(10.00 hodin)
(pokračuje Markéta Pekarová Adamová)
To znamená, zpochybníme nebo respektive hlasujeme o zpochybnění předchozího hlasování. Všichni tušíme, víme, o čem hlasujeme.
Zahajuji hlasování o této námitce. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 65, je přihlášeno 151 přítomných, pro 74, proti 4. Návrh byl zamítnut.
Nyní tedy pokračujeme dále. Načtu došlé omluvy. Paní poslankyně Hanzlíková od 10.30 do 13 hodin se omlouvá z pracovních důvodů a pan ministr Šalomoun Michal se omlouvá od 9 do 11 hodin z pracovních důvodů.
Nyní bychom se měli věnovat pevně zařazenému bodu 18, sněmovní tisk 263, Česká televize a Český rozhlas, první čtení. Poté bychom případně pokračovali body dle schváleného pořadu schůze. Připomínám, že odpoledne se budeme věnovat bodu 158, což jsou ústní interpelace. V případě nedoprojednání bodu 18 se jím budeme zabývat i po projednání bodu 158, tedy po ústních interpelacích nebo v 18 hodin. Případně bychom pokračovali v projednávání dalších bodů dle schváleného pořadu schůze.
Nyní je tedy možné vystoupit k změně pořadu schůze a mám zde už desítky přihlášených. To znamená, v pořadí tak, jak byly tyto přihlášky vzneseny, s přednostním právem je nejdříve přihlášen k pořadu schůze pan předseda Tomio Okamura, (Hluk v sále.) následuje pan předseda Radim Fiala a následuje pan předseda Babiš.
Nyní tedy poprosím pana předsedu Okamuru a vás ostatní, kolegyně a kolegové, prosím o ztišení v sále, případně své rozhovory přesuňte do předsálí, ať se můžeme věnovat projevu pana předsedy a všichni i slyšíme. Ještě prosím, pane předsedo, posečkejte, než se kolegyně a kolegové ztiší. Opakovaně vás žádám o ztišení či opuštění sálu v případě, že chcete cokoliv řešit. Prosím, myslím, že už můžete vystoupit. Prosím.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, takže jako první, já bych chtěl navrhnout změnu pořadu schůze, abychom zařadili jako první bod dnešního jednání tisk číslo 8, a je to zákon o referendu. Jedná se o návrh poslanců Tomia Okamury, Radima Fialy, Jana Hrnčíře a dalších na vydání ústavního zákona o celostátním referendu a o změně Ústavy České republiky. (Hluk v sále neustává.) A já samozřejmě každý ten svůj bod v souladu s jednacím řádem podrobně zdůvodním, proč chci, aby to bylo zařazeno přednostně na pořad schůze Poslanecké sněmovny.
Samozřejmě problémem je, že Česká republika nemá zatím zákon o referendu. Jak víte, tak hnutí SPD... (Otáčí se k předsedající.) Já bych jenom poprosil ještě o klid, paní předsedkyně.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano. Kolegyně a kolegové, ještě jednou vás žádám, abyste v případě, že chcete cokoliv rozebírat, odešli ze sálu, a to platí úplně pro všechny kluby, a ztišili se. Prosím.
Poslanec Tomio Okamura: My jako SPD, jak známo, tady v podstatě jako jediná strana dlouhodobě prosazujeme demokracii, to znamená, aby byl i v České republice zákon o referendu, aby občané mohli mít kontrolní možnost právě se vyjádřit i během volebního období na závažná témata, která hýbou Českou republikou. My jako SPD navrhujeme tento zákon s přesvědčením, že přijetí referenda jako běžně užívaného institutu v jiných demokratických zemích - a tady právě má Česká republika kvůli vládě Petra Fialy, kvůli pětikoalici Petra Fialy máme tady deficit demokracie, protože vláda Petra Fialy odmítá zákon o referendu, celá ta pětikoalice, protože vy nechcete, aby občané mohli něco rozhodovat v referendu. My jsme naopak jako SPD přesvědčeni, že to povede ke kvalitnější demokracii v České republice. Podmínkou z našeho pohledu je, aby otázka v referendu byla co nejméně omezená a možnosti přímého rozhodování občanů byly co možná nejširší.
Podívejme se, jaká je tedy situace a proč je z našeho pohledu důležité tento zákon skutečně už předřadit poté, co ho vládní pětikoalice tady neustále blokuje a brání tady tomu, aby byl v České republice zákon o referendu. Dneska je ta situace taková, že od 1. 1. 1993 Česká republika postrádá zákon o obecném referendu, ačkoliv k němu čl. 2 odst. 2 ústavy v podstatě vyzývá.
Česká republika je přitom jednou z mála evropských zemí - v tuto chvíli tuším, že jsme pouze jednou ze dvou evropských zemí - zemí Evropské unie, které ve svém právním řádu obsažen zákon o obecném referendu nemají. Podle těch informací, co mám, tak je to pouze Česká republika a Kypr. Ústavní listina z roku 1920 sice institut referenda znala, ale zákon o obecném referendu, který měl § 46 ústavy z roku 1920 provést, byl jako vládní návrh zákona Národním shromážděním tehdy zamítnut. Vzhledem k tomu, že zákon, který ústava z roku 1920 předpokládala, nebyl nikdy schválen, tak nemohlo být ani žádné obecné referendum realizováno.
Určitý prostor pro uplatnění přímé demokracie v podobě referenda poskytlo až ustanovení čl. 21, odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen Listina, abych to tedy zkrátil, a jeho reálným naplněním se stal ústavní zákon č. 327/1991 Sb. o referendu, podle něhož mohly být v referendu občanům České a Slovenské Federativní Republiky předloženy k rozhodnutí jen zásadní otázky formy státoprávního uspořádání České a Slovenské Federativní Republiky, přičemž o návrhu na vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky z České a Slovenské Federativní Republiky bylo možno rozhodnout jen referendem. Referendum tedy mohlo být tehdy vypsáno jen v tomto jediném a velmi specifickém případě, přičemž tato právní úprava nakonec nebyla realizována.
A tady si myslím, že už u toho bodu je potřeba se zastavit a podrobněji to rozebrat, protože vždyť podívejme se na to, že i v tom zákonu ještě z doby České a Slovenské Federativní Republiky tak v podstatě byla možnost, aby občané České nebo Slovenské republiky vystoupili z nějakého svazku, a já už tam vidím analogii třeba i s Evropskou unií, ano? Takže vidíte, jak je to poučné, jak to moje zdůvodnění jde přímo k věci a od samého počátku, protože tady už vidíme ty důvody, proč by bylo dobré, aby ten zákon o referendu tady byl, má to hlavně tu historickou paralelu, má to tu historii tady.
No, a když trošku odbočím - ale stále mluvím k věci, protože zdůvodňuji návrh zákona o referendu, jeho potřebu, jeho aktuálnost a urgentnost toho, proč to chci zařadit - tak se tady podívejme, co tady říkali vládní představitelé zrovna dneska před chvílí? Oni říkali, že je potřeba nechat čas premiérovi Fialovi, prý na to, že předsedá Evropské unii, Radě EU. Jako čas na co? A vy jste zase utratili z našich veřejných peněz 50 milionů korun za - promiňte mi to slovo, snad není vulgární - žranici a nějakou pijatiku, která občanům nepřinesla vůbec nic. Vůbec jste nezlepšili životy občanů, 50 milionů korun jste vyhodili do luftu za ten summit, který tady byl v pátek. ***
