(17.40 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)

Kdybychom měli navíc zpracovávat ještě další a další analýzy - my jsme si samozřejmě vyžádali nějaké podkladové informace, ale kdyby se mělo dělat rigorózní hodnocení dopadů regulace, tak ten návrh určitě nestihneme schválit tak, aby platil od 1. 1. příštího roku, tudíž bychom způsobili ještě daleko větší chaos. Takže naopak od vlády to bylo velmi odpovědné, že postupovala rychle tak, aby ten návrh zákona platil už od příštího roku.

To jediné, s čím si lámeme hlavu a co je pro nás velkou otázkou, jestli se nám skutečně podaří vybrat ty peníze, které máme nakreslené v rozpočtu na příští rok. Ten problém je komplexní, nehrajme si na to, že může přijít kdokoliv sebechytřejší a přijít s řešením, že takto přesně budou vypadat daňové výnosy. Jsme v situaci, kdy daňové výnosy se budou odvíjet samozřejmě od chování těch, kteří budou zdaněni. Oni samozřejmě budou hledat způsoby, aby daň optimalizovali, aby zaplatili co nejmíň, současně odvedli něco, aby to vypadalo, že aspoň něco odvádějí. Neexistuje žádný zaručený model. Takže samozřejmě jako vláda v této těžké situaci vedeme diskusi o tom, jak vhodně nastavit parametry celého toho modelu.

Všichni, jak tady sedíme, dobře víme, jak se banky chovají dneska. Některé banky jsou slušné, ale jiné banky mají opravdu velmi malé úrokové sazby a vydělávají rekordní peníze na 7% úroku tím, že uschovávají přes noc peníze u České národní banky a vydělaly si na tom přes 100 miliard korun. To jsou peníze, které mají, když už někomu jít, tak mají jít našim střadatelům a nemá si je nechávat bankovní průmysl ve svých kapsách a odvádět je na dividendách do zahraničí. Víme, jak se banky chovají. Pokud jde například o Národní fond, kde slibovaly, že budou posílat peníze na projekty, které pomůžou našim občanům, na infrastrukturu a tak dále, k dnešnímu dni bylo schváleno a realizováno přesně nula projektů. Víme, jak se banky chovaly. Když měly dobrovolně jednat se státem, poslaly návrh ne na to, co dobrovolně odevzdají jako solidární příspěvek na pomoc s krizí domácnostem, firmám, infrastruktuře, kterou stát buduje, ale ony samozřejmě přišly jenom s tím, že státu dají půjčku za podmínek, které jsou výhodné pouze pro ty banky. Takže v takovéto situaci my se tady nacházíme. Nacházíme se v situaci, kdy banky budou nepochybně jakoukoliv - to si řekněme pravdu - jakoukoliv daň, kterou tady připravíme, budou optimalizovat pomocí rezerv na úvěry, pomocí výdajů na IT, marketing, nevím, vozový park. Využijí samozřejmě možnosti zrychlených odpisů, transakce s matkami. My jsme v programovém prohlášení vlády schválili a slíbili, že právě na ty transakce a optimalizace se chceme zaměřit. To je věc, kterou jsme řešili i s panem ministrem financí, máme to v programovém prohlášení. Toto si musíme říct i při této diskusi, abychom ty peníze, které máme nakreslené, skutečně vybrali.

Ty řekněme diskusní okruhy k tomuto návrhu zahrnují tři témata. První téma je, kdy tu daň nastartovat, jestli ji nastartovat v roce 2022, 2023. To byla diskuse, kterou jsme vedli v koalici, bylo k tomu zpracováno stanovisko Legislativní rady vlády. Je to otázka, která má ústavní charakter, takže by se k ní měli vyjadřovat převážně ústavní právníci, a v Legislativní radě vlády máme mnoho profesorů pro tento obor, mnoho expertů. Snad s výjimkou nejvyšších soudů této země si myslím, že to jsou nejlepší experti, které máme k dispozici. Oni dospěli k převažujícímu závěru, ne stoprocentnímu, ale k převažujícímu názoru, že zavedení daně už od roku 2022 v těch mimořádných podmínkách je možné. Máme tady několik precedentů, na které se lze odkázat. Všechno je to v tom stanovisku a chtěli jsme být korektní, takže to stanovisko jsme poslali i kolegům z opozice, aby věděli, jak situace se legislativně má. Vedli jsme o tom diskusi, nicméně v té diskusi zazněl velmi silný apel od pana premiéra, abychom nestartovali tu daň od roku 2022. Proběhlo k tomu jednání na širší úrovni s rozpočtovými experty, proběhlo k tomu jednání předsedů stran. Proto jsme se rozhodli, že v tomto ustoupíme a návrh na start už v tomto roce, v roce 2022, nebudeme načítat na tomto jednání Poslanecké sněmovny.

Druhá otázka se týká sazby daně. Náš návrh byl veden tím, že jsme vycházeli z Lafferovy křivky, že ta daň nemůže být stanovena ve výši, která je víceméně při 80 % velmi demotivační a bude vést ty firmy k optimalizaci. Oni samozřejmě nemůžou zoptimalizovat všechno, to by bylo až moc nápadné, ale samozřejmě čím větší sazba daně, tím větší motivace pro to, se od ní odklonit. Náš návrh byl koncipován jako celek. Pokud bychom načetli start od roku 2022, byli jsme ochotni snížit sazbu daně z celkových 79 % až přibližně o 20 % na nižší úroveň. Nicméně vzhledem k tomu, že jsme se dohodli nenačítat rychlejší start, nebudeme načítat ani snížení té sazby. Předpokládám, že nějaké takovéto návrhy možná padnou, možná je někdo načte, o tom se dá vést další diskuse.

Podstatné je, abychom měli skutečně jednotu v tom, aby Specializovaný finanční úřad fungoval, byl posílen a ty daně skutečně vybral, abychom se tady za několik let nesešli s tím, že ten výnos byl výrazně nižší a že naopak velká část těch peněz byla odvedena zahraničním matkám do Francie, do Rakouska, do dalších států, které vlastní naše banky. Ano, je to v pořádku, oni vlastní ty banky, mají nárok na dividendu, ale současně my musíme nastavit naše vlastní pravidla tak, aby skutečně byly rovné podmínky pro placení daní a aby ten, kdo má lepší možnosti pro optimalizaci, je nemohl zneužívat na úkor celého systému. Takže to je k té sazbě.

Poslední otázka, kterou zbývá rozřešit, jsou limity. My jsme vycházeli z toho, že bychom považovali za koncepční, aby byly co nejrovnější podmínky na bankovním trhu, aby limity zahrnuly drtivou část toho trhu tak, aby od určité poměrně nízké hranice se prováděl ten test, kdo splňuje podmínky pro daň z neočekávaných zisků, která z bank pod to spadá nebo nespadá. Proto jsme se domnívali, že hranice 6 miliard korun rozhodného příjmu, která je navržena v pozměňovacím návrhu pana ministra financí, je poněkud vysoká, protože ona skutečně zahrnuje jenom těch šest největších bank. Domníváme se, že legislativa - a upozorňuje na to i to stanovisko Legislativní rady vlády - by měla být koncipována tak, aby ke každému ze subjektů, který splňuje obdobné podmínky, působila stejně. Zatím to adekvátní odůvodnění tam úplně neshledáváme. Tam bychom rádi načetli v podrobné rozpravě pozměňovací návrh, který sníží tu částku. Navrhujeme, abychom využili už rozlišující kritérium, které naše legislativa zná, nebo je obsaženo ve zbytku zákona, čili abychom vycházeli buď z hranice 2 miliard korun, která je už zavedená jako rozhodný příjem u subjektů v energetice, anebo zvolili hranici 3 miliard korun, která odpovídá hranici banky střední velikosti, se kterou se víceméně pracuje v legislativě a u regulátora podle bilanční sumy jednotlivých bank.

Takže to jsou ty dvě varianty, které budeme načítat v rámci snížení limitu, aby byly na bankovním trhu rovné podmínky a aby se skutečně drtivá část bankovního sektoru podílela na vyšších nákladech, které máme v souvislosti s energetickou krizí. Ostatně všechny ty subjekty mají i dnes mnohem vyšší příjmy v důsledku toho, že Česká národní banka vyplácí takto vysoké úroky podle vysokých úrokových sazeb.

Naopak se chci zastat vlády v tom, že skutečně nebylo možné zpracovat hodnocení dopadů regulace. Pokud bychom zpracovávali zcela regulérní hodnocení dopadů regulace, tak bychom ten návrh předložili ještě daleko později. Já se domnívám, že opak je pravdou. Už teď máme zpoždění, už od října jsme to měli mít, už jsme od října mohli vybírat ty peníze a mohli jsme mít příjmy do státního rozpočtu. Každé zdržení v této věci by bylo ke škodě výsledku. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP