(16.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, zaznamenala jsem váš návrh, že budeme hlasovat a jednat po 19. a 21. hodině.
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 3, přihlášeno 170 poslanců a poslankyň, pro 91, proti 76. Návrh byl přijat.
Máme zde přednostní právo paní předsedkyně.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji, paní místopředsedkyně. No, nemáme schválený program. Teď jste nás poučili, že nemůžeme hlasovat o zrušení stavu legislativní nouze, a o prodloužení času můžeme hlasovat, když není schválený program? Takže prosím o jasné stanovisko, jinak se k tomu postavíme podle toho, jak tady zazní stanovisko zástupce pětikoalice. Prosím, zda by to bylo možné umožnit, jinak musím vzít pauzu a musíme se jít poradit, protože za mě není schválený program. Teď jste řekli, že to má nějaká pravidla, tak je dodržujme vždycky.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pánové, chcete k tomu něco dodat? Já se domnívám, že o procedurálních návrzích můžeme hlasovat i během návrhu programu. Prosím.
Poslankyně Alena Schillerová: Takže já dávám zase námitku proti postupu předsedající. Takže vy připouštíte to hlasování, paní místopředsedkyně? Chápu to dobře?
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano.
Poslankyně Alena Schillerová: Takže já dávám námitku proti vašemu postupu.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, zaznamenala jsem vaši námitku. Prosím.
Poslanec Marek Benda: Já se moc omlouvám. Můžeme dávat námitky proti postupu předsedajícího, ale nemůžeme dávat námitky proti rozhodnutí Sněmovny. Tato námitka měla zaznít předtím, než Sněmovna hlasovala a odsouhlasila si, že pokračuje ve večerních hodinách. Mimochodem, stalo se to v minulosti. Sněmovna hlasovala a odhlasovala si to, takže nemůžeme dávat námitku proti tomu, co rozhodla Poslanecká sněmovna. Námitka proti postupu předsedajícího měla zaznít dříve.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Trošičku jsme se zamotali. Já v tomto případě bych umožnila hlasování o návrhu paní předsedkyně o námitce proti postupu předsedající.
Pokud nikdo proti tomu nic nemá, zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro návrh paní předsedkyně Schillerové?
Hlasování číslo 4, přihlášeno 171 poslanců a poslankyň, pro 75, proti 54. Návrh byl zamítnut.
Budeme tedy pokračovat v našem jednání. Nyní je přihlášena paní poslankyně Věra Adámková a připraví se paní poslankyně Ožanová. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Věra Adámková: Dobré odpoledne. Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vás požádala o zařazení nového bodu, dnes jako prvního bodu našeho programu, a to je zajištění zdravotní péče pro seniory v naší republice. Byť by se mohlo zdát z toho názvu...
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, paní poslankyně. Kolegové, kolegyně, pane ministře, prosím o klid. Děkuji.
Poslankyně Věra Adámková: Já se také omlouvám. Můj hlasový fond není tak velký, abych to dokázala překřičet.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, jistě. Kolegové to budou respektovat a utiší se. Děkuji.
Poslankyně Věra Adámková: Byť by se mohlo zdát, že toto je téma, které je pouze pro rezort zdravotnictví, tak je to omyl. Zdravotnictví pouze musí zvládat potom dopady toho, čeho se bohužel můžeme stát svědky.
Pojďme se podívat, co dnes znamená zajistit si zdravotní péči. Bohužel rozhodnutím, které jsme se dozvěděli i z médií, a je tedy potvrzeno, že opravdu má dojít ke snížení valorizace důchodů, opravdu významným způsobem může dojít k poškození zdravotní péče nejen o seniory, ale bohužel i rodin ostatních. V médiích jsem se doslechla, že se tedy má jednat o jakési posílení i mezigenerační solidarity. S tím nemám žádný problém, to je v pořádku, rodiny si jistě mají pomáhat. Ale můžete mi vysvětlit, jak ty rodiny, které už teď nedosahují ani na průměrný plat, s velkou bídou zajišťují pro své děti některé aktivity, pro vaši informaci zhruba 25 % dětí školou povinných neabsolvuje z finančních důvodů žádné kurzy, jako jsou kurzy lyžování a podobně, a my toto ještě zvýšíme a těmto rodinám řekneme, že mají připlácet dědečkovi na jeho léky? No, někdo si to jistě dovolit může, ale naprostá většina, vážení přátelé, v naší zemi si to dovolit nemůže.
Protože mám docela ráda čísla, tak pojďme se podívat na některá čísla, která jsou veřejně dostupná, mám je ze zdrojů, které jsou kdykoliv dohledatelné. Ceny potravin, jak jsme tu už dnes slyšeli, to jsou nárůsty v desítkách procent, pro mě třeba v neděli v Kauflandu mléko 42 korun. Zdá se vám to normální? Mně tedy ne. Jablka 60 korun. Hovořím s výrobci, kteří tvrdí, že je prodávají za 15. Jsou to opět věci, které jsou doložitelné. Já samozřejmě nevím, kde je celá pravda, ale pojďme si o tom povídat, jestli vás to opravdu zajímá. Já o tom začínám pochybovat.
Můžeme říci, že v zájmu toho, že samozřejmě v naší republice je 8 až 10 % lidí s poruchou metabolismu cukru nebo s diabetem, že zvýšení ceny cukru je výchovné. No, to by bylo úsměvné, protože bez cukru se nemůže vyvíjet třeba dětský mozek. Takže pro jistotu zhoršíme úplně všechno.
Pojďme se podívat na čísla Eurostatu, já samozřejmě jiná ani nebudu uvádět. Takže nárůst meziročně u nás potravin 27 % v průměru, ale já se nechci dívat na východ, to opravdu ne - Německo má 20 a Francie 13 při úplně jiných příjmech, upozorňuji.
A potom se pojďme podívat na další zabezpečení zdravotní péče. Víte dobře, že stát se samozřejmě vždycky snažil nějakým způsobem vracet lidem, kteří připlácejí na své léky, po skončení roku náklady. Obecně se mezi lidmi myslí, že to je 5 000 korun. To je omyl, přátelé, to není 5 000 korun. Ono to je 5 000 korun pro ten věk, kde to nejméně potřebují, ale v době, kdy je stabilní situace, ti lidé mohou předvídat věci, které budou, tak dobře, oni se s tím nějak vypořádají. Ale naopak, abychom tam zvyšovali finanční řekněme pohodu těchto lidí, kteří již nemohou pracovat a zatěžovat své děti tím, že by je měly na starosti, mi věřte, že je téměř nemožné v mnoha případech. Tady, u těch 200 lidí, by to asi šlo, ale ono venku žije přes 10 milionů jiných lidí, a ti si to tedy rozhodně dovolit nemohou. Takže tam je to pouze nad 70 let věku 500 korun. Na jeden recept vám napíšu dvojnásobek, budete ty léky potřebovat a budeme volit léky relativně levné. Prostě tak to je.
Pojďme se podívat, co ta mladá rodina, která by tedy měla pomáhat svému dědečkovi, tatínkovi, musí zabezpečit. Za prvé, víte dobře, že průměrný plat - jsou různé údaje - okolo 30 až 60 % osob nemá. Průměrný plat v Praze přes 39 000, prosím pěkně, a budeme si říkat jednoznačně, nemá mladý lékař, nemá zdravotní sestra, nemá pedagog. Nebudu vůbec hovořit o tom, že to samozřejmě nemá ta osoba, která celý den velmi tvrdě vyndavá zboží v kterémkoliv velkém obchodě, A věřte mi, že ji hodně bolí záda koncem směny. ***
