(17.40 hodin)
(pokračuje Marek Novák)
A za čtvrté, je tady ten současný management, zejména management České televize. Ona si současná rada totiž dovolila se ptát na hospodaření. To snad ne, že? Ona si ta současná rada dovolila se ptát, kam jdou peníze koncesionářů, kam jdou peníze občanů, kteří ze zákona tyto poplatky platit musí, ať jsou v jakékoliv finanční situaci. A vzpomeňme si, že zrovna dnes nám vyšel článek o paní, která je v insolvenci, přesto exekuci, a z 3 600 korun koncesionářských poplatků je dneska na 12 tisících a neví, jak to řešit, protože samozřejmě žije z dávek.
Za páté, je tu jedna zásadní příležitost. Vážené kolegyně a vážení kolegové, vy, co jste někdy řídili firmu nebo byli v jejím vrcholovém managementu, si to jistě uvědomíte. Jsou tu dvě mediální továrny. Ty mediální továrny mají garantovaný příjem - jedna 2,1 miliardy, druhá cca 7 miliard korun. A s tím už se tedy dá udělat slušné divadlo, že ano? To jsou rozpočty, kterými by šlo pohnout se současným zoufalým mediálním obrazem této vlády.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, nové rozdělení médií na soukromá a ta ze zákona tady funguje již 30 let. Za tu dobu privátní subjekty, ať už rozhlas, nebo televize, bezezbytku naplnily svůj potenciál a úlohu. Nyní posouvají hranice mediálního působení dál. Na druhou stranu média veřejné služby tuto šanci nevyužila. Proč? Začněme vůbec definicí, co je to veřejnoprávní médium. Dneska to slovo "veřejnoprávní" tady několikrát padlo. Možná bychom našli definici na Wikipedii, možná na některých dalších serverech, ale shodneme se vlastně na tom a najdeme tu správnou definici "veřejnoprávní"? Neshodneme se, stejně jako posledních 30 let jakákoliv Sněmovna, na pevné definici. A podíváte-li se do historie, zjistíte, že mám pravdu. Neshodneme. My tu definici vážně neznáme. Je pouze na naší, tedy politické odpovědnosti, nakolik věříme demokratickým principům této země, abychom svěřili příspěvky občanů, koncesionářů, do rukou lidí, kteří za ni odvedou adekvátní informační práci. Ne aktivismus, ale skutečnou informační práci. Vždy když politikům vládních stran začalo téct do bot, se objevila najednou potřeba pracovat s veřejnoprávními médii. Stejně jako nyní. A byla to především v tehdejších dobách ODS a ČSSD. Kdo z vás si vzpomene na to, že ještě před desítkou let si tady právě tyto dvě strany - ODS a ČSSD s podporou KSČM - rozdělovaly pašalíky pro své bývalé soukmenovce, a právě prostřednictvím té demokratické volby do rad? Mám vám říkat ta jména bývalých poslanců nebo loajálních funkcionářů, kteří byli radními obou médií za tyto strany? Nedostali se do Sněmovny, bylo potřeba je někam umístit. Tak proč ne do rady? Později se k nim přidala i TOP 09.
Vážení, prosím, kde berete tolik drzosti nám tady dnes kázat o tom, co je a není správné? Historie ukazuje, že mám pravdu. Svět nezačal rokem 2021. Vždyť jste to byli vy, politici koalice ODS TOP 09 a KDU-ČSL, kteří jste umožnili kandidovat svým ovečkám na základě nominací tělovýchovných a okrašlovacích spolků, šachových sdružení o dvou členech a dalších úsměvných subjektů, aby zaujali a hájili vaše pravdy v obou radách. Podívejte se na bývalá obsazení rad a zkuste moje slova vyvrátit. Co tedy teď chcete měnit? Není načase začít prostě dodržovat zákon a přestat dělat hlouposti, než upravovat zákon, abyste mohli dělat zase ještě větší hlouposti dál?
Vážené kolegyně, vážení kolegové, v Americe, a tady jsme naštěstí v České republice, ale v Americe se říká, když ti přestanou vyhovovat pravidla, změň je. Přesně tohoto momentu jsme dnes přímými účastníky. Nevyhovují vám pravidla, chcete je změnit. Zákon, který kdysi prosadila ODS, se dneska mění, protože ODS vadí, jak se jí nedaří ho naplňovat. Uvědomujete si, že jsme dnes mohli pracovat ve svých výborech nebo poslaneckých kancelářích s občany a řešit skutečné problémy, se kterými se dnes a denně nejen my, ale hlavně občané potýkají? Ne, my skutečně musíme být přítomni potupnému ohýbání mediálních zákonů, aby v tomto volebním období byly po vůli pětikoaliční věrchušce. Za dobu existence mediálních zákonů v České republice zatím vždy platilo: jakákoliv změna ve prospěch v ten moment vládnoucí garnitury se v příštím volebním období obrátila proti těmto stranám. A věřte tomu, pokud vy tohle protlačíte na sílu, obrátí se to proti vám. Jednoduše řečeno, řežete si větev pod sebou, ne pod námi.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, ještě jednou a naposledy, o co tady jde. Za prvé, vymazat současnou opozici z mediálních rad. Za druhé, zvolit toho správného ředitele České televize. Za třetí, vyhovět fňukajícímu Senátu, aby si také směl někoho do těchto rad zvolit. Za čtvrté, získat kontrolu nad financemi obou veřejnoprávních médií. Za páté, a to slovo už tady bylo, bylo tady slovo bačovat, já použiji slovo usalašit své soudruhy kývače na teplá místa a jejich prostřednictvím radu ovládat.
Vlastně bych rád na tomto místě slyšel názor původních tvůrců obou současně platných zákonů. A myslím si, že by se asi hodně divili. Přitom v rámci schůzí volebního výboru jste mohli slyšet názor zkušenějších úplně krásně. Tehdy jsme se upínali k systému BBC nebo německým modelům. A kde jsme dnes? V Kocourkově! Nemám to slovo rád, nepoužívám ho poprvé, ale tady je namístě. Změnou systému nominací a volby oběma komorami se práce mediálních veřejnoprávních rad rozhodně nezlepší ani nezkvalitní. Jen tam teď do příští volby budou sedět ti takzvaně správní. A vlastně ještě jedna věc: bude jich tam víc.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, opět, a vlastně už si na to člověk zvyká, když vám to říká pořád dokola, prosazujete na sílu něco, co je předem určeno z dlouhodobého hlediska k zániku. Pouze látáte rychle nějaké řešení na základě nějakých požadavků bez ohledu na fakt, že ten, kdo přijde po vás, bude muset sakra pracovat, aby vrátil do právního systému řád a smysl. ***
