(15.30 hodin)
(pokračuje Richard Brabec)
A je dobře, že jsme se takhle srotili. Já si myslím, že to asi nevíte, a je to logické, protože samozřejmě tohleto nebylo úplně známo, ale myšlenka jednotného environmentálního stanoviska není nová. To je jeden řekněme z pokladů, které jsem zanechal na Ministerstvu životního prostředí svým nástupcům, aby nemuseli hned od počátku vymýšlet něco nového a aby měli dost času na to, se v těch funkcích nějak zorientovat. Takže my jsme... jednotné environmentální stanovisko vzniklo, jestli se nemýlím, někdy v průběhu - nebo ten návrh - někdy v průběhu roku 2020 anebo možná na začátku roku 2021. Vždycky se mi vybaví Jára Cimrman a patentový úřad, a to okřídlené "teď, teď tady byl". Takže tohleto opravdu to nebylo na vás, pane kolego, vaším - pardon, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Takže tohleto, ta materie není nová. Jenže my jsme nakonec v rámci debaty, která byla mnohaměsíční, což může paní místopředsedkyně Dostálová potvrdit, ještě v rámci Babišovy vlády, a nebyla jednoduchá. My jsme samozřejmě úplně stejně diskutovali střety, které vznikaly mezi Ministerstvem dopravy, mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu, mezi Ministerstvem zemědělství a mezi Ministerstvem životního prostředí a dalšími rezorty, které samozřejmě narážely na určité zájmy, na určité veřejné zájmy, které se tam křížily. Proto jsme se ale nakonec rozhodli, že míra integrace, a tedy i zrychlení stavebního řízení včetně environmentálních agend nakonec bude tou řekněme úplně nejvíc integrovanou cestou, a to byla minulá verze stavebního zákona, jak ji schválila Babišova vláda, a tak, jak ji tedy teď nová vláda chce zásadně novelizovat. A to kouzlo bylo v tom, že myšlenka jednotného environmentálního stanoviska, to znamená ty zelené agendy, které skutečně jsou pod několika zákony, byly ve finále vtěleny do toho jednoho razítka. To znamená, že to, co teď je předkládáno, je v podstatě minimálně o jedno razítko navíc, protože je tady tedy environmentální proces, který může běžet před anebo paralelně s tím stavebním procesem. Ale v naší verzi, ke které se nakonec přiklonilo i Ministerstvo životního prostředí, to vlastně běhalo v rámci plně integrovaného stavebního řízení. A vybojoval jsem tenkrát - a nebylo to jednoduché, některým kolegyním, kolegům se to ne úplně líbilo - že skutečně tam, kde ochrana přírody si zasluhuje největší ochranu, největší pozornost, to jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti, přírodní rezervace, národní přírodní rezervace a další, tak tam budou stanoviska stále vydávat orgány ochrany přírody, a ne stavební úřad. A to byl ten ústupek v zájmu ochrany přírody.
Je trošku paradoxní, a život samozřejmě je takový někdy paradoxní, že vlastně dneska některé věci hájí pan ministr dopravy, protože z logiky věci Ministerstvo dopravy bylo tím, a i dneska je, které nemá úplně radost z některých záležitostí, například přístup veřejnosti. A je taky trochu paradoxní, že vlastně podle mých informací přirozeně - ale ta probíhala i za nás - i na vládě teď proběhla diskuse o tom, v jaké podobě bude přístup veřejnosti ve vládním návrhu. Nakonec podle mých informací Ministerstvo životního prostředí, tedy už pod panem ministrem Jurečkou, nebo tenkrát možná ještě pod paní ministryní Hubáčkovou, nakonec ustoupilo z hlediska přístupu veřejnosti do těch procesů právě Ministerstvu dopravy a Ministerstvu průmyslu a obchodu. Ta debata byla i za nás, to je potřeba prostě říct.
Jsem přesvědčen, že už stavební zákon v podobě, jak ho předložila Babišova vláda a schválila minulá Sněmovna, obsahoval potřebnou ochranu životního prostředí a veřejného zájmu ochrany přírody. Veřejný zájem ochrany přírody, a to říkám na rovinu, ne vždycky je shodný, když to řeknu hodně eufemisticky, ne vždycky je shodný s rozsahem přístupu veřejnosti do těch řízení, protože shodneme se na tom, a tak to bylo i v rámci EIA a dalších řízení, že přístup veřejnosti do těch řízení je důležitý, ale není žádný důvod, aby tam byl řetězovitý, to znamená, aby se ta samá veřejnost přihlašovala třikrát ke stejné věci, například jak to bylo v rámci územního řízení, stavebního řízení, popřípadě EIA. To si myslím, že se shodneme, a také to v řadě zemí, evropských zemí s velmi vysokou kulturou demokratických nebo s velmi vysokou úrovní demokratických procesů, prostě není, tohle to řetězení tam neexistuje. Je zjevné, že samozřejmě nevládní organizace, ekologické nevládní organizace si tohleto právo, protože tam prostě dříve bylo, budou hájit. Předpokládám, že budou chtít, aby se ten návrh Ministerstva životního prostředí, který ale ve vládě teď nebyl prosazen, aby se tam vrátil.
Ale já se tedy vracím ještě k myšlence, kterou jsem říkal. Kdyby totiž neexistoval stavební zákon v současné podobě, který má míru integrace ještě větší než jednotné environmentální stanovisko, tak bych byl schopen a připraven hájit samozřejmě principy JES. Nejenom proto, že vlastně ta myšlenka původně byla z ministerstva ještě za mého vedení a byla opravdu logická, protože jsme si říkali: Dobře, pokud třeba by se nepovedla celková integrace, tak se pojďme pobavit o tom, že ty agendy by skutečně šly sloučit do jednoho zeleného razítka. A nová vláda, Fialova vláda teď tohleto, tu naši myšlenku, předkládá, ale v situaci, kdy zároveň ruší nebo prostě chce přijmout jiný stavební zákon, který tuhletu integraci už v sobě obsahoval ještě vyššího řádu. Takže v tuhletu chvíli mě to samozřejmě vede k závěru, že jednotné environmentální stanovisko, kdyby platil stavební zákon schválený minulou Sněmovnou, by bylo zbytečné, protože by vlastně už bylo zakotveno v té vyšší míře integrace. Takže tohleto je k vlastnímu stanovisku nebo k vlastnímu zákonu o jednotném environmentálním stanovisku.
Když už tedy mám to slovo a využiji ho zároveň i k následujícímu bodu, ten změnový zákon v zásadě obsahuje celou řadu, jestli se nemýlím dvanáct nebo třináct, nebo dokonce čtrnáct, změn zákonů - tady je třináct. A tady já chci říct, že jsou tam věci, které nesouvisejí přímo v těch změnách právě se změnami ve stavebním zákoně a jsou to změny, které vycházejí z aplikační praxe, z nějakého zjednodušení, jako jsou třeba věci, které se týkají... nebo změna zákona o geologických pracích nebo zemědělském půdním fondu a tak dále. Tam jsme určitě připraveni ad hoc se o nich bavit. Ale samozřejmě těžko můžu - nebo můžeme v rámci hnutí ANO - podpořit změny, které vycházejí ze zásadních úprav stavebního zákona, o kterých jsem přesvědčen, že nepřichází.
Skutečně, tady se hovořilo o evoluci nebo revoluci. Já si myslím, že změna, kterou schválila minulá Sněmovna, byla v určité revoluční. Jak tady říkala kolegyně Dostálová ve svém projevu, i my jsme museli zásadním způsobem i na Ministerstvu životního prostředí řešit skutečně střety veřejných zájmů a byly to řekněme mnohahodinové nebo desítky, stovky hodin, které jsme měli nejenom mezi rezorty, samozřejmě ale se všemi účastníky od podnikatelů přes nevládky, přes svazy, Hospodářskou komoru, Svaz průmyslu a dopravy, prostě všechny možné zájmy jsme se snažili hájit. A je jasné, že takhle zásadní změna nikdy nepotěší všechny. Ale jsem přesvědčen, že se nám podařilo veřejné zájmy vyvážit tak, aby ta novela, říkám znovu, existující novela stavebního zákona, tedy ještě před touto vaší změnou, zahrnovala všechny klíčové změny, které měly sloužit k tomu, aby se stavební řízení zrychlilo, ale aby se nerezignovalo na ochranu veřejných zájmů a - samozřejmě logicky z mého pohledu bývalého ministra životního prostředí - nerezignovalo na veřejný zájem ochrany přírody. A to jsem přesvědčen, že se to povedlo minulé vládě a povedlo se to minulé Sněmovně. Tady vidíme zásadní erozi, zásadní ústupky od těchto principů, se kterými samozřejmě nemohu souhlasit. ***
