(20.30 hodin)
(pokračuje Karla Maříková)
Kdo jiný by měl mít větší právo vyjádřit se ke složení vedení a Rady České televize a Českého rozhlasu než oni? Ale jejich názor nikoho nezajímá. Touto navrhovanou novelou je evidentní, že Česká televize a Český rozhlas má sloužit k ovlivňování veřejného mínění, a nikoliv k rozšiřování jejich obzorů a vytváření prostoru k jejich svobodnému názoru. Toto médium bude mít za úkol razit jen jeden názorový proud, a to ten, co dovolí současná vládní koalice a neziskové organizace. Vytratí se diskuse o různých názorech na věci veřejné, která je nedílnou součástí a prvkem demokracie. Pokud divák, posluchač platí koncesionářské poplatky, má právo na objektivní názor a ne jen ten jeden správný, co razí současná vládní koalice podle vzoru soudruhů - kdo není s námi, jde proti nám. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktickou poznámku má nahlášenu pan poslanec Foldyna a připraví se pan poslanec Vladimír Zlínský. Prosím.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji, pane předsedající. Paní kolegyně Maříková, vy si zřejmě neuvědomujete, že tady podněcujete občany... (Předsedající: Mým prostřednictvím, mým prostřednictvím.) Prostřednictvím pana předsedajícího. Já se omlouvám, já jsem takovej zbrklej. Promiňte. Promiňte ještě jednou.
Prostřednictvím pana předsedajícího, paní kolegyně Maříková, vy tady zase nabádáte občany prostřednictvím toho, že využíváte své imunity u toho mikrofonu tady, aby vnímali pravdu! Vy jste jednou obviněná k nějakému podněcování nenávisti, buďte ráda, že jsme vás zprostili obvinění, a vy si zase dovolujete tady odkazovat na to, že by Česká televize měla mluvit pravdu, že je tu nějaký cenzor, co si vláda zřídila. Paní Maříková, vy opravdu zneužíváte ten institut té imunity, protože... (Předsedající: A opět mým prostřednictvím, prosím.) Prostřednictvím toho pana předsedajícího tady. (Pobavení v sále.) Vy si opravdu hrajete, zahráváte se svojí budoucností.
Vidíte, kam to spěje? Tady se pětikoalice snaží usměrnit Českou televizi, aby se stala propagačním a propagandistickým nástrojem, a vy do toho házíte vidle! (Zvýšeným hlasem.) Uvědomte si, že se můžete brzo dostat na nějaký seznam těch dezinformátorů, dezolátů. Nevíte, jak to tady vždycky nazývají? Vy si opravdu hrajete, paní Maříková, s věcmi, o kterých ještě ani netušíte. Prosím vás, mírněte se ve svých výrazech, protože pravda někdy bolí! Děkuju. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Pouze pro pořádek říkám, vždy, když oslovujete, tak prostřednictvím předsedajícího v souladu s jednacím řádem. A nyní pan poslanec Vladimír Zlínský a jeho dvě přihlášky. Prosím.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já se tedy pokusím navázat na paní poslankyni, na její text. Já mám tu nevýhodu, že už tady bylo mnohé řečeno, takže doufám, že to, co tady budu prezentovat, bude aspoň částečně nové a vnese tady nový pohled na věc zákona o České televizi. Já začnu několika otázkami, které tady položím.
Je skutečně ohrožena nezávislost České televize jako veřejnoprávního média, pokud nějaká existuje? Je skutečně Česká televize nezávislá na jakémkoliv vlivu a o jejím zaměření rozhoduje jenom její vedení a zaměstnanci a je zde propagován jejich jediný správný světonázor? Pokusím se odpovědět v následujícím textu, který jsem postavil na knize pana profesora Vlastimila Vondrušky O svobodě myšlení. Jinak vám tuto knihu doporučuji.
I v době internetu a digitálních technologií a sociálních sítí je televizní vysílání nejmocnější dostupnou silou, jakým způsobem ovlivňovat, či přímo tvořit veřejné mínění ve společnosti, a tím prosazovat věci, které by nám dříve připadaly nemyslitelné až absurdní a sebedestruktivní. Zejména významným činitelem se stává toto médium v demokratických společnostech, ve kterých probíhají zatím svobodné a tajné volby, i když provázené vážnými pochybnostmi v některých případech. Naštěstí ne u nás. Ukazuje se, že jejich schopnost ovlivňovat veřejné mínění je vycizelována mnoha desetiletími těchto snah a dosáhla značné dokonalosti a rozhodovala o předchozím politickém dění a dalším směřování naší společnosti velmi zásadním způsobem. Nakonec to potvrdil výsledek posledních parlamentních voleb.
Na čem je založena tato magická schopnost televizního média? Je dokázáno, že spojením slova a pohybujícího se obrazu se dosahuje mnohonásobně většího efektu v působení na podvědomí, myšlení diváků než u jiných médií. Kromě toho se televize vyskytuje v každé domácnosti a zaplňuje hodně volného času diváků jako prostředek zábavy a relaxace. Tím pádem si diváci dělají představu o vnějším světě na základě informací a zpráv, které prokládají tyto zábavné a vzdělávací pořady. Na základě těchto vlastností se stalo televizní médium nikoliv šestou mocností, ale v demokratických společenských systémech současnosti první mocností s rozhodujícím vlivem na společenské a politické dění u nás i ve světě. Dalo by se říci, že transformovalo z pouhého informačního média do média, které ovlivňuje, či přímo určuje další společenské směřování společností a prosazuje nositele vhodných ideových a politických názorů na úkor těch, kteří jsou nositeli těch nevhodných.
Jakým způsobem média vytváří veřejné mínění? Dle prací vědce Paula Felixe Lazarsfelda média vytváří veřejné mínění na základě modelu dvoustupňové úrovně komunikace. Prvním stupněm je, že ti, co ovlivňují veřejné mínění na základě analýzy dostupných informací, vytvoří přesné schéma veřejného mínění, které povede k prosazení jejich zájmů. Takto vytvořené veřejné mínění je pak všemi pro ně dostupnými mediálními prostředky šířeno, aby bylo přijato co největším počtem obyvatel, aby tito mysleli a jednali dle záměru tvůrců veřejného mínění. Média sice přesvědčují diváky, že informují objektivně o vážných celospolečenských problémech, ale ve skutečnosti prezentují ty problémy, které jsou důležité pro dosažení výše uvedeného cíle.
Existují tři typy této agendy tvorby veřejného mínění. Za prvé. Stabilizující, udržující stávající společenskou ideologii neboli status quo. Navozuje pocit klidu a jistoty. Za druhé. Reformistický, který prosazuje požadované změny, například se snaží v lidech vyvolávat pocit odpovědnosti za lidstvo a pocit studu, že jsme laxní k řešení mnoha problémů, které mají být zásadní pro řešení problémů přežití lidstva jako celku nebo morálky jako takové. Toto je zaměřeno hlavně na mladou generaci. A jak ukazuje naše současnost, tak se to ve spolupráci s naším vzdělávacím systémem skutečně velmi daří. Za třetí. Konfrontační, slouží k informačnímu potlačení jiných názorů a postojů. Navozuje v lidech pocit nejistoty a z ní vyplývajícího odporu k vybrané entitě, což je nejčastěji opozice politická či názorová vůči prosazovaným jiným, správným názorům. V reálné mediální praxi dochází k prolínání těchto typů v různém poměru dle potřeby. Jistě si to dokážeme převést na současnou realitu v České republice.
Jaké používají média manipulativní mediální techniky? Já uvedu aspoň některé nejčastěji používané, možná je taky budeme schopni zařadit k našim médiím. Za prvé. Agenda settings neboli nastolování agendy. Bylo to tady zmíněno, tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou. To znamená, že mainstreamová média v jeden okamžik připraví takzvané sousto či návnadu a tuto informaci opakovaně omílají dokola, aby oslovení občané nevnímali jiné, podstatné a zásadní společenské události. Vytváří se tím pádem společenské povědomí, že čím víc se o něčem opakovaně mluví, tím víc je to zásadní problém.***
