(16.00 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
Jinak teď poměrně i v té kampani nekampani se diskutuje faktická pomoc v rámci rozvoje regionů. Dlouhodobě si myslím, že ten přístup, který byl za předchozích vlád, nelze hodnotit jako úplně úspěšný, neboť peníze, které jsou určeny na vyrovnávání rozdílů mezi regiony, i když chápu jakýsi pocit férovosti, prostě mají sloužit těm regionům na vyrovnávání těch rozdílů či propadů, ať už je to dostupnost vzdělávání, investice v oblasti vybavenosti nemocnic. A pokud královským výnosem minulá vláda vlastně dorovnala všem ostatním z národních fondů nebo z národního rozpočtu ty prostředky, tak tím vlastně to prohlubování stále pokračovalo. Ta nerovnost samozřejmě regionální nezmizí. Ministerstvo pro místní rozvoj ani objemem těch financí, které spravuje, to nemůže vyřešit v rámci realizace strategie regionálního rozvoje v řádu krátkého období půl roku, rok. Za rok postavíte dům, když máte hodně štěstí. Ale změna, ať už se to týká dostupnosti vzdělávání, kvality vzdělávání, infrastrukturní vybavenosti, to vyžaduje skutečně koordinaci mezi jednotlivými rezorty. A já jsem rád, že jsme připravili, a mělo by se to stát i tento rok, kdy koordinace, kterou má Ministerstvo pro místní rozvoj, dříve byla spíše řekněme formálního typu na principu komunikace ministra či ministryně s náměstky nebo s rezorty nad dílčími částmi. My bychom toto chtěli skutečně institucionalizovat a podobně, jako například evropské záležitosti se řeší na VEU, tak věci, které mají dopad na rozvoj regionů v nějaké chvíli veskrze pozitivní, nějaké negativní, tak je důležité, aby se toto řešilo mezirezortně. Protože i ve strategii regionálního rozvoje, která míří na ty problémy kvality života v různých oblastech České republiky, tak úřady těch pilířů a cílů, jsou to jiné rezorty, které toto mají na starost, a jsou to třeba kombinace financí jednotlivých rezortů i jejich evropských programů na to, abychom to docílili.
Já samozřejmě jako ministr pro místní rozvoj se snažím, i když ty možnosti byly teď výrazně omezeny právě evropským předsednictvím, navštěvovat ty regiony a i díky tomu, že se nám skrze úspěšné předsednictví teď uvolní ruce, tak v následujícím roce bych chtěl zejména v oblasti těch regionů, u kterých hovoříme zcela otevřeně o jakémsi strukturálnímu postižení, výpadku třeba nějakého pracovního zařazení, nedostupnosti školství, tak skutečně se zaměřit právě na ty strukturálně postižené regiony, hospodářsky a sociálně ohrožená území. Tímto směrem i upravujeme národní dotační tituly, aby právě takováto území zohledňovaly. Zároveň je důležité, a to si myslím, a četl jsem to jako výhradu některých politických komentátorů, je velmi těžké nastavit tu správnou bilanci té prezentace, neboť využívání evropských zdrojů, to není zásluha ministerstva, to, že jsou dobře zpracovány, formálně správně, a najdou svého uživatele, jistě ano, na to mají rezorty poměrně už zkušený aparát. Ale je to právě evropská politika soudržnosti, třetina rozpočtu Evropské unie, která dává možnost zvyšovat tu kvalitu života v regionech tak, aby občané, kdekoliv budou žít v Evropské unii, a tu možnost máme, prostě zakoušeli ty kvality podobné. A já si myslím, že je důležité hovořit o těch úspěšných projektech, Historicky, a já věřím, že se nám to daří obracet, všechno dobré, co se doma stalo, ať už to bylo samo o sobě, nebo prostě tím, že v kraji byl dobrý podnikatel, který byl poctivý a dařilo se mu, anebo to byly evropské peníze, které umožnily třeba nějakou rekonstrukci nějakého nádraží nebo postavení čističky, tak jaksi byla zásluha té vlády či konkrétního ministra daného rezortu, a všechno špatné, co se nepovedlo, byla vina Evropské unie. Já si myslím, že je důležité ukázat, jak právě regionální rozvoj a jeho zdroje financování dávají důvod věřit v ten evropský projekt. A je škoda, že v rámci evropského předsednictví se nám toho nepodařilo ukázat více, ale ty evropské finance právě v těch krajích dělají zásadní změnu.
Já už se budu blížit ke konci. Myslím, že ještě důležitým tématem, a ono trochu souvisí s tím střetem zájmů, je i otázka veřejných zakázek podle pravidel. My se snažíme napravit některé historické chyby. V září prošla prvním čtením v Poslanecké sněmovně novela zákona o zadávání veřejných zakázek, který vlastně dává soulad té legislativy k evropským směrnicím a v několika ohledech napravuje jistý implementační dluh minulé vlády. My jsme zpracovali metodiku i pro zadavatele veřejných zakázek, aby věděli, jak uplatňovat ty mezinárodní sankce, které do toho vnáší jakýsi prvek toho, kdo by v rámci mezinárodních sankcí a jaké firmy mohly či nemohly se účastnit (nesrozumitelné) veřejného zákona. Spolupracovali jsme na prosazení Magnitského zákona na Ministerstvu pro místní rozvoj a věnujeme se v tuhle chvíli podpoře centrálního nakupování, stejně tak reformě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a elektronizaci veřejných zakázek i metodickou podporu zadavatelům.
Tady bych chtěl jenom říct, že ten pohled na public procurement nebo na veřejné zakázky by měl být trochu jiný. Když se podíváme na ten evropský standard, tak ve veřejných zakázkách vy prostě máte umět říci, co chcete. Mělo by to být něco nového, něco inovativního, něco, co se posouvá k nějakým trvalým cílům. Prostě nekupovat si za veřejné peníze něco, na co jsme zvyklí, ale kupovat si za ně skutečně to, co chceme. Ať už je to obec, ať už je to ministerstvo, ať už je to kdokoliv. Veřejné zakázky pomáhají prosazovat politiku, která je stanovena i v programovém prohlášení vlády, nejen Ministerstva pro místní rozvoj.
V oblasti veřejných zakázek nás čeká ještě jeden zásadní úkol v nadcházejícím období, to je zpracování a přijetí národní strategie veřejného zadávání České republiky. Ta jasně pojmenovává právě ty klíčové priority, o kterých jsem hovořil by the way. Ty ve veřejných zakázkách tvoří více než 12 % našeho HDP. Takže připravíme rovněž základní teze pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu a budeme se zaměřovat právě i na centrální nákupy státu.
Last but not least, ještě bych se zde chtěl podívat na podporu cestovního ruchu. To odvětví bylo významně zasaženo nejen obdobím covidu, ale i situací, která souvisela s válkou na Ukrajině, protože i velká část klientely, která navštěvovala Českou republiku, byla klientela ruská. Není to pouze otázka lázeňských měst, kde byla i vlastně silná ta rezidentní přítomnost. My bychom chtěli i v následujícím období a vlastně dlouhé roky očekávaný zákon o řízení rozvoje cestovního ruchu po vzoru zemí, jako je Rakousko, Itálie nebo Chorvatsko. Skutečně mít účinný systém financování cestovního ruchu ve věci rozvoj regionů, kvalitě života a máme připravený i projekt, který budeme realizovat v rámci Národního plánu obnovy, a to je systém eTurista, který není jenom nějaké klikátko pro turisty, ale chceme nahradit to, co se v tuto chvíli děje a je poměrně obtěžující, je to složitý proces, kdy pomocí papírové komunikace často komunikují organizace, česká policie, statistický úřad, příslušná obec a ten poskytovatel třeba ubytování ohledně ubytovávání cizinců. A my bychom skutečně chtěli, aby tento proces byl plně automatický, aby se tam potkalo, zadávalo se to pouze jednou, obcím by to umožnilo například lépe vybírat poplatky z ubytování, ale samozřejmě všem těm subjektům by to šetřilo práci. A jsem rád, že i, ačkoliv to nebylo v plánu, jsme v rámci našeho předsednictví poměrně intenzivně tlačili ke Komisi, takže už jsme se na tom nemohli podílet v dalších procesech. ***
