Já, prosím vás, zdůrazním k funkci dozorčí komise dvě věci. Národní sportovní agentura - kdo znáte strukturu českých ústředních orgánů státní správy, je jich celkem sedmnáct, tak z těch sedmnácti ústředních orgánů státní správy, které jsou vymezeny v § 2 kompetenčního zákona, je Národní sportovní agentura jediným ústředním orgánem státní správy, který má dotační charakter a který rozděluje vysoké miliardy korun. Včerejší čerpání bylo na úrovni zhruba 6,1 miliardy korun. Kdo sledujete plnění státního rozpočtu, ze všech těch sedmnácti je NSA jediným ústředním orgánem státní správy, který má dotační charakter. A to, že by u veřejných institucí, u ústředních orgánů státní správy - a jsou to dvě rozdílné množiny, které mají dotační charakter a rozdělují miliardy ze státního rozpočtu - měl existovat standardní kontrolní mechanismus, standardní, kontinuálně fungující, kontinuálně zasedající dozorčí orgán, tak jestli má někdo o tom pochybnosti, já mu ten názor neberu, osobně si myslím, že rozdělování miliard má být kontrolováno. Žijeme v zastupitelské demokracii, tak já jsem se nikdy nestyděl, zdůrazňoval jsem to již ve druhém čtení, že si myslím, že pokud žijeme v parlamentní demokracii, má z obou komor Parlamentu vycházet vůle, která takový dozorčí nebo kontrolní orgán ustaví. To snad je, prosím vás, standardní princip naší parlamentní demokracie.

K tomu, že dozorčí komise nebude schopna tu svoji kontrolní roli naplnit, jenom zdůrazním pár velmi silných kompetencí, které dozorčí komise v návrhu má, abychom její roli nesnižovali. Za prvé, novela - a to byla spolupráce s kolegy z hnutí ANO, ladili jsme tu četnost - má zákonem předepsaný minimální počet zasedání ročně, což samozřejmě nebrání ještě větší četnosti. Za druhé, členové nového řídícího orgánu, to znamená Rady NSA, jsou povinni dostavovat se na výzvu dozorčí komise do schůzí dozorčí komise, předkládat orgány, podávat požadované vysvětlení a tak dále. Za třetí, při zjištění nedostatků v hospodaření Národní sportovní agentury dozorčí komise přijímá usnesení, o kterém iniciativně informuje předsedu vlády, informuje o něm samozřejmě radu. Za čtvrté, v případě nefunkčnosti Národní sportovní agentury - a já jsem tady kladl minule při druhém čtení řečnickou otázku, na kterou si zodpovězte každý sám, jestli těch posledních několik let Národní sportovní agentura fungovala dobře nebo fungovala špatně - může podávat podnět, to znamená, máte nejsilnější nástroj, nerozhoduje o tom, ale může podávat podnět předsedovi vlády k odvolání členů kolektivního řídícího orgánu, to znamená Rady Národní sportovní agentury. Tolik k dozorčí komisi.

Kdo si myslí, že fungování kontrol je špatné, pak rozumím těm argumentům proti. Kdo si myslí, že funkční kontrola, vybavená dostatečnými mechanismy, které jsem teď zcela konkrétně jmenoval, je při rozdělování státních miliard, dotačních miliard správným krokem, tak si myslím, že by měl novelu podpořit.

Druhá zmínka ve vystoupení kolegy Richtera, prostřednictvím paní předsedající, byla o tom, že novela nic dalšího věcného nepřináší. Tady dvě poznámky a zase několik konkrétních příkladů, protože rád mluvím ve faktech. Za prvé, přináší všechno to, co si věcně řeklo sportovní prostředí, že chce do novely doplnit, to znamená, opravdu všechny připomínky. Já to i nabízím veřejně, kontaktujte mě, voják se stará, voják má, tak nabízím zaslání opravdu potvrzujících e-mailových zpráv všech připomínkujících sportovních střešních organizací, že jejich připomínky byly zapracovány. Tím bych mohl skončit, ale já tady několik těch podstatných věcí, které novela věcně přináší... protože zužování novely pouze na řídící orgán a na kontrolní orgán je určitě špatně. Zase rozumím té argumentaci, pokud jste odpůrci, ale novela přináší spoustu dalších věcí. V českém sportu chybí každoroční akční plány. Kdo jste z firemní sféry nebo z dobře fungujících municipalit, tak snad to, že každý rok máte akční plány úkolů, které chcete plnit, máte ty akční plány napojené na rozpočtový proces, ať už ve firmě, nebo v municipalitách, to je to, co novela přináší, to je to, co dnes nemáme v Národní sportovní agentuře. Dodneška Národní sportovní agentura měla připravovat preventivní programy pouze proti ovlivňování sportovních výsledků. Ale proboha, my máme ve sportu spoustu dalších negativních jevů - rasismus, násilí, doping, to znamená jasný úkol, zákonný úkol Národní sportovní agentuře řešit i tyto další negativní jevy ve sportu, ten přináší až tato novela.

Povinnost pravidelné a průběžné komunikace se sportovním prostředím. Když tady padaly a oprávněné výtky k tomu, že Národní sportovní agentura nedobře komunikovala se sportovním prostředím, povinnost průběžné, pravidelné komunikace, včetně vyhodnocování té komunikace, včetně zpětné vazby, to novela přináší.

Za čtvrté, a já s vámi naprosto souhlasím, rejstřík sportu z pohledu technologického, z pohledu technologie, aplikace, je určitě v tuto chvilku promarněná příležitost. Já jsem ve výboru několika sportovních klubů z malých sportů a dobře vím, že rejstřík sportu nám v tuto chvilku technologicky nepomáhá. To znamená zákonný úkol Národní sportovní agentuře pravidelného a kontinuálního rozvoje rejstříku sportu, teď myslím rejstřík jako aplikaci, která má pomáhat sportovnímu prostředí, další úkol.

Příští rok jsou dvě významné sportovní akce, v roce 2024 jsou čtyři významné sportovní akce. To, že dneska Národní sportovní agentura nemá ve svých zákonných úkolech to, aby koordinovala a udržovala v nějakém střednědobém horizontu výhled sportovních akcí a v pravidelném intervalu o tom informoval vládu a jakoukoliv vládu, až se vymění po volbách, po jakýchkoliv volbách politická reprezentace této země, tak si myslím, že to ocení jakákoliv vláda, že bude mít v průběžných půlročních intervalech na stole výhled významných sportovních akcí mimořádné důležitosti. To jsou mistrovství světa, mistrovství Evropy, a bude to mít v tříletém střednědobém horizontu půlročně aktualizované tak, aby vláda nebyla konfrontována, jak se to stalo letos a vláda tomu vyhověla, to je třeba 60 milionů korun, jestli se nepletu, na lednový světový pohár v lyžování ve Špindlerově Mlýně, tak aby vláda nebyla konfrontována s tím, že ad hoc rozhoduje o penězích, o kterých se dozví pár měsíců předtím, nikoliv v tříletém horizontu.

Takto bych mohl pokračovat a spoustu dalších pozitivních věcných bodů novela přináší. Ve vystoupeních kolegů, ctěných kolegů Jana Richtera a Ondřeje Babky, opět prostřednictvím paní předsedajících, pak zaznívala argumentace k rozpočtu a zaznívala argumentace řekněme stran administrativních interních, administrativních manažerských procesů v Národní sportovní agentuře. To skutečně - teď to tady musím takto říct - novela zákona o podpoře sportu skutečně vyřešit neumí. Peníze do sportu řeší státní rozpočet, tam si myslím, že ty kroky proběhly. Vždycky může být lépe, ale myslím si, že ta snaha byla. Nechci to víc komentovat, prostě nepatří to k této novele. A věc interních administrativních manažerských organizačních mechanismů přece není kazuistika, která by patřila do zákona.

Poslední asi dominantní oblast, byla to oblast ctěného kolegy Radka Vondráčka, je Národní rozhodčí soud pro sport. Já jsem se snažil, co nejstručněji jsem v úvodním sobě, pak jsem na to nějak fakticky nereagoval, tak se to zase teď pokusím shrnout. Na rozdíl od ctěného kolegy Radka Vondráčka, který svůj - a já si jeho názoru jako právníka, jako předsedy ústavně-právního výboru, velmi vážím - svůj subjektivní právní názor, který mu nijak neberu, vydává za výsledek. On označuje to, že v zákonu je chyba. Já bych mohl úplně stejně tady argumentovat - no, všichni předkladatelé se domnívají, že v zákonu žádná chyba není. A na rozdíl od takových zdrojů, a já jsem to tady zcela otevřeně řekl, mě to překvapilo, že na takovém webu jako První zprávy se objevil anonymní článek, není pod tím podepsána žádná právní autorita.

Já teď nechci z toho dělat závod právních autorit. Na rozdíl od kolegy Radka Vondráčka, prostřednictvím paní předsedající, když jsem se s tím článkem seznámil, tak jsem oslovil pana docenta Brodce, který - prosím vás, kdokoliv v této Sněmovně si udělejte rešerši na oblast rozhodování sporů v oblasti sportovního práva, a myslím, že vám vyjdou dvě silné osobnosti, zdůrazňuji, já vůbec nejsem nějak vázán panu docentu Brodcovi, já jsem ho poprvé viděl při spolupráci na této novele - tak si udělejte rešerši a myslím, že vám vyjdou dvě jména, pan docent Brodec z pražské Právnické fakulty a pan doktor Šťovíček. Myslím si, že jsou to dvě nejsilnější jména v oboru sportovního práva, ať už hmotného, nebo sportovního práva procesního. ***