(10.20 hodin)
(pokračuje Lubomír Metnar)
Je pravdou, že již v současnosti čl. 43 odst. 4 písm. c) umožňuje vyslat ozbrojené síly k účasti na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích, nevyžaduje na rozdíl od písmene b), které umožňuje vyslání k účasti na mírových operacích, souhlas přijímacího státu. Ovšem i to je chybou a není správné tuto chybu rozšiřovat, ale je naopak vhodné i vysílání dle písmene c) podmínit souhlasem přijímacího státu."
Závěrem bych tedy chtěl říci, že ačkoliv znění ústavy není ideální, není tato část ústavy považována za nefunkční. Případné nejasnosti textu vyřešil během času ustálený výklad jednotlivých ústavních ustanovení. Z tohoto pohledu je tedy sporné, zda daný návrh je skutečně naléhavý a potřebný. Nová pravomoc vlády vyslat ozbrojené síly do zahraničí pro ochranu života, zdraví a majetku České republiky bez souhlasu přijímacího státu je z výše zmíněných důvodů velmi sporná, a hlavně nebezpečná.
V tomto návrhu, v tomto právu se střetávají různé zájmy, které je třeba vyvažovat. V dané problematice proti sobě stojí zájem na pružném rozhodování, což vyžaduje zapojení exekutivních orgánů, a ne širokých a početných orgánů typu parlamentu. Proti tomu však stojí demokratický zájem, aby zásadní politické otázky, kam jistě patří otázky války, míru a rozhodnutí, které k válce mohou vést, spoluřešil orgán s přímou demokratickou legitimitou, což je parlament. Jde o střet pružnosti, akčnosti a požadavku na rozhodnutí orgánu přímo vytvořeného občany, tedy volbou členů parlamentu.
V zahraničí jsou úpravy velmi odlišné, což zmiňuje i důvodová zpráva vládního návrhu ústavního zákona, a pro každé řešení lze najít v zahraničí vzor, přičemž některé státy tuto otázku na ústavní úrovni vůbec neřeší a ponechávají ji obyčejnému zákonu či mezinárodním smlouvám. Například podstatně užší pravomoc než u nás má vláda na Slovensku, kde může rozhodnout o vyslání vojsk do zahraničí na dobu nejdéle 60 dnů jen v případě plnění závazků z kolektivní obrany.
Při ústavní úpravě řešené posuzovaným návrhem ústavního zákona je třeba vycházet z toho, zda je vhodné a nakolik, aby dané věci řešila vláda, či naopak je lépe více zapojit parlament. Přitom je nutné pamatovat, že jde o ústavní úpravu, takže by neměl být rozhodující vztah k aktuálně existující vládě či parlamentu, protože text ústavy zůstane, zatímco složení vlády i parlamentu podléhá změnám. Navíc má u nás stejná práva vláda s důvěrou Poslanecké sněmovny i vláda bez důvěry Poslanecké sněmovny. Pakliže jsou tady určitá práva daná vládě, může nastat situace, že nad nimi nebude mít kontrolu ani parlamentní většina, protože bude vládnout v demisi vláda bez důvěry, a takové období může být i dlouhé. Jako příklad zmíním vládu Jiřího Rusnoka, rok 2013 až 2014. Je zřejmé, že pro zásadní otázky má v demokracii zůstat součinnost parlamentu. Co jsou ony zásadní otázky při vysílání vojsk do zahraničí, však může být předmětem politického sporu. Možné řešení je i zapojit do určitého rozhodnutí vedle vlády prezidenta, který má také přímou demokratickou legitimitu z přímých voleb jako parlament. Odpovídá to jeho pravomoci vrchního velitele ozbrojených sil, a přitom je jeho rozhodování jako individuálního orgánu rychlé a pružné. Pokud by rozhodoval v součinnosti s vládou na návrh vlády či vláda se souhlasem prezidenta, bude mít rozhodnutí větší demokratickou legitimitu i větší politický konsenzus.
Je tady ještě celá řada příkladů, že těch variant by mohlo být více, ale nechci případně nastartovanou diskusi zdržovat, a proto mi dovolte vám poděkovat za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Válková. (O slovo se hlásí i ministryně obrany.) Ano, ale faktická má přednost. Tak se domluvte, dámy. Prosím.
Poslankyně Helena Válková: Já to budu mít skutečně stručné. Já jenom když se otočím, s výjimkou paní ministryně žádného ministra nevidím. (Poslanec Benda ukazuje další ministry.) Aha, tak pardon, teď vidím. Teď vidím, dobře.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Je tady skoro narváno, paní poslankyně, co se týče ministrů.
Poslankyně Helena Válková: Čtyři dokonce, tak tahle faktická poznámka bude ještě kratší, protože si myslím, že přesně teď zaznělo to, k čemu jsme byli vyzýváni, takže to není populismus, konkrétní věcné připomínky a návrhy, jak doplnit, já jsem to tak pochopila, jak uvažovat o doplnění té ústavní novely, například pokud jde o souhlas, respektive minimálně tam zakomponovat informovanost státu, kterého by se případně ta rozšířená kompetence vlády mohla dotknout. Ty důvody tady pan kolega poslanec Metnar, vaším prostřednictvím, podrobně rozvedl, pojďme tedy diskutovat o tom, jestli takovéto doplnění přichází právě i z vašeho pohledu, paní ministryně, koaličních poslanců v úvahu, nebo jestli a proč a z jakých důvodů jej nepovažujete za vhodné. Samozřejmě že je možné tuto diskusi vést i v rámci druhého čtení, bude-li tento tisk, o čemž celkem nepochybuji, do toho dalšího čtení puštěn.
A omlouvám se, že nepotřebuji brýle, milý pane ministře školství, zatím, abych viděla ministry, ale potřebuji se ohlédnout, což jsem se neohlédla důkladně. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou, nebo s přednostním právem, paní poslankyně? Ano, s přednostním právem paní ministryně. Prosím, máte slovo.
Ministryně obrany ČR Jana Černochová: Děkuju. Oni se tady čerchmanti schovávají všude po sále, paní kolegyně Válková!
Já musím reagovat na svého předchůdce na rezortu Ministerstva obrany, pana Metnara. Panu Metnarovi možná nikdo z jeho kolegů neřekl, nebo si toho za ty čtyři roky nevšiml, že pod jeho vedením se připravovaly podklady k návrhu právě ústavy, která byla mnohem, jak to tady správně bylo řečeno, mnohem benevolentnější k tomu, co má dělat vláda. To, že v rámci legislativního procesu se to trošku upravilo, aby se to přesně, tak jak říkala i tady kolegyně Válková, abychom to vyvážili, toho jste si tedy fakt asi nevšiml! Pane kolego Metnare, vaším prostřednictvím, když jsem byla předsedkyně výboru pro obranu, tak jsme několikrát tuto normu projednávali. Vy jste se několikrát na záznam vyjádřil v tom smyslu, že tu novelu velmi podporujete, že ji potřebujete a že včera bylo pozdě. Tak jestli možná by nepomohla nějaká ginkgo biloba nebo něco, co by bylo fajn na posílení vaší paměti, protože je mi líto (Projevy nesouhlasu poslanců ANO 2011, bouchání do lavic.), že s odstupem jednoho roku může tímto způsobem někdo změnit názor, a ten někdo tady čtyři roky byl ministr obrany, kterého já jsem podporovala a pomáhala jsem mu jako předsedkyně výboru, jak jen jsem mohla. ***
