(18.00 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Já jsem se hlavně chtěl zeptat, proč to té České televizi děláte. Proč vlastně snižujete její kredit tím, že tady tímto až nedůstojným způsobem měníte pravidla hry, abyste nějakým způsobem získali vliv na to, kdo bude zvolen jako ředitel? Každý žijeme v nějaké sociální bublině. Ač se tomu bráním a snažím se bavit se všemi, snažím se chodit do diskusních pořadů i třeba do médií, která mi nejsou úplně nejbližší, tak se snažím prostě diskutovat, ale mám svou bublinu. Ta bublina třeba na tom Facebooku, když tam oznámím, že jdu třeba do Otázek Václava Moravce, tak mi všichni napíšou: Hodně štěstí, ale my se dívat nebudeme. My se prostě na Českou televizi dívat nebudeme. A vy tady tímhletím postupným osekáváním té svobody a nezávislosti dosáhnete akorát toho, že už se na to nebude opravdu dívat nikdo a skončí to jako v tom Polsku, o kterém jste nám tolikrát tady přednášeli.
Poslední věc. My jsme se v rámci té diskuse o České televizi vždycky chtěli soustředit spíš na ty věci, které opravdu jsou důležité, a to je to financování České televize. Tady vlastně v téhle malé novele, stručné, jak říkal Marek Benda, o financování v podstatě není vůbec nic. Přitom ta diskuse je obrovská. Protože ten zákon je starý a dneska se opravdu v podstatě už nová generace nedívá na tu televizi, nebo nemá ten televizní přístroj, sledují se média v mobilních telefonech, sledují se přes internet na počítačích a s tím vůbec není počítáno. Tak o tom by měla být vedena tato diskuse.
V okamžiku, kdy se zvažuje, že vlastně ten rozpočet nestačí, že Česká televize bude muset šetřit, tak první zpráva, která se objeví ze strany České televize, že se bude rušit asi třetí program, který je určený převážně pro seniory. A pozor, senioři jsou v podstatě ti jediní, kteří poctivě a férově platí ty poplatky, tak jak mají, protože jsou tak naučení, nezpochybňují to. Ale platí to všichni a ne všichni volí tuhle koalici. Vy dosáhnete jenom toho, že opravdu vznikne bublina, která sleduje Českou televizi, kterou ale platíme my všichni.
Legitimní debata je se bavit o tom, jestli televizní poplatek je, nebo není přežitek, jestli by se nějakým způsobem mělo změnit financování České televize, a ne o tom, kolik bude mít členů, když to v podstatě nedává logiku. Je to cítit na sto honů, proč se to dělá, a můžete to tady zakrývat, jak chcete.
Pane ministře kultury, oceňuji, jak tady bojujete. Je vidět, proč jste ministr, ale tohle se obhájit nedá. Můžete říkat, můžete používat slovo demokracie klidně v každé druhé větě pětkrát.
Financování veřejnoprávních médií je řešeno jak na národní úrovni, tak na nadnárodní úrovni v rámci celé Evropy. Evropský politický konsenzus týkající se této otázky se odráží v několika dokumentech. Je už v takzvaném Amsterodamském protokolu z roku 1997. Je to Protokol číslo 29 O systému veřejnoprávního vysílání členských států ke Smlouvě o fungování Evropské unie. Je stanoveno, že státy Unie mají pravomoci financovat veřejnoprávní vysílání, pokud je takové financování poskytováno organizacím pro veřejnoprávní vysílání k plnění veřejných služeb, jak jsou svěřeny, vymezeny a organizovány v každém členském státě, pokud takové financování neovlivňuje obchodní podmínky a hospodářskou soutěž v Unii v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem, přičemž se přihlíží k plnění veřejné služby.
Já jsem využil toho, že Parlamentní institut se té věci věnoval opakovaně. Mám asi tři různé rozbory, různé komparace. A poplatek není skutečně jedinou cestou, kudy jít. Když se podívám, tak třeba poplatek placený přímo občany, jako je u nás, tak je v Chorvatsku, v Irsku, v Německu, v Polsku, v Rakousku, Slovensku, Slovinsku. Ne, Slovensko už není. Slovensko už to má jako součást rozpočtu.
Financování ze státního rozpočtu mají Belgie, Bulharsko, Kypr, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rumunsko. Jinak ten přehled je z roku 2014. Tak se omlouvám, že ho nemám aktualizovaný. Spolu s energiemi, s elektřinou, se platí nějaký poplatek v Itálii, v Portugalsku a v Řecku. Daň z veřejnoprávního vysílání mají ve Francii. Nemají ho ve Finsku a ve Švédsku. Pak mají hybridní přístup v Dánsku. Mám tu konkrétní rozpis těch jednotlivých států, jak se to financuje.
To by měla být debata na půdě Poslanecké sněmovny, a ne že si rozšiřujeme počty radních na 18, aby to na jaře vyšlo. Sejdeme se tu potom třeba v dubnu, pane ministře, a můžeme si říct tedy, kdo měl pravdu, když vy říkáte, že určitě ne, že určitě si to vymýšlíme. Já bych byl prostě jenom nerad, aby v rámci těch sociálních bublin se stala Česká televize v podstatě médiem jenom pro určité skupiny obyvatelstva, hlásnou troubou jakékoliv vlády.
V tuto chvíli jsem opravdu velice znepokojen tím, co se děje. Protože máme zde vládního zmocněnce pro boj s dezinformacemi, měli jsme tu už problémy s cenzurou, že byly vypínány zpravodaje nebo servery, které údajně šířily dezinformace. Současný pan ministr vnitra prohlásil v Otázkách Václava Moravce do televizních kamer, že poslanci, kteří sdílí články na Parlamentních listech, jsou dezinformátoři. Tak to je velmi silné tvrzení, protože tam často bývají prostě jenom rozhovory s některými občany.
Já osobně jsem minulý týden měl debatu se studenty. A já jsem se jich na to ptal, jestli jsou pro to, aby se omezovala nějakým způsobem svoboda slova, když je to v dobrém slova smyslu, když je to proti vulgaritě, když je to proti jasným dezinformacím třetích mocností, nebo jsou tu spravedlnost a rovnost. A víte, co ti studenti? Tam se mi jedna studentka přihlásila a říkala: Prosím vás a jaký je rozdíl mezi dezinformací a názorem? Mě to zarazilo, protože když mi tohle řekne student a má to hlavu a patu, má to větší hlavu a patu, než je ta debata, kterou tady vedeme v Poslanecké sněmovně.
Máme tady nějaké pravidelně se opakující, alespoň naslibované, vládní informační kampaně. Ta poslední stála 24 milionů korun. Dvacet čtyři milionů korun nás stálo to, že vládní politici nejsou sami o sobě schopni vysvětlit, co tam vlastně v té vládě dělají. Za 24 milionů si objednali kampaň na to, aby jim udělali reklamu, že lidé se mají hlásit o nějaké dávky. Já nemám doteď - a mimochodem jsem na to téma interpeloval - žádnou zpětnou reakci, jestli tedy se víc lidí přihlásilo o ty dávky, že přišli na ten úřad práce a skokově byla ta kampaň úspěšná, a rovnou říkám, že asi ne. Do toho přichází na Ministerstvo vnitra nový útvar KRIT, krizový informační tým, který chce sledovat názory a nálady mezi úřednictvem, mezi státními zaměstnanci a v případě jejich radikalizace s nimi vést dialog. Minule jsem tady říkal, že je to jak ve Švejkovi, nebudu se opakovat.
Já bych se jenom nerad dožil toho, že ve spojení s tím, co teď chcete dělat s Českou televizí, se bude znovu zavádět takzvaný ČÚTI. Pro ty z vás, co už to nepamatují, tak to byl Český úřad pro tisk a informace. On ten vládní zmocněnec by měl konečně svůj opravdový úřad s opravdovým rozpočtem, mohl by si na všech resortech udělat pracovní skupiny, který by si koupily loajalitu obyvatelstva. Ten úřad bychom mohli nazvat třeba úřad 33, protože je to 33 let od sametové revoluce. Já když jsem stál na těch náměstích, tak mě opravdu nenapadlo, že za 30 let tady budu v roli člověka, který bude se zdviženým prstem upozorňovat na to, že jsou ohrožena svobodná média v této zemi cenzurou, omezováním svobody a teď v tuto chvíli snahou vlády, která prostě to nezvládá normální prostředky, tak se samozřejmě snaží třeba umlčet ty své oponenty, protože ono je to jednodušší, než je argumentačně přesvědčit. Tak nám vezměte slovo. Tak se třeba teď zamezilo... ten časový limit na dvakrát deset minut. To si myslím - já už jsem hodně zažil - že to nebyla tak dramatická diskuse, co jsme tady měli, a všichni, co doteď mluvili, tak mluvili k věci. ***
