Pak je samozřejmě skupina lidí, která nemá tento příjem, to je zhruba 5 000 osob, a tady připravujeme tu úpravu tak, aby byla sociálně citlivá. Navyšujeme tu částku do vyčerpání limitu 80 hodin, pak zůstává stejná, jednáme s poskytovateli, tak abychom v příštím roce jim mohli zafinancovat péči o klienty, kteří ani dnes, ani před dvěma lety nebyli schopni mít plnohodnotnou péči, kterou potřebovali, protože prostě jim ty peníze nestačily, abychom tyto potřeby lidí pokryli. Ale je potřeba říct také jednu důležitou věc. Ta úhradová vyhláška neznamená, že ten poskytovatel automaticky udělá to, že to tomu klientovi zvýší ve všech případech. Ta vyhláška stanovuje maximální výši úhrad za tyto služby. A spousta poskytovatelů umí a zná situaci toho klienta a nepřistupuje k tomu paušálně, aby řekli: paušálně to u všech zvýšíme na horní sazby té úhradové vyhlášky.

A já jsem udělal maximum pro to, aby sociální služby byly pro tento i příští rok v situaci, kdy mají zabezpečené finanční zdroje, mají jistotu pro jejich fungování. V letošním roce jsme i dofinancovali, a když mluvím s lidmi z terénu, ať už jsou to představitelé sociálních služeb, které zřizují kraje, nebo jsou to ostatní poskytovatelé sociálních služeb, tak oceňují ten krok, že v letošním roce mají pokryté dostatečně své potřeby. Na příští rok jsme zvýšili financování sociálních služeb o 12 %. A řekl jsem to poprvé v historii těmto lidem první týden v září. Nikdy to od vlády neslyšeli takhle brzy s předstihem. A projednal jsem to s nimi, a řekl jsem: toto je návrh. Projednal jsem to s kraji, aby kraje mohly případně upravit své rozpočty, a ne že se to dozvídaly v minulosti až poté, co Sněmovna schválila třetí čtení, a o tom, jestli rozhodla o některých pozměňovácích, které tady načítali v minulosti třeba speciálně kolegové z komunistické strany. Ne, nenechal jsem ty lidi v nejistotě. Šel jsem a na začátku září jsem jim řekl: taková a taková je alokace na příští rok, je to dostatečná alokace, bylo to projednáno. A řekli: ano, je to dostatečná alokace.

Takže je potřeba vnímat tyto věci, když se bavíme o sociálních službách opravdu v kontextu všech těch opatření, a ne přijít tady na kameru a populisticky si vytáhnout jednu věc, kterou nasvítím ve světle, které potřebuji, a mluvím o těch věcech jenom v té perspektivě, která se zrovna hodí, protože jsem opoziční poslanec a protože je dobré pracovat s atmosférou strachu. Tak tohle fakt dělat nechci. Já jsem vždycky říkal, že jsem otevřený komukoliv z poslanců a senátorů, ať jsou opoziční, nebo koaliční, mluvit s nimi o problematice mého rezortu. Když přijdu na sociální výbor, tak se snažím opravdu férově, poctivě reagovat na věci, které tam padají. A také jsem tam i řekl, jsou věci, u kterých vidím, že to není dobře nastaveno, kde je chyba, že to ten rezort dělá tak a tak, a chci to změnit. A když se podíváte na legislativní plán a kroky, které jsme udělali a budeme dělat v příštím roce, tak je měníme. A vstupujeme do věcí, které roky nikdo neměl ambici řešit.

Takže prosím, ať jsme opravdu více objektivní, než to tady v té dnešní debatě zaznívalo. Já myslím, že jsem asi reagoval na ty podstatné věci, které tady v debatě zazněly k návrhu této mimořádné schůze.

Pokud jde ještě o otázku podpory rodin, to zde také opakovaně zaznělo. Tak tady platí to, že jsme už v letošním roce udělali větší podporu rodičů v oblasti flexibility, v oblasti rychlostí čerpání rodičovského příspěvku, a nastavili jsme také podporu pro zkrácené úvazky, o kterých se tady dlouhé roky mluvilo. A zase, za poslední čtyři roky nepřišla vláda s tím, že by řekla: chceme podpořit rodiče, chceme podpořit pečující, kteří pečují doma o své blízké rodinné příslušníky, chceme podpořit lidi 55 let plus věku. My jsme zavedli podporu částečných úvazků, aby tito lidé na trhu práce měli určitý benefit, aby zaměstnavatelé byli připraveni a poskytovali jim částečné úvazky pro to, aby skloubili svoje rodinné povinnosti, starosti, s tou prací. Zaměstnavatel - a bude to platit od 1. února 2023, kde zaměstnavatel může poskytnout částečný úvazek, na který má slevu na sociálním pojištění. A myslím, že to je věc, která opravdu má podstatný smysl.

Připravujeme ještě větší flexibilitu pro rodiče. A pro ně, a to jsem řekl jasně, nemůže být politika vlády v situaci, kdy naše země i Evropa vymírá, o tom, že budeme škrtat na rodičích, to v žádném případě my jako lidovci nedopustíme. Já chci naopak, abychom jasně řekli, že ta odvaha, ta statečnost, ta starostlivost, ta náročnost rodičovské péče bude opravdu naším centrem pozornosti, že ji oceníme, a ty kroky děláme. Že prostě tato společnost nepostaví třeba důchodový systém jenom na zásluhovosti finančního výdělku, ale na zásluhovosti také toho, že někdo se stará, vychovává, v noci vstává, kojí, přebaluje, že toto je hodnota výchovy dětí, to také chceme ocenit. A ty kroky děláme jak právě v té oblasti lepší podpory a péče o rodiče, tak stejně i v oblasti návrhu důchodové reformy, kdy chci, aby tyto věci tam byly jasně akcentovány.

Připravujeme takzvané dětské sousedské skupiny. To znamená, kromě systému mateřských školek, standardních dětských skupin chceme přidat ještě jednu formu méně formální péče o děti. Já chci, aby se rodiče, aby se mámy mohly svobodně rozhodnout a nastoupit třeba do práce už ve dvou, ve dvouapůl letech věku dítěte podle jejich potřeb. Ale to, co dneska je problém není délka rodičovské. Dneska je problém to, co nám jasně ty průzkumy říkají, že 75 % těch žen, které jsou ten třetí a čtvrtý rok na rodičovské, tak by už rády pracovaly aspoň na částečný úvazek, ale nemají zajištěnou péči o své děti v předškolním vzdělávacím zařízení. A to je jedna z věcí, na kterou cílíme, kterou chceme změnit. Proto připravujeme ještě tu formu dětských sousedských skupin, tak aby opravdu byla maximální flexibilita v této oblasti.

A tady zaznělo, že tady jako my dobíháme a nestíháme řešit ty problémy. Já bych řekl spíše - bohužel nás doběhlo to, co se v minulosti zanedbalo a neřešilo. Kdyby to bylo tak skvělé za mých předchůdců, no tak já vlastně přijdu a řeknu, já tady nemám co dělat, já tady vlastně udělám nějakou údržbu a ten systém skvěle běží dál. Proč tady padá tolik kritiky na ten systém, na jeho administraci? Protože se to prostě v minulosti zanedbalo. Tak se to teď snažíme společně vyřešit a odstraňovat ty příčiny, proč k tomu tak došlo.

Pak tady padl ještě ten příběh manželů, který tady byl zmíněn. Tak já musím říct, že ano, pro někoho není komfortní přijít a požádat o pomoc. Ale pokud je mimořádná situace v životě člověka, tak přijít a požádat o pomoc mi přijde, že to je něco běžného, lidského. Když jsou situace, jako jsou povodně, tornáda, požáry, tak je prostě normální, že tady je stát, který v okamžiku, kdy nestačí pomoc nejbližší rodiny, nestačí pomoc třeba té obce, přijde a pomáhá s tím systémem. A říci, že jsem v složité situaci, ale o příspěvek na bydlení si nepožádám, mně prostě také nepřijde úplně ideální stav. Tak pokud jsem v situaci, kdy se mi zvýšily náklady na bydlení, a stát jasně říká, tady je forma pomoci, tak mi přijde logické, buď tedy se rozhodnu toho využít, anebo pak tedy nechodím a nestěžuji si na ten stát.

A když tady padají návrhy na to, jak se tady mají řešit ty příčiny, tak já jsem tady slyšel a mnoho našich kolegů, jak už koaličních poslanců, tak i vládních, slyšeli, udělejte to jako Orbán, udělejte to jako v Polsku. Podívejte se na Slovensko, jak je to skvělé. No ale co je výsledek politiky těchto vlád? Obrovské zadlužení a další navýšení dluhu v Maďarsku i v Polsku, roztočení kol inflace a problémy, které přesypali na budoucí generace, které to budou muset celé zaplatit. Ale lidem v jejich zemi pro příští měsíce, možná klidně rok dva, fakticky kroky těchto vlád nepomohly. Vy jste tady měsíce o tom vždycky plamenně hovořili, teď chápu, je měsíc, už i o tom moc nehovoříte, nebo skoro vůbec, ale zase jako buďme objektivní. Já chápu, že je namístě, když přichází opozice a říká: dělejte to lépe a dělejte to rychleji a dělejte ta opatření třeba v nějakém větším rozsahu. To je role opozice. To je v pořádku. Ale dávat tady za příklady řešení, která nefungují a která jsou v neprospěch těch občanů, není zodpovědná práce opozice. Nebo ta opozice potom musí přijít a říct: my chceme tady rozpočet zadlužení, sekneme tady další 2 biliony korun schodku a roztočíme kola inflace. No jestli máme inflaci zkrotit, tak to znamená, že pomoc té vlády musí být extrémně dobře cílená. Maximálně cílená. Jestli budeme plošně rozdávat, tak tu inflaci nikdy nezkrotíme. ***