(11.40 hodin)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo, za projevenou důvěru a budu se obracet na některé členy ústavně-právního výboru v případě, že si nebudu úplně jistá. To, co já si pamatuju z toho průběhu, a byla jsem přítomná, tak jsme projednali ten návrh, nebyly tam zásadní připomínky, pouze jsme se tam dohadovali nad zněním a nad zpřesněním a také nad nutností zavádět tam určité speciální režimy, konkrétně třeba v případě, kdy se zavádí takový speciální mechanismus zbytečně, když máme ve správním řádu možnost použít subsidiárně § 152 odst. 3. Já se k tomu potom ve svém pozměňovacím návrhu dostanu. Ale jako... (Poslanec Babka předává řečnici usnesení výboru.) Děkuji. Tak tady už vidím, že kolegové kolegiálně přispěchali na pomoc. Ale obecně lze říci, že prošel projednáním tento návrh bez toho, že by ústavně-právní výbor k tomu měl nějaké podstatné připomínky.
Koneckonců to už je i obsahem usnesení číslo 57 z 2. listopadu 2022, které konstatuje, že po odůvodnění náměstkem ministra vnitra panem magistrem Vokáčem a zpravodajské zprávě, kterou právě paní doktorka Štefanová přednesla, ústavně-právní výbor doporučil Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh schválila, pověřil předsedu výboru, aby usnesení předložil předsedkyni Poslanecké sněmovny, a zmocnil zpravodajku jako vždycky tradičně k tomu, aby tu zprávu přednesla, což činím jejím jménem, byť v její nepřítomnosti, nyní já, takže tady z tohoto hlediska myslím, že nic nebrání tomu, abychom mohli pokračovat v dalším projednávání. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Velmi vám děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Eviduji dvě přihlášky. Jste jako první přihlášená, paní poslankyně, potom pan zpravodaj. Prosím.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo, ušetřil jste mi pár kroků. Právě navážu na to projednání, kde jsem v ústavně-právním výboru vystoupila. Stejně jako u toho sankčního zákona jde sice zdánlivě o nepodstatné změny, ale obsahově myslím, že si zasloužíme mít zákony, které používají formulace a termíny, které už náš právní řád zná, a nezavádíme zbytečně matoucí pojmy nebo minimálně pojmy, kde neexistuje nějaká ustálená obecná definice. Konkrétně je to v mém návrhu obsaženo pod novelizačním bodem jedna. Projednání a informování se totiž v navrhovaném zákoně používá často promiscue a velmi neurčitě, takže spíše jsem sáhla do ustálené praxe a legislativního vyjádření, které zná například zákoník práce, ale nejenom on, také směrnice 2002/14/ES, která blíže definuje pojmy projednávání a informování, kde předávání údajů zaměstnavatelem zástupcům zaměstnanců, aby se seznámili s určitou záležitostí a posoudili ji, je vlastně projednáváním. A z toho vyplývá, že jde o výměnu názorů a zavedení dialogu. Po zvážení, jestli tohle tedy chceme, aby docházelo k určitému prodlužování a řekněme i zpomalování fungování úřadu, o který jde, který je opravdu velmi důležitý pro kontrolu politických stran a politických hnutí, a někdy, nebo zpravidla potřebujeme pružné rozhodování a pružné řízení, tak navrhuji upravit a používat v tom zákoně jiný termín, ponechat tam pouze povinnost informovat, která už je implicitně obsažena v institutu vzetí na vědomí, a tím i zpružnit ten proces a urychlit řízení úřadu.
To, co tady řekl pan ministr před chvílí, to totiž platí. Záměrem návrhu zákona není zavést kolegiální řízení, ale jen upravit monokratický model. Ale to, že tam ještě zavádíme termín projednávání, tak výrazně oslabujeme pozici toho předsedy, který potom je odkázán na to, co jsem tady v souvislosti se zákoníkem práce citovala, protože tam máme: výměna názorů, zavedení dialogu, posuzování informací, předávání údajů. Takže doporučuji tam ponechat jenom tu povinnost informování.
Další bod, ten se týká vlastně i problému, na který poukazoval i předseda Legislativní rady vlády, že vztahy mezi předsedou úřadu a kolegiem jsou upraveny značně kazuisticky, což může mít za vznik mezer v zákoně. Dobře, je mi zřejmé, dostatečně dlouho už jsem ve Sněmovně, že tady se určitý záměr sleduje a že dochází k oslabení toho monokratického postavení předsedy, ale jako v tom předchozím bodě aspoň doporučuji prodloužit navrhovanou čtrnáctidenní lhůtu, která tam je, že se v rámci 14 dnů musí nějaká výtka vypořádat, která je vznesená vůči předsedovi, na lhůtu 30 dnů, protože i podle stanoviska, kde mě až překvapila ta formulace předsedy Legislativní rady vlády, by ta čtrnáctidenní lhůta byla natolik krátká, že by mohla být zneužívána k šikaně. Tak to bychom asi nikdo nechtěli. Já to tam nečtu v tom zákoně, že bychom chtěli šikanovat předsedu. To je můj druhý novelizační bod.
Konečně navrhuji vypustit ustanovení § 19 odst. 6 písm. g), protože podání rozkladu přichází v úvahu při činnosti úřadu pouze v případě rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím nebo případně i rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty dle § 62 správního řádu. A další zákony vylučují podání rozkladu. Takže tam asi došlo... nevím, nedovedu to vysvětlit jinak, než že došlo k určitému přehlédnutí, protože vůbec není důvod pro to zavádět nějakou speciální úpravu jenom pro tenhle zákon, když můžeme subsidiárně využít § 152 odst. 3 zákona správní řád. Tady o tom jsem nehovořila na ústavně-právním výboru, to jsem potom při pečlivějším studiu na to narazila a nebylo mi to zatím vysvětleno. Takže navrhuji vypustit příslušné ustanovení.
A konečně poslední - last but not least - tak to samozřejmě se mě i dotýkalo, protože tam je zatím zakotvena formulace, že nejstarším členem úřadu v souvislosti s určitými pravomocemi se myslí - a není tam vlastně uvedeno, co se tím myslí, což může působit výkladové potíže. Na to upozornil Nejvyšší soud v připomínkovém řízení, který říká, že by se mělo konkretizovat, jestli jde tedy o matriční věk, to znamená, kdo je tam nejstarší, anebo služební věk. A s ohledem na kontext té právní úpravy jednoznačně doporučuji zpřesnění ve smyslu věku služebního, protože pokud bude někdo nejstarší, ale bude tam třeba dva roky, tak určitě to není to, co ten zákon by měl upřednostňovat, ale když tam bude někdo dvacet let, tak to je přesně ten nejstarší věk, čili nejvíce zkušeností, nejvíce dovedností, alespoň tak se to předpokládá. Tam v rámci svého pozměňovacího návrhu navrhuji zpřesnit v souladu s připomínkou Nejvyššího soudu na věk služební.
Jak vidíte, všechny ty změny nechávají půdorys novely nepozměněný a jsou spíše korektivní, jsou formulační a zpřesňující. A je to takový konzervativní přístup. Používají termíny, které náš právní řád zná, a také využívají řízení podle správního řádu, která lze využít, a nezavádějí nějaké specialitky. Myslím si, že speciálně u tohohle zákona to vždycky vzbuzuje nedůvěru u těch, kteří ho podrobně čtou, jestli se tím nemyslí něco jiného. Já jsem dospěla k závěru, že nikoliv a že to bylo připravováno bona fide s tím, že to má naopak pomoci lepšímu řízení toho úřadu, a proto taky nenavrhuji žádnou koncepční změnu, původně jsem tak vystoupila na ústavně-právním výboru, že se ještě zamyslím, a omezuji všechny své pozměňovací návrhy pouze na zpřesňující formulace a tak, jak již jsem řekla.
Děkuji. A potom se přihlásím v podrobné rozpravě už i s číslem svého pozměňovacího návrhu. ***
