To znamená, když teď přemýšlím, že když jsme dostali lex Ukrajina třeba 2, 3, 4 na bezpečnostní výbor, tak to prosím vás probíhalo takovým způsobem, že předseda bezpečnostního výboru si nás svolal před jednáním Poslanecké sněmovny, kolegové mi dají jistě za pravdu, kdy my jsme tam přišli a říkal pan předseda výboru: Máme tři hodiny na to, abychom to schválili, aby se to dalo do systému. A my jsme to viděli úplně poprvé. A opravdu je to těžké i pro mě, který se celý život zabývá cizineckou problematikou, bylo těžké to nastudovat, vůbec pochopit určité termíny a podobně. A teď jsme tam měli materiál, který obsahuje, nevím, 40, 45 paragrafů s dopadem do rozpočtu České republiky 8,7 miliardy za rok, a my jsme na to měli s kolegy tři hodiny. A byli jsme tlačeni, zvedněte pro to ruku, nebo pro to nehlasujte, prostě my si to stejně případně prohlasujeme.

A už mi to zapadá do kontextu této zprávy. Jsou tam strašně zajímavé věci. Nechci tím zdržovat, nechci tady vyvolávat nějaké vášně vůči lidem, kteří přicházejí ze země, která byla napadena, je to obrovská tragédie, a já jsem se tady myslím jasně vyjádřil, a je to myslím i stanovisko našeho hnutí jako celku, jakým způsobem bychom asi měli postupovat. Jako malá země samozřejmě, byť jsme měli předsednictví v Evropské unii, jsme (mohli) udělat mnoho věcí, asi jsme toho moc neudělali, pro to, aby se přestalo bojovat. Spíš mi to připadá z vyjádření některých ministrů, že tady zatím jenom harašíme zbraněmi, a není to úplné řešení. Já jsem, přestože jsem tedy pracoval v bezpečnostních složkách, jsem spíš pacifista a taky asi si nepřeji, aby někde umírali lidé.

A tím bych asi toto lex Ukrajina ukončil. Není to jednoduchá situace. Co budeme dělat vlastně s těmi běženci, jestli se konflikt ukončí a ti lidé se vrátí na tu Ukrajinu, pravděpodobně ano, ale je to tady skoro půl milionu lidí. Já jsem říkal, je to 2,5 %, je to 5 % naší populace dneska. Matky, děti, ne všichni ti lidé se budou chtít vrátit zpátky, a my máme dneska schváleno v rámci lex Ukrajina 4, že oni mají víza do jara 2024. Potom budeme muset už pomocí odboru azylu, imigrační politiky k nim začít přistupovat jako k cizincům, jakýmkoli jiným cizincům, a musíme je dát do nějakého módu cizince s dlouhodobým pobytem, protože oni z dlouhodobého pobytu můžou přecházet na trvalý pobyt, z trvalého pobytu můžou žádat o české občanství. My si musíme tady politicky říct, jestli chceme tyto osoby začlenit, aby se staly našimi spoluobčany. Je to 5 % populace. Zase logicky asi ty babičky, ty, které by žily na vesnicích, tak asi neprchaly, doputovali sem většinou inteligentní lidi, vzdělaní lidi, a ti samozřejmě budou chybět Ukrajině při její obnově. A my nemůžeme tady jim slovit 200 nebo 300 tisíc lidí, když jim chceme pomáhat. Ti lidi jim budou chybět na té Ukrajině. To jsme potom jako Spojené státy, které nabídnou zelené karty a z celého světa sloví nejlepší mozky každý rok, a v rozvojových státech se potom nikdy nemůžou zvednout, protože nejlepší lidi odcházejí do vyspělých a bohatých zemí.

A samozřejmě ti Ukrajinci, kterým se otevřelo stejné okénko, jako se otevřelo po rozpadu Jugoslávie, když byla válka v 90. letech, což jsem sám aktivně zažil, tak tam byla spousta lidí, kteří prostě využili toho okénka a dostali se do té západní Evropy. Jinak ten Ukrajinec jako osoba mimo Evropskou unii... je iluzorní o tom, že v dohledné době by se dostali do Evropské unie. Prostě jsou tam hluboká přístupová jednání, bude to trvat dekády. A oni takhle se sem dostanou jednoduchým způsobem. A splní si cíl. Protože my jsme opravdu pro ně jakoby země bohatá, která prostě k nim má přístup, jsou to Slované, domluví se tady, začlení se do společnosti. I na vesnici, kde já žiju, máme několik ukrajinských rodin, které už jsou tady léta, a úplně v pohodě s námi na venkově žijí.

Pokračoval bych dalším hříchem ministra vnitra a je to hřích číslo 5. Tedy pardon, hřích číslo 5 není hřích STANu výjimečně, ale je to hřích KDU-ČSL. Vy jste říkali, že budete dělat politiku lépe, jinak, prostě voliči vám to uvěřili, prostě drtivě o to necelé 1 % jste porazili hnutí ANO ve sněmovních volbách. Já to vždycky, když to přirovnávám k zápasu v ringu, tak mám jednoho silného velkého dvoumetrového boxera, který je v jednom rohu toho ringu, a na druhé straně je takový tříčtvrteční boxer, a potom tři trpaslíci, nebo čtyři trpaslíci, a teď ten silný boxer nastoupí, naskočí na něj ti tři trpaslíci, teď ho mydlí, mydlí, mydlí, a on už začne být unavený, setřese je, ale nastoupí ten tříčtvrteční a ten mu dá jednu pecku, a ten lehne. Takhle jsme přesně dopadli my. My jsme prostě volby vyhráli, protože jako sebevědomé hnutí nemáme potřebu, abychom se s někým spojovali, abychom tříštili svoje síly. My nepotřebujeme napříč spektrem udělat pětikoalici, abyste tady mohli vládnout stoosmičkou. Já nepochopím, jak může v jednom pětispolku být ODS třeba s KDU-ČSL. Jak tam můžou být například Piráti se svými názory s KDU-ČSL. To je, jako když vezete vodu a poléváte to prostě ohněm, nebo přiléváte do ohně benzin. To prostě mi nesedí. Ale chápu, že to dalo nějakou logiku. Vy jste se spojili, slavně jste zvítězili, a teď prostě nás tady válcujete, a potom se divte, vy zbylí kolegové, kteří tady spíte, a ostatní to nejsou, že my se snažíme prostě nějakým způsobem - protože nám naši voliči píší. Naši voliči nám píší a říkají: silné sebevědomé hnutí s nejsilnějším poslaneckým klubem v Poslanecké sněmovně , proč víc nezvedáte prapor hnutí ANO a myšlenek hnutí ANO, proč ustupujete? A my jsme řekli ano, byli jsme vstřícní, naše paní předsedkyně klubu, paní Schillerová, byla, snažila se být vstřícná. A snažila se být vstřícná v rámci možností, a když už to prostě nešlo, tak jsme se usnesli na tom, že vyvoláme toto jednání o nedůvěře vládě.

Hřích číslo 7 (6). U pana Hladíka, já už to nechci, protože já jsem to interpeloval a hovořili o tom i kolegové přede mnou. To jsou takové ty náhody, že někdo náhodou si otevře inzerát, koupí dům, náhodou potom zrovna se tam dělá nějaká cesta, která stojí nějakou částku peněz. Pak se to navýší o 100 %. Prostě to je takový soubor náhod, který potom ty lidi... Já netvrdím, že pan Hladík, samozřejmě pan Hladík je dneska v roli svědka, pan Hladík byl ve své době v roli podezřelého v počátku, což úplně neřekl médiím. Pak se překlopil zpátky do role svědka, ale to se pořád šetří, ta věc, to znamená, pan dneska náměstek na Ministerstvu životního prostředí, kdy to bylo obejito, protože pan prezident řekl, že ta věc se bude šetřit několik měsíců, a prostě odmítl jmenovat pana Hladíka jako nominanta KDU-ČSL do pozice ministra životního prostředí, tak se to prostě obešlo. Udělal se z něj náměstek, který ve své podstatě jako statutář tam to ministerstvo řídí, a čeká se, jak dopadnou pravděpodobně asi prezidentské volby a jestli ten nový prezident, jestli ten nový prezident České republiky bude vstřícnější. A tady zase oba dva kandidáti deklarovali, že když to pan premiér navrhne, tak budou jmenovat, a je to věcí premiéra, jakého kandidáta si tam dá. Takže myslím si, že i náš pan předseda hnutí, kdyby se stal prezidentem, tak by pana Hladíka jmenoval. Ale je to zase taková pachuť. Lidé nám píší, říkají - jak je to možné, že prostě tento člověk, na kterém ulpívá tento stín podezření, vlastně vůbec se stal náměstkem na Ministerstvu životního prostředí.

Jako další věc, o které by chtěl hovořit, je hřích číslo 7 a to je ta personální politika Ministerstva vnitra. Za loňský rok nám odešlo do civilu 2 500 policistů. Jsou to lidé, kdy první výsluhový stupeň mezi patnácti lety, kdy už začíná prostě být nějaká atraktivita toho odchodu, a ti policisté, jestli mám dobré statistiky, tak jich odešlo 2 500, 25 let a více. To je policista úplně v tom nejlepším gardu, který může dělat šéfa z fleku, a ti lidé odcházejí. Přestože se Ministerstvo vnitra snažilo dělat nějaké náborové příspěvky, a pan policejní prezident nám to dokonce i deklaroval, že vyčlenil na to policejní prostředky, tak ti policisté nám nevěří. Oni nevěří, nevěří současnému vedení rezortu Ministerstva vnitra, nevěří vlastně panu ministrovi Rakušanovi, že nesáhne do služebního zákona, přestože nám to tady slíbil, ale už jsme viděli pracovní materiály, kde se hovoří o tom, že první výsluhový stupeň se bude posouvat v čase tou odchodovostí, a ti lidé prostě, když si to spočítají, jsou plní sil. Oni je vezmou do městské policie, vezmou je kdekoliv jinde, vezmou si peníze od státu a stát přichází o profesionály.

Kolega Mašek tady zmínil prostřednictvím pana předsedajícího, že jsme nabrali 1 900 policistů. Ten policista, než je trošku schopný vůbec sloužit, aby by věděl, kde je levá, pravá ruka, tak je to pět let po škole policejní. Prostě je tam obrovský propad. A je to velké, velké nebezpečí. A ukazuje to, že vlastně ta trestná činnost se nám zvedá i z důvodu toho, že ti policisté odcházejí. Měli jsme už takhle poddimenzované stavy, teď nám odešlo dalších 2 500 policistů a ti policisté nám chybějí.

Já tady říkám, je to špatná personální politika současného vedení Ministerstva vnitra. Jak bychom to dělali my, vám říkat nebudu, protože my jsme opoziční poslanci. Nebudeme vám radit, ale prostě, pane ministře vnitra Rakušane, toto je špatně. ***