rámci naší kultury by to prospělo jednání v této Sněmovně. Osobně sama nejsem vůbec příznivcem sociálních sítí, mám s tím problém. Nicméně takovéto urážky a stavění generací proti sobě... Vzpomeňme si na zákon o státní službě, vzpomeňme si na zvýšený počet ministrů a s tím spojený počet úředníků, třeba na Úřadu vlády o 74. Tam se peníze vyhazovat můžou, to není stavění se proti generacím? Až budete opravdu jednat úsporně ve všech oblastech, potom říkejte, že my údajně stavíme důchodce proti mladým rodinám. Opravdu nestavíme! (Potlesk z levé strany sálu.)

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Prosím o dodržování dvouminutového limitu. Pan poslanec Králíček, následuje pan poslanec Volný. Prosím, máte slovo.

Poslanec Robert Králíček: Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, použiji oblíbené Nacherovo slovo "já jsem nechtěl vystupovat". Ale chtěl bych reagovat na pana Ondřeje Babku a pana poslance Vondráčka. Já vám, kolegové, odpovím. Ta debata z vaší strany je úplně zbytečná. Tato vláda a tato koalice se s námi bavit nikdy nebude, protože si je vědoma dneska své stodevítky. Ta to bude válcovat dalšího dva a půl roku. Vůbec nic s námi nebude probírat. Toto je další důkaz. Nechtěli s námi diskutovat tyto důchody, nebudou s námi diskutovat důchodovou reformu. Prostě přijdou sem, jeden den budeme v bodě, druhý den nebudeme, protože oni si to budou ohýbat, jak chtějí.

Pane ministře, buďte alespoň tak slušný a nekřičte na mě. Jestli nemáte elementární slušné chování, tak prosím vás, nekřičte na mě, vystupte. Pan Rakušan tady křičí taky do mikrofonu, vaši poslanci tu křičí do mikrofonu. Je to moje věc. Co si to vůbec dovolujete? Co si dovolujete mě tady omezovat vůbec mluvit, nebo jak budu mluvit? Vy mně budete přikazovat ještě hlasitost mého hovoru? Pak mi přikážete, kdy sem můžu chodit! Co si to dovolujete? Vy se chováte jak totalitáři! (Potlesk z levé strany sálu.)

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Volný, poté pan poslanec Brázdil. Prosím, máte slovo.

Poslanec Jan Volný: Děkuji za slovo. Já jsem měl vystupovat už asi před deseti minutami, kdyby se záhadně neztratila moje přihláška na faktickou z evidence paní předsedkyně. Já budu méně skeptický a budu takový optimističtější než kolega Králíček a budu stejně věřit tomu, že se nám někdo kompetentně vyjádří k tomu, jestli jsme v bodě jednání a jestli jsme v § 99 odst. 7.

Někdo tady říkal, že si váží Pavla Bělobrádka. Já si ho také vážím, byl to dobrý veterinář. Ale vždyť tady máte spousty právníků. Proč se k tomu nevyjádří nějaký právník? To se stydí za to, že by si musel sám naplivat do obličeje, že by se vyjádřil a obhajoval neobhajitelné? Musí to obhajovat Pavel Bělobrádek? Vy nám tady pošlapete naše práva naprosto pregnantně a neskutečně - jednou to historie takto bude nazývat a ocení.

Potom paní předsedkyně řekne mému ctěnému kolegovi Richardovi Brabcovi: Podívejte se na tabuli, tam to máte napsané. No, já jsem tam nic nevyčetl. Já prostě čekám a budu dále a dále otravovat vás, aby se někdo kompetentní vyjádřil k tomu, jestli jsme v bodě, anebo jestli to je § 99 odst. 7. Děkuji.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Brázdil. Následuje paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím o ztišení v sále. Prosím, máte slovo.

Poslanec Milan Brázdil: Dobré odpoledne, kolegyně, kolegové. Před polednem jsme řešili omezení řečnické doby. Já před sebou mám ten papírek - stanovisko. Mimochodem, není to ani na hlavičkovém papíře, nemá to nic. Je tam prostě jen pár vět, jsou to dva odstavce. Mimochodem, každý z vás to máte v mailu. Díky mně se to nakonec podařilo a dostali jste to do svých mailových adres.

Ty odstavce jsou dva. Z prvního odstavce, třetí řádek: "podle našeho názoru..." bla, bla, bla. Pátý řádek: "podle našeho názoru by bylo nelogické". Sedmý řádek: "domníváme se". Devátý řádek: "domníváme se". Dvanáctý řádek: "jsme toho názoru". To byl první odstavec. Druhý odstavec, třetí řádek: "připouštíme". Šestý řádek: "podle našeho názoru". Jedenáctý řádek: "se však domníváme, že Ústavní soud by projednávání této věci odmítl". ***