(13.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Další přihlášku z místa má pan poslanec Kuchař. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Kuchař: Děkuji za slovo. Paní předsedající, dámy a pánové, já začnu trošku z jiného soudku. Nebudu se pouštět do rozporu s panem Haasem, který je opravdu dobře připraven, a jednoznačně souhlasím s tím, že zákon o pojištění cizinců v České republice je třeba změnit. Je třeba ale taky se na něj podívat trošku z jiného úhlu, a to z toho zdravotnického.
My máme určitý systém zdravotnictví a určité pojištění v něm. Dávno v tom pojištění máme i cizince z třetích zemí Evropské unie, protože za ně hradí, pokud jsou zaměstnáni v České republice, do toho pojištění hradí zaměstnavatel. Transpozice evropského práva, která je dnes připravená na Ministerstvu vnitra, nařizuje zařadit do veřejného zdravotního pojištění osoby do 18 let. To znamená, opět budeme mít ve veřejném pojištění ve veřejných zdravotních pojišťovnách další kohortu lidí, dětí mezi 0 a 18 let. My tady navrhujeme do toho zákona, jestli tam budou roční děti, dvouleté děti nebo... proč? Stejně musíme transponovat evropské právo do českého práva, kde 0 až 18 let budou pojištěnci veřejných zdravotních pojištění.
Bavíme se tady, že od příštího nebo přespříštího roku nebudeme používat rodná čísla, budeme generovat nějaké číslo tomu danému člověku. Je třeba se u pojištění cizinců pobývajících České republice podívat také na to, že my projednáváme pojištění cestovní, ale ono je pobytové, protože ten člověk musí mít už potom vygenerován trvalý pobyt v České republice, to znamená, v ten moment můžeme generovat to v uvozovkách nové rodné číslo a můžeme ho zařadit do českého zdravotního systému. Tím pádem jeho pojištění se stává pojištěním člověka bez práce v České republice, stejně tak jako když nebudu zaměstnán a budu si hradit pojištění. Dneska státní pojištěnec je někde (kolem?) 1 900 korun, člověk bez práce platí zhruba 2 200 korun. Systémově je to správně. Ten člověk zaplatí do systému, pokud nebude čerpat, zůstává solidární příspěvek českému občanovi. Nevidím jediný důvod, proč by měl zahraniční člověk, užívající v České republice pobytu, mít jiné podmínky než český.
A třetí věc, kterou k tomu dodám. V momentě, kdy se bude zřizovat nějaký extra registr zahraničních pojištěnců na České kanceláři pojistitelů, jsou to zdravotní data. Proč, když máme systém, který je daný, proč nepřispívat do českého systému?
Takže já dneska budu každopádně hlasovat za to, aby to šlo prvním čtením, ale pojďme si opravdu sednout, pojďme klidně zrušit PVZP, protože ji nepotřebujeme, pokud se nad tím zamyslíme, že je to vlastně člověk trvale žijící v České republice a měl by přispívat solidárně do systému českého zdravotnictví. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Další přihlášku z místa má pan poslanec Síla. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Vážení kolegové, kolegyně, dovolte, abych se vyjádřil za SPD taky k této problematice, a sice jde o to, že neustále tady padají argumenty, že jsme proti Evropské unii, že je to proti zákonům Evropské unie a tak dál, tady tato novela, přičemž v působnosti členských států naopak zůstává stanovení zdravotní politiky, organizace zdravotnictví a poskytování zdravotní péče včetně rozdělování na ně vyčleněných zdrojů v gesci každého členského státu. Zdravotnictví spadá do podpůrných a sdílených pravomocí, přičemž záleží na konkrétní oblasti politiky.
V obecné rovině lze říci, že až na výjimky je role Evropské unie v oblasti zdravotnictví omezená, především koordinační, jelikož se všechny členské státy řídí vlastní zdravotní politikou, jež je vždy specifická podle podmínek, která vládne v tom kterém státě. Například české zdravotnictví se vyznačuje jednou z nejnižších měr podílu pacientů na základech na zdravotní péči a je i přes existenci sedmi pojišťoven relativně centralizováno. V České republice je jedno jediné povinné veřejné zdravotní pojištění, které zatím neumožňuje komerční pojištění s platbou takzvaných nadstandardů a na komerční připojištění, možnost komerčního připojištění. Tudíž námitka, že se zasahuje do nějakého práva cizinců na ochranu zdraví, není relevantní.
Další námitka, která byla uvedena v důvodové zprávě, že pokud by přestala pojišťovna VZP pracovat nebo nějak zkolabovala nebo co, že by okamžitě zdravotní pojištění cizinci ztratili - což opět je nerelevantní připomínka, protože PVZP je garantovaná státem. Já bych jenom chtěl se tady zmínit ohledně komerčního pojištění, byť se jedná jenom o cizince, byť se jedná o velmi úzký úsek zdravotnické péče, jedná se o obrovský nárůst administrativy pro zdravotníky, byrokracie ze strany pojištěnců i pojišťoven, které budou zaměstnávat revizního lékaře, který bude mít za úkol zpochybnit nutnost poskytnuté zdravotní péče. Tady toto všechno jsou důvody, proč narostou náklady na poskytování této péče.
Já bych chtěl jenom tady zmínit jednu větu, a sice tu, že komerční pojišťovny ve Spojených státech, které skutečně působí jenom na komerční bázi, náklady na jejich provoz jsou 26 % procent, při asi 6 % v Evropské unii a v České republice jsou ty náklady 3, 3,5 % ze zákona. Nárůst administrativy (a?) výrazné zvýšení nákladů na zdravotní pojištění (je?) jeden ze základních důvodů, proč nemůžeme podpořit tady tuto novelu.
Jediné, co tam snad je, co by se dalo jakýmsi způsobem akceptovat, nicméně si myslím, že by se to dalo zapracovat pomoci novely do jiného zákona o veřejném zdravotním pojištění, je právě ten odstavec o pojištění dětí, kdy v současné době platí zákon, který nám říká, že pojištění těch dětí... jsou pojištěné pouze první dva měsíce po narození na našem území a podle té novely by měly být pojištěny dvanáct měsíců, což je podle mého názoru pozitivní a to by se pochopitelně (mělo?) přejmout.
Nicméně celkový obraz tady této novely na mě působí jako další ukrojení kolečka salámu z veřejného zdravotního pojištění ve smyslu komercializace zdravotnictví, a proto SPD navrhuje zamítnout tuto novelu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji a již neeviduji nikoho dalšího přihlášeného do obecné rozpravy, tak obecnou rozpravu končím. Zeptám se na závěrečná slova, jestli je zájem? Pan senátor má zájem. Prosím, pane senátore, máte slovo.
Senátor Roman Kraus: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, už tady zaznělo mnoho kolem této novely zákona, kterou navrhuje Senát. Nechci opakovat všechny věci, i když je to už dlouho od října, kdy toto první čtení začalo, nicméně chci zopakovat odpověď na některé věci, které zde zazněly. O demonopolizaci panem poslancem bylo řečeno vše, a to, že jsou vedena dvě šetření, a těmi tělesy, která byla zmíněna, tu informaci mám také, nemám to písemně, takže to nechci dále rozvádět.
Ale co je zásadní? My jsme v této novele právě zajišťovali zvýšenou jistotu poskytovatelů, ať jsou to ambulance nebo nemocnice, aby dostali zaplaceno za práci, za zdravotní služby, které poskytli lidem, cizincům ze zemí mimo Evropské unie.
Takže jednak, znovu opakuji, jsme zdvojnásobili nejnižší dolní limit pro jednu epizodu léčby, to znamená i pro jednu epizodu návštěvy ambulance ze 60 000 na 120 000 eur, což podle statistik pokrývá 99,5 % všech případů, které jsou léčeny v České republice, a jen zcela výjimečně některé ty věci, někteří ti pacienti, jsou dražší než 120 000 eur. ***
