(22.10 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
Já jsem tady uváděl a i do veřejných sdělovacích prostředků jsem říkal v průběhu listopadu, prosince i ledna, že počítáme s mimořádnou valorizací v roce 2023, že ten odhad zvýšení důchodů bude někde mezi 700 a 1 000 korunami. Říkal jsem také, že ten odhadovaný dopad do státního rozpočtu bude někde do 20 miliard korun. Nicméně to zveřejněné číslo ČSÚ za inflaci za leden, to znamená ten výrazný nárůst inflace mezi prosincem a lednem, nás dostal do situace, kdy ty nároky na státní rozpočet jsou opravdu s velkým dopadem nejenom pro rok 2023, ale právě i pro ty roky příští.
A u toho se chci pozastavit, protože to je opravdu jako i velmi důležité pro to pochopení, proč je tak důležité upravit ty parametry pro červen, proč je tak důležité, abychom toto dokázali projednat a tento návrh novely zákona vyšel ve Sbírce zákonů nejpozději 22. března. Protože my se opravdu tady nebavíme o tom dopadu 34,4 miliardy korun v letošním roce, ale v okamžiku, kdy toto rozhodnutí bude provedeno, budou o to zvýšeny důchody v této částce, tak je to moment, který znamená, že už na příští roky u všech těchto lidí to je mandatorní výdaj, který ročně v roce 2024 je na úrovni 58,8 miliardy korun. Tato částka se bude v budoucnu určitě také valorizovat a vytváříme tady na příštích zhruba 21,5 roku podle té průměrné doby, kdy je vyplácen starobní důchod, mandatorní výdaj, s kterým nikdo už neudělá žádnou parametrickou úpravu.
Já jsem slyšel i některé kolegy z řad opozice, kteří se mě jak dnes, tak v posledních dnech ptali a říkali: Není možné ten červen nechat proběhnout a pak ty finanční prostředky pro ten státní rozpočet nějakým způsobem dokázat aspoň částečně získat zpět tím, že upravíme ty budoucí valorizace? To prostě možné není. A to je ten dopad na ty veřejné finance, který je opravdu v tom rozměru té významné hospodářské situace, tak jak to legislativní nouze pojmenovává, stav významné hospodářské škody ve vztahu k tomu dopadu na státní rozpočet. Nikdy to nebylo, nikdy to nebylo míněno tak, že otázka výplaty důchodů a lidé, kteří pobírají, že toto je nějakou hospodářskou škodou. To v žádném případě. Ale když se podíváme na ty výdaje, které tím jednou provždy z toho státního rozpočtu už vezmeme, nemáme je kryté příjmy na odvodech sociálního pojištění, tak ten deficit opravdu budeme zatěžovat obrovským způsobem.
Nicméně tento návrh ale jasně také říká, že důchody budou v červnu zvýšeny, budou zvýšeny o 760 korun, a na co je velmi důležité upozornit, že to zvýšení v sobě zahrnuje taky ten důležitý prvek, kdy je tam fixní částka 400 korun pro všechny bez rozdílu předchozí výše přiznaného důchodu. To znamená, je to ten solidární prvek, který pomáhá zastavit to rozevírání nůžek mezi nízko- a vysokopříjmovými důchodci, a pak zůstává to zvýšení o 2,3 %, které ponechává ještě i tu část, zásluhovou. Je to kombinace obou dvou těchto prvků. To znamená, u lidí, kteří mají důchod zhruba pod 8 150 korun, ano, je to velmi malá množina, tak u nich dochází opravdu k vyššímu zvýšení důchodů, než by bylo platné valorizační schéma dnes, a u těch lidí s nižšími podprůměrnými důchody dochází k vyššímu procentickému nárůstu těch důchodů než u těch lidí s těmi výše a nejvýše příjmovými důchod. To je v tomto návrhu evidentní.
Pokud jde ještě také i o nějaké srovnání dat, já jsem tady dneska graf zveřejňoval, ale myslím si, že je dobré si opravdu připomenout ten vývoj. (Ukazuje graf.) Když se na to podíváme, tak v roce 2018 byla ta výše průměrného důchodu vůči průměrné mzdě v této zemi na úrovni 39 %. A tady vidíme roky 2019, 2020, 2021, 2022, a tady vidíme 2023. V okamžiku, kdy proběhne i ta snížená, upravená valorizace, tak se dostáváme nad 50 %, a je to vidět, že toto je velmi vysoký nárůst důchodů, je to těch 31 % za rok a půl, je to zvýšení o 31 %. Když se na to podíváme, i o tom, o čem hovořil pan ministr Stanjura, tak zase, můžeme to porovnat, tady je to vztaženo nikoliv k průměrné, ale tady už je to k čisté mzdě. Tady vidíme, že se dostáváme na hranici 62 %, a tady opravdu ten nárůst od roku 2021 do roku 2032 je opravdu enormní, vidíte tady tento nárůst, který tady je vlastně po těch čtyřech valorizacích, které už proběhly, plus tou pátou, která nás čeká.
Já samozřejmě také jsem se díval třeba i na některé sousední státy. Když se podíváme třeba na výši vývoje průměrného důchodu na Slovensku, stojí to za to také se na to podívat. Tak tady je evidentní, že Slovensko je v tomto ohledu a v tomto srovnání docela výrazně za námi, to znamená, v roce 2021 ta výše průměrného slovenského důchodu vůči průměrné mzdě, tak to bylo 41 %, kleslo to na Slovensku na 40 % a teď to mají na úrovni, budou mít na úrovni 45 %. To je ještě také možné si porovnat.
Tady jsem se díval na absolutní srovnání výše důchodů z dat, která samozřejmě nejsou aktuálně za poslední měsíce, tak třeba potom Česká republika v tom vychází třeba velmi zajímavě, když to vztahujeme k té průměrné mzdě, tam jsme na tom ještě o něco malinko lépe než v Německu, byť ten systém německých důchodů je opravdu jako výrazně nastaven jinak, tam ty mechanismy nějaké řekněme solidarity fungují významně, ale významně méně, než fungují v našem systému důchodů.
Co si tady ještě dovolím také uvést pro to určité podpoření faktů, aniž bych stavěl kohokoliv proti komukoliv jinému, ale to je něco, co nám vyjadřuje i tu mezigenerační solidaritu, tak je to srovnání průměrného důchodu vůči průměrnému čistému příjmu na hlavu v rodině, v domácnosti, tam, kde mám domácnost, která má dvě děti. (Ukazuje další graf.) Když se na to podíváme, tak ta oranžová část těch sloupců, to je výše toho průměrného důchodu a to modré je ten čistý příjem na hlavu v domácnosti, která má ty dvě děti. Tak tady vidíme, že opravdu od roku 2022 ty důchody nám opravdu převyšují v dopadech do té domácnosti ty domácnosti, které mají rodiče a rodiče dvou dětí.
Když se vrátíme znovu ještě zpátky k té rekapitulaci z hlediska těch dopadů a toho, jak tady zaznívalo, já si myslím, že opravdu neférově, nepřiměřeně, když tady zaznívala slova o tom, že někoho okrádáme a podobně, tak je to něco, co je opravdu mimo to, co se tady vlastně reálně děje. Já jsem tady říkal, že za rok a půl dojde ke zvýšení o 31 %. Když se na to podíváme v absolutních částkách, tak to zvýšení za rok a půl je zhruba o těsně necelých 5 000 korun, překonáme hranici 20 000 korun průměrné výše důchodů. Když jsem ukazoval i to rozdělení výše důchodů do té české společnosti, nejčastěji pobíraný důchod 21 000 korun nám ukazuje, a byl vidět i ten poměrně vyrovnaný rozptyl ať už těch důchodů, které jsou pod 21 000 korunami, těch, které jsou nad, že je to velmi rovnoměrně rozděleno v té společnosti, že to jsou všechno argumenty, které vlastně musíme posuzovat v kontextu toho, že tady dneska stojíme s návrhem, který nám tady dneska leží na stole v jednacím sále Poslanecké sněmovny, s návrhem, který má primární ambici reflektovat situaci veřejných financí, jejích dopadů nejenom pro letošní rok, ale pro ty roky budoucí. Ale zároveň je to návrh, který je, já si myslím, vyváženým kompromisem, kdy dochází k nárůstu zvýšení důchodů, podporujeme ty seniory, kteří mají ty průměrné a opravdu velmi nízké důchody. Měníme tam ten princip, a já samozřejmě budu velmi rád s opozicí v příštích dnech nebo dvou třech týdnech jednat nejenom o důchodové reformě, což jsem avizoval, že rozhodně v březnu proběhne, ale ještě samozřejmě i separátně o té úpravě, která se má týkat úpravy valorizací, protože opravdu ty současné valorizace jednak jsou rozpočtově neudržitelné, pokud by byly takto vysoké inflace i někdy v budoucnu, a především vedou opravdu k tomu, že v době vysoké inflace velmi rychle tímto valorizačním schématem rozevíráme ty nůžky mezi těmi vysoko- a nízkopříjmovými seniory z hlediska jejich životní úrovně a toho, jak jsou schopni potom pokrýt ty základní životní potřeby. ***
