(17.20 hodin)
(pokračuje Jana Černochová)
Tady bych chtěla zmínit, co se nám už podařilo v té podpoře obranného průmyslu. Podařilo se nám prosadit novelizaci zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, který umožní podporu exportu českého obranného průmyslu prostřednictvím smluv G2G, vláda-vláda. Ten pozitivní dopad na obranný průmysl bude mít i ten zákon o financování obrany státu. Tam jsem už o něm hovořila, nechci to opakovat. Potenciální dodavatelé se budou moci lépe připravit na plánované projekty, protože jak jsem říkala, armáda ty věci plánuje dlouhodobě, má je ve svých strategických dokumentech a nemění se z minuty na minutu.
Jak jsem také zmiňovala, s Ukrajinou je uzavřena dohoda o vzniku společných česko-ukrajinských podniků, takzvaného klastru na výrobu a dodávky vojenského materiálu, což je opět zase něco, co velmi zásadním způsobem pomůže našemu českému průmyslu, protože nejde jenom, pouze o ty lidi, ale samozřejmě jde i o nějaká know-how a o to, abychom my si v naší zemi vytvářeli větší míru soběstačnosti v těch otázkách, které vlastně teď se ukazují, že možná v minulosti měly být řešeny jinak, že třeba některé podniky se neměly převádět ze státu, že měly zůstat ve vlastnictví státu, protože po vzoru i některých zemí, jako je třeba Polsko, které těch zbrojařských státních podniků má poměrně hodně, tak vidíte, jakým způsobem oni jedou. Oni nejenom že pomáhají Ukrajině, ale oni samozřejmě posilují i svoji vlastní obranyschopnost, protože mají Rusa na hranicích.
Finalizujeme dohodu s Ghanou na podporu dodávek pušek CZ BREN 2 a dalšího vojenského materiálu od společnosti Česká zbrojovka, a. s. Obdobná dohoda se připravuje i s Filipínami a tam to je na podporu exportu letadel L 410 NG pro pobřežní stráž. Když jsem byla před vánočními svátky prakticky na jeden a půl dne ve Vietnamu, tak i ve Vietnamu jsme vyjednávali prodej letounů, které vyrábí české firmy, vyrábí je AERO Vodochody. Myslím si, že to je to nejlepší, co můžeme jako ministři dělat - propagovat firmy, naše firmy, dobré firmy, které mají dobré renomé i v zahraničí, tak aby v zahraničí skutečně znova se kladl důraz na to, že Česká republika je zemí, která má velmi schopné lidi, má velmi dobré i know-how na různé věci, které se týkají nejenom výroby. Ale nechceme být tedy jenom nějakými montážníky, ale chceme samozřejmě vymýšlet nové technologie a myslím si, že se nám to daří. A je to skutečně o tom, že je tady celá řada lidí, kteří mají co nabídnout nejenom nám jako rezortu Ministerstva obrany v rámci České republiky, ale firmy, které jsou konkurenceschopné, a my bychom je měli podporovat, což se snažíme dělat.
Novelizací zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou byla vytvořena speciální kategorie podpory pro takzvané vývozně orientované podniky. Mezi tyto podniky patří většina hlavních národních výrobců vojenského materiálu. Usilujeme také o rozšíření finančních možností České exportní banky k podpoře exportu vojenského materiálu. Taky jenom zopakuji, protože bilancuji ten rok, jak jste si to přáli. V dubnu 2002 při té návštěvě, mojí první návštěvě Washingtonu D.C., jsem společně s americkým ministrem obrany Austinem uzavřela mezivládní dohodu o vzájemném pořizování materiálu a služeb pro účely obrany, která také usnadňuje firmám českého obranného průmyslu proniknout na americký trh. Takže není pravda to, že ten směr je pouze jeden a že pouze v tom zahraničí nakupujeme. Naopak, my se snažíme, abychom do toho zahraničí i exportovali, aby to nebylo pouze o tom importování vojenského materiálu do naší země, ale aby export měl lepší podmínky, než tomu bylo v minulosti, a změnou té legislativy se nám to podařilo.
Dámy a pánové, další bodík z mého desatera je nábor pro 21. století. Tím jsem vlastně, a teď si to trošku vyčítám, možná měla to desatero začít, protože lidé jsou to nejdůležitější, co pro to, abychom plnili všechno to, co máme v těch dalších bodech, potřebujeme. A pokud nebudeme mít kvalitní lidi, pokud nebudeme schopni naplnit naše cíle, které jsou také podle strategických dokumentů do roku 2030 30 000 vojáků, 10 000 příslušníků aktivní zálohy, tak to bude špatné, protože budeme mít sebelepší modernizovanou techniku, ale nebude, kdo by nám na té technice létal, kdo by na ní jezdil, kdo by ji obsluhoval, a to je taky špatně.
Proto prakticky první krok, který jsem na rezortu Ministerstva obrany musela udělat, bylo znovuoživení náborů, protože z nepochopitelného důvodu - nebo možná pochopitelného důvodu, vždyť jsem tady seděla, tak vím, že kolegy z ANO tady vydírali zástupci komunistické strany ohledně navyšování rozpočtu, a můj předchůdce musel někde škrtat. Ty zdroje hledal bohužel v těch lidech, takže zastavil nábory a my jsme ty nábory museli obnovit, protože jinak bychom nikdy těch 30 000 vojáků v roce 2030 a 10 000 příslušníků aktivní zálohy v roce 2030 nedosáhli. Takže tím, že v roce 2021 došlo ke snížení náborových cílů, jak jsem říkala, bohužel tedy v tomto ohledu můj předchůdce ustoupil tomu tlaku, tak jsem v březnu 2022 musela zvýšit náborové cíle z 1 100 na 1 800 nově přijatých vojáků z povolání.
Snažíme se, a pořád na tom pracujeme, zlepšovat i materiální zabezpečení náborových středisek armády umožňující mimo jiné online komunikaci. A také bude zahájena postupná revitalizace prostředí jednotlivých pracovišť, protože upřímně řečeno, dnešní mladí lidé fungují i tak, že chtějí pracovat v prostředí, které je nějakým způsobem moderní, kde když vejdete do kanceláří, tak si tam nepřipadáte jako v Tankovém praporu. A bohužel to také ještě úplně všude není. Takže pokud chceme rekrutovat mladé lidi, a to nejenom vojáky, nejenom zpravodajce, nejenom vojenské policisty, ale i úředníky na náš rezort, tak jim musíme nabídnout i odpovídající prostředí. A tohle je také velké téma, protože bohužel i ty stavby, které sice možná zvenčí vypadají honosně, se přežily. Některé budovy, které používá armáda, skutečně jsou někdy staré více než 150 let a pořádně se do nich neinvestovalo. A ještě tam vidíte někde pozůstatky socialistického realismu, kde se přes nějaké fresky přemalovávaly nějaké... dávaly se tam nějaké olejové nebo jiné malby a skutečně to prostředí působí nepěkně a mladého člověka do takového prostředí prostě neseženete. Takže to je to materiální zabezpečení, o kterém jsem hovořila. ***
