(9.10 hodin)
(pokračuje Milan Brázdil)
Zkrátka a dobře, tam přímo - totiž vy jste to nečetl, já tu možnost jsem měl, nafotil jsem si to - tam je přímo řečené, že ten pan Petr říká, že to jsou jeho domněnky - "domnívám se". Pak je tam myslím že slovo "myslím si" nebo něco takového, a následně říká, že ale o tom musí rozhodnout ústavní soud, tak to tam přímo píše. Ale jak může o tom rozhodnout, když my nepřerušíme to jednání, aby on o tom mohl rozhodnout? Nebo má to nějakou logiku, když budeme pokračovat, a on potom řekne: Nemá to logiku, ne. To je možná právní, ale nemá to logiku. Proto já bych hrozně rád navrhl nějaké přerušení na dobu, než oni zasednou - to není snad tak složité, aby se sešli, a oni by měli rozhodnout, a teprve potom bychom pokračovali. Můžu to udělat? Nemůžu. No tak vidíte, já nemůžu vlastně ani získat papír, podle kterého jsme rozhodovali. Já nemůžu získat vlastně...
Tož k čemu tady jsme? Kdo za nás bude rozhodovat? Je to vůbec ještě Poslanecká sněmovna? Jsme ještě vůbec nějaký suverén? Ne. Ale nesmíme rozhodovat. Jejda, tady na mně někdo vykládá - nechcete ho přerušit, pane kolego? Nechcete tady toho pána přerušit?
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano. Poprosím všechny kolegy a kolegyně, aby nechali vystoupit pana poslance Brázdila, a pak mu případné dotazy sdělili až po jeho vystoupení.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji. Já vlastně nemám dál už co pokračovat. Jsme tu k ničemu vlastně. Všechno to převálcujou. My nemůžeme o ničem rozhodovat. My bráníme tady lidi, aby jim nebyly ukradené peníze, my se o to snažíme, ale nám je to vlastně protizákonně zamezováno. Toto je Kocourkov, to je hrůza. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Flek vystoupí s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Bělobrádek. Pane poslanče, prosím, dvě minuty.
Poslanec Josef Flek: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, milí kolegové, mrzí mne, že jsme museli omezit řečnickou dobu, a i vůči paní kolegyni Ožanové, vaším prostřednictvím, protože věřím tomu, že by to bylo přínosné do tohoto tématu, ale bohužel vraťme se zpátky, co se stalo včera, kdy jsme tady poslouchali - a když tedy rádi mluvíte o znásilnění, kdy tady pan Tomio Okamura, prostřednictvím předsedajícího, mluvil sedm hodin o různých tématech, která k tomu vůbec nemají co říct. Že jsme tady poslouchali navýšení plodnosti? Že se tady pletl do stomatologie? Já jsem devět let pracoval jako stomatologický laborant a to, co tady zaznívalo, byly bludy.
Rád bych poprosil: jste dvě strany v opozici, které se můžou mezi sebou domluvit, a třeba by vám pan Tomio Okamura, prostřednictvím předsedajícího, z těch sedmi hodin nějakou minutu přenechal. Sedm hodin jsme tady poslouchali bludy, nesmysly. Znásilňoval tady sedm hodin Poslaneckou sněmovnu. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Bělobrádek, připraví se pan poslanec Rozvoral. Tak, prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové. Za prvé bych chtěl říci, že byste měli vážit slova, protože si vzpomeňte, a mnozí jste tady byli, že omezování doby řečnění navrhovalo i hnutí ANO v minulých obdobích. To znamená, pokud tady používáte silná slova o zbabělcích, logicky pak zbabělci jsou i členové sněmovny z hnutí ANO, a pak k tomu je potřeba dodat, ještě ke všemu pokrytečtí. Protože pokud jste to dělali sami, a já si na to dobře vzpomínám, pak to jinak nazvat nelze.
Druhá věc je, pokud budeme slovíčkařit, pane kolego Mašku, prostřednictvím pana předsedajícího, tak vy jste tady taky nemluvil přesně, protože pokud říkáte, že tady sedí ministři a sedí tady pan premiér, tak předseda vlády není ministrem, jo? Tak kdybychom se takto zasekli, skutečně to myslím nedává smysl.
Pokud budeme hovořit o omezení řečnických dob a o tom, že některé věci může vykládat pouze soud ústavní, tak je to logické. Ani poslanci nemohou vykládat zákon, ten může vyložit pouze soud, a v případech, které se týkají ústavy, tak ho může vyložit ústavní soud. Na tom nic špatného není, je to naopak základní princip. Nemůže nikdo vyložit. Proto i když je takzvaný názor, tak je jasné, to není nějaký pan Petr - a já bych požádal, pokud budete o významném a dlouholetém pracovníkovi legislativy, abyste ho oslovovali důstojně, o to poprosím - to není nikdo jiný, ale padlo tady, kdo to je a jak se jmenuje. A nepokřikujte na mě, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího. (Reaguje na poznámku z pléna.) Takže v tomhle případě je to samozřejmě jeho názor a on říká, že to je názor a je to jeho stanovisko, protože on nemůže říct, že to tak je. (Předsedající: Čas, pane poslanče.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vystoupí pan poslanec Rozvoral, připraví se pan poslanec Okleštěk.
Mezitím načtu jednu omluvu: pan poslanec Bžoch se omlouvá do 10 hodin z osobních důvodů.
Tak, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, já bych chtěl reagovat na to, co zde probíhá, a musím říci, že hnutí SPD zásadně nesouhlasí s omezením řečnické doby na dvakrát pět minut, a určitě se to objeví i v ústavní stížnosti, jelikož si ten odstavec 7 § 99 jednacího řádu vykládáme úplně jinak a myslíme si, že se může řečnická doba omezit až po otevření bodu, a ne při potvrzování trvání stavu legislativní nouze. Je to nehorázné válcování menšiny koaliční většinou. A pan Okamura, pane Fleku, prostřednictvím pana předsedajícího, mluvil celých sedm hodin k věci a mimo jiné deklaroval, že budeme dělat obstrukce, na což máme právo. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Okleštěk s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Brabec. Tak, prosím.
Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane premiére, pane ministře, kolegyně, kolegové, pořád se tady točíme, u nás se říká jak špína v kýblu. Mluvíme o stavu legislativní nouze. Já si právního odboru sněmovny nesmírně vážím a nepochybuji o jejich erudici, o jejich kvalitě, nicméně jejich stanovisko je přece jenom pouze stanoviskem, a jak tady zaznělo, budeme mu moci plně věřit, až bude potvrzeno ústavním soudem. A protože se odvoláváme na ústavní soud a tato legislativní nouze je potřeba podpořit širokým spektrem nejlépe ústavní většinou v Poslanecké sněmovně, tak se ptám, proč nejednáte s opozicí tak, abyste si získali alespoň tolik hlasů, aby byly blízké ústavní většině, protože si myslím, že to dává smysl. A pokud takto nebudete postupovat, tak my se budeme pořád ptát, protože my budeme chtít znát odpovědi, proč nás omezujete na řečnických právech, proč nám blokujete naše vystoupení a proč jste na nás takoví, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Brabec nyní vystoupí s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Vondráček. Prosím.
Poslanec Richard Brabec: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. No, já bych krátce zareagoval ještě na kolegu Brázdila. On se tady se smutkem v hlase ptal, jakou roli tady tedy hrajeme, jestli jsme ještě suverén. No, v Sněmovně je suverén zjevně ta stoosmička, ne Sněmovna jako taková. Takže tohleto je ten vzkaz: prostě ne celá Sněmovna je suverén, ale jenom ti, kteří nás takhle můžou zválcovat. A to si každý rozeberte.
Pan kolega Flek, vaším prostřednictvím, pane předsedající, říkal, že ho to mrzí. Já mu chci věřit, že ho to mrzí, že byl zkrácen ten prostor. On tady hovořil o panu předsedovi Okamurovi. On pan předseda Okamura má přednostní právo, takže toho by se stejně nedotklo. A vy jste to tedy vyřešili tak, že ne sedm hodin, ale dvakrát pět minut. To je sakra rozdíl. Mezi sedmi hodinami a dvakrát pěti minutami je ještě spousta dalších zajímavých časových intervalů, které jsou podstatně delší než deset minut a které by umožnily, aby i my ostatní, nejenom ti s přednostním právem - protože vládní koalice, vás je tady s přednostním právem s odpuštěním jako malých psů, ale my těch přednostních práv máme opravdu velmi málo, takže možnost vměstnat argumenty do dvakrát pěti minut skutečně není velká. ***
