(21.10 hodin)
(pokračuje Klára Dostálová)
Zatímco v těch minulých situacích jsme měli shodu, že je dobré se s tím vypořádat rychle a že to bude třeba pro zdraví lidí prospěšné, tak tady dnes o tom vedeme spor. Já si myslím, že proto také i z ústavního hlediska je nesmírně nebezpečné v takové situaci, kdy tu není široká shoda, že něco hrozí, kdy si naopak můžeme myslet, že nějakou reformou, změnou zákona, který se snažíte prosadit v režimu legislativní nouze, se vytváří v podstatě hrozba, přesný opak toho, k čemu by to mělo být. A ta hrozba tady je pro dva a půl milionu lidí, dva a půl milionu seniorů a jejich rodin.
Já vám řeknu jeden příklad. Ministerstvo financí se vyjadřuje, že ekonomice státu hrozí v příštím roce recese. Ale to je přece věcí probíhající ekonomické debaty, která se vede všude v Evropě, že příliš rychlé škrty ve státních rozpočtech mohou vést ke zmrazení, zakonzervování, zmrznutí ekonomik. Zároveň se pan ministr Stanjura v Otázkách Václava Moravce vyjádřil, že státní rozpočet valorizaci důchodů v nezměněné podobě unese. To znamená, že je legitimní debata, že tady nejde o žádnou pohromu, natož živelní. To je otázka, že jedním pohybem můžete situaci zkomplikovat, nebo jí naopak pomoci. A to je debata, kterou my potřebujeme vést, a na to nepotřebujeme legislativní nouzi. Ta totiž spíše zabrání tomu, aby se říkaly jiné názory, aby se říkaly alternativy, což je podle mě role parlamentu. Proto já i apeluji na koalici a také na pana premiéra, aby potřebu legislativní nouze řádně vysvětlil. Tady jsme poprvé v jiné situaci, než byly ty minulé. My tady říkáme jasné argumenty. To není jenom o tom, že bychom se tady chtěli vypovídávat na mikrofon. My máme prostě skutečné obavy, formulujeme je i za jiné, jako například za ekonomy, za odbory, za občany této země, a chceme o tom mluvit. My tady zastupujeme velkou část voličů. Nechceme, aby prostor na takovouto zásadní debatu se redukoval, protože důsledky toho poneseme příští roky. Takže já budu doufat, že nám pan premiér odpoví.
Pan ministr financí argumentuje dopadem do veřejných financí. Ale že ho vůbec nezajímá a vůbec se nezabývá tím ani ten předkládaný materiál, jaké dopady má pokus ušetřit nějakých 20 miliard korun do domácností, do některých skupin sociálně nejslabších, do těch, kteří vlastním úsilím svou situaci již nezlepší. A to není jenom rétorika. Tady máme nějakých, jak už jsem říkala, dva a půl milionu důchodců, kteří tímto rozhodnutím budou postiženi. Ví někdo, jak to na tyto osoby, tyto rodiny dopadne? Já vás ujišťuji, že v celé řadě zemí západní Evropy podobně předkládané návrhy dokonce i v dnešní době jsou doprovázeny analýzou toho, jak tyto úspory dopadnou do života těchto lidí. A já jsem se tady ptala pana ministra, říkala jsem mu: pořád mluvíte o stabilitě v rozpočtu, ale v textech, které předkládáte, není žádný ani náznak, ani náznak analýzy, jak toto opatření dopadne do života lidí, kterých se to týká. Ptala jsem se pana ministra, jaká opatření jste už přijali, co jste pro to všechno udělali, že jako první návrh toho, abyste si sanovali deficit státního rozpočtu, saháte na peníze těm nejslabším a nejzranitelnějším.
V té vaší koalici je dokonce jedna strana, která si říká KDU a která říká, že by chtěla být stranou sociální a že by chtěla ve vládě být dokonce stranou, která by byla i sociálně citlivá. Alespoň takto to měli mnozí z vás na billboardech, ať už do Senátu, nebo do Poslanecké sněmovny. Tak já se ptám, jak je tedy možné, že vás nezajímá, že se tady má ušetřit 20 miliard a my to máme ve zrychleném režimu schválit a nikdo netuší, co to s lidmi udělá? Žádná analýza neexistuje. Na analýzu jste si nechali dát výjimku. Takže my se tady bavíme opravdu jako hypoteticky, co všechno, jaké to dopady může mít do těchto sociálních vrstev. Tyto návrhy podobných zákonů v západní Evropě jsou standardně doprovázeny právě analýzami dopadů. Tady prostě nejsou. Znovu opakuji, vy si tady dovolujete předložit Sněmovně zákon, který vůbec nemá vyčísleny tyto dopady. Takže se logicky musím ptát, jestli tedy má vláda vůbec nějakou ambici se zabývat tím, jak to do života těchto lidí dopadne. Znovu se tedy ptám, velmi zdvořile, poslanců za KDU: vy souhlasíte s tím, vy souhlasíte s tím, abychom to skutečně prohnali tímto způsobem, že se tady v podstatě o tom nebudeme bavit, 20 miliard jenom tak, prolétne to tady komínem? A co dál?
Já bych na vás apelovala, že pokud chcete souhlasit s tímto postupem, abyste si dobře zvážili, že jsou tisíce lidí, kterých se tyto zákony týkají. To není jenom text. Není to jenom cár papíru. To jsou věci, které skutečně dopadnou do života našich rodičů. Našich rodičů. Do života seniorů. Každá strana je stranou, která má určitý program, určité ideje, určitá přesvědčení. Ale žádná strana si nemůže myslet, že má pravdu celou a že ji má ve své kapse. Je možné, že se podaří sestavit politickou koalici, která vládne, ale ta koalice by si vždycky měla být vědoma toho, že se pohybuje v politickém prostředí, kde existují také jiné názory. A parlament je místo, kde je právě třeba ty jiné názory slyšet. A u zásadních zákonů, jako je tento, nalézt dohodu napříč politickým spektrem.
Vás tady v koalici sedí 108 a vy všichni nesete a ponesete odpovědnost za to, co odhlasujete. Kdyby byl řádný legislativní proces, kdyby se konaly řádné výbory, protože kdyby bylo první čtení, bylo by to přikázáno výborům, mohlo by se to projednat více, vícero výborů. Vy všichni jste tady mohli polemizovat s tím, co by tam na těch výborech zaznělo jak ze strany koalice, tak ze strany opozice. Kolikrát jsme se už tady přesvědčovali o tom, že výbory jsou skutečně tou platformou, kde se mají příslušné zákony komunikovat. Mohli jste slyšet argumenty, mohli jste slyšet pochybnosti a měli jste možnost se s tím nějak vyrovnat svými argumenty a dokázat, že víte, co děláte, že máte analýzy, které řekněme potvrzují to, proč to navrhujete a co navrhujete. Místo toho volíte cestu omezit tuto debatu, a to tím, že ten zákon proženete v takzvaném stavu legislativní nouze. To znamená, připravíte tento zákon o možnost konání prvního čtení. Je to o tom, že bude pouze druhé a třetí čtení.
Strany pětikoalice šly do voleb s heslem demokracie. To jsme slyšeli opravdu na každém rohu. Vám šlo o to, aspoň jste to říkali, aby v této zemi byla svoboda vyjadřovat se, mluvit, debatovat. Demokracie je diskuse. A parlament je výsostným místem této diskuse. Ale vás podle kroků, které činíte, tato diskuse nezajímá. Já vám chci jenom připomenout, co jste říkali voličům a za co jste dostali hlasy. Vy sami jste říkali, že chcete být ve své politice sociálně citliví. Ve svých programech máte starost o ty nejslabší. Dokonce i pravicové strany říkají, že se chtějí starat o ty nejslabší. A dneska tady navrhujete zákon, který dopadne na dva a půl milionu až tři miliony seniorů, v podstatě na nejchudší rodiny. A nejste ani ochotni to zdůvodnit. Nejste ochotni se ani zamyslet nad tím, co ti lidé budou dělat, jestli máte představu o tom, co je čeká.
Já jenom takovou malou ukázku toho, protože věřím, že i vy máte doslova zaplevelené a zaplavené vaše mailové schránky dopisy od zoufalých seniorů. Mně napsala jedna paní, která říkala, že mnoho let si s manželem šetří, a protože byli ujištěni v tom, že se důchodcům přidá, a dokonce samozřejmě byli i v médiích ujišťováni, že vysoká inflace povede k mimořádné valorizaci, a toto tady slyšíme od podzimu, tak si dovolili s manželem pořídit léčebné lázně. A paní, zcela zoufalá, mi píše, že vzhledem k tomu, kdyby věděla, co se tady může vůbec odehrát, a že opravdu pochybuje o tom, že žije v právním státě, ale kdyby to věděla, že by si žádný takový pobyt s manželem nepořídili, protože se obává toho vzhledem k svému věku, aby žili bez jakékoliv rezervy.***
