(4.30 hodin)
Poslanec Jan Jakob: Děkuji moc. To autonomní usnesení je z 23. července 1996. Platí doposud, ano. Máme tady celou řadu autonomních usnesení. A to autonomní usnesení zní následovně: Poslanecká sněmovna stanoví, že všichni členové vlády se zúčastní úvodního jednání schůze Poslanecké sněmovny až do schválení jejího pořadu a celého projednávání bodu pořadu schůze, kterým je žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry.
Tak jest, platí to od roku 1996, platí to i dnes. Jestli jste to při nějakém jednání v minulosti nevěděli, za to já nemůžu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Toto vyvolalo dvě faktické poznámky. Paní poslankyně Berenika Peštová, poté se s faktickou hlásí pan poslanec Robert Králíček a ještě přibyla paní poslankyně Adámková. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Berenika Peštová: Pane poslanče Jakobe, já si myslím, že si rozumíme, mluvíme oba dva česky. Takže jestliže to platilo od roku 1996, jste říkal, tak to platilo i před rokem, před těmi roky nazpátek, před čtyřmi, před pěti. Tak proč jste vyžadovali, aby ta vláda tady seděla a odkazovali jste se na to, co tady říkala paní předsedkyně? Já tomu nerozumím. Proč jste teda dělali ta kina, která jste tady dělali, když jste věděli, že usnesení říká, že tady vůbec nemusí ta vláda sedět a že se může chovat úplně stejně, jako se chová tato vláda? Proto říkám, že to je dvojí metr. Takže vy se chováte úplně jinak, když jste v opozici, a jinak, když jste v koalici, respektive ve vládnoucí koalici. O tom to je, o ničem jiném.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. S faktickou dále pan poslanec Robert Králíček. Prosím i vaše dvě minuty.
Poslanec Robert Králíček: Za mě je to jenom vyjádření vaší totální arogance a pohrdání těmito lidmi, kteří tu sedí. (Potlesk části poslanců.) Vy si s námi s vaší stoosmičkou děláte, co chcete, ale všeho do času! (Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Další faktická? S přednostním právem, to nejde o faktických, není možné, faktické je třeba dojet. Takže paní poslankyně Věra Adámková.
Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane (paní) předsedající. Krátká reminiscence. Já se vůbec nebudu odkazovat na to, že nemáte pravdu. My známe tato usnesení, ale my jsme je znali i předtím. Tady jde o kvalitu té spolupráce. A tady je nulová. Lépe řečeno, řekla bych, že je na záporné poloose. Vy jste tu nebyl, ale bylo tu mnoho vašich kolegů, kteří jsou znalí, jsou zkušení, umějí mluvit, umějí předávat informace, mnozí jsou učitelé. Prosím, zeptejte se jich. Tady jde o to, že my jsme toto nikdy nepoužili, protože jsme to považovali za ubohé. V tom je ten problém. Ne že bychom ho neznali. A já vám rozumím, máte plnou pravdu. Tady jde o to, co je psáno, to je dáno, jistě máte pravdu, ale jestliže se snažíme o kvalitu politické spolupráce, tak prosím pěkně, toto nemělo úroveň. Uvedu vás do dalšího obrazu. My jsme třeba v minulém období přenechali jedno místo místopředsedy takzvané opozici. Nevidím tady minimální snahu, aby naši občané - a vy jste nezískali nadpoloviční většinu - měli možnost se prostřednictvím nás dotazovat. Vůbec vám neupírám, že jste řekl pravdu, protože to usnesení je, my ho známe, ale považujeme ho opravdu za nedůstojné této Sněmovny. To je ten problém. (Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Dále s faktickou je přihlášen pan poslanec Bendl. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Bendl: Paní předsedkyně Schillerová, prostřednictvím paní předsedající, si dobře pamatuje situace, kdy jsme tady čekali, až se dostaví nějaký člen vlády na jednání Poslanecké sněmovny, protože zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny říká, že musí být přítomen alespoň jeden člen vlády. V minulosti se často stalo, že jsme přerušili jednání Sněmovny, protože tady nebyl vůbec nikdo. Opravdu vůbec nikdo. Tak si prosím hlavně před svým prahem.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a teď ještě pořadí faktických, protože je tady lavina. Teď ještě s faktickou pan poslanec Vondráček, pan poslanec Výborný, Králíček, paní poslankyně Peštová a Levko. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já nevím, na koho mám vlítnout dřív, protože kolega Bendl... Prosím vás, vy jste odešli všichni ze sálu jako členové... Prosím vás, nepokřikujte na mě, kolego, trošku opravdu nějaké té politické kultury. Já si myslím, že i ta nadsázka do faktické poznámky patří.
Pan Bendl úplně zapomněl, že vy jste zneužili tohoto usnesení, odešla vláda, a tím vypnula parlament. Ne v tomto volebním období. V tomto volebním období... Vy si to nepamatujete, že jste odešli ze sálu, že jste nechtěli poslouchat Tomia Okamuru? (Potlesk části poslanců.) Vy jste zneužili tohle usnesení, odešli jste ze sálu a vypnuli jste parlament a postavili jste na hlavu vůbec parlamentní demokracii této země. Protože je to vláda, která se odpovídá Sněmovně. Proto ta vláda sedí tady dole, proto to vedení Sněmovny sedí výš, protože parlament je víc. A vy jste ho tenkrát vypnuli. Tak to jste mě jenom trošku nadzvedl. Ale prostě pamatujte si to.
Druhá věc je samozřejmě to usnesení. Víme, to je pořád platné, je to věc nějaké politické kultury, je to věc toho, že Ústavní soud několikrát zdůraznil, že i zvyklost je pramenem práva, obzvlášť v takových orgánech, jako je Poslanecká sněmovna. A jestliže jsme tady už několik let uplatňovali, že tady mají být ministři i v nedůvěře, což jsou vlastně podobné paragrafy 82 až 84, tak já vám to nepopírám. Je to prostě věc nějaké politické kultury. Osobně si myslím, že celá debata je úplně zbytečná. Podstata debaty je v tom, že současné vedení Sněmovny a koalice si má lépe plánovat tu práci, protože už je to druhý pátek, co tady sedíme. Já jsem na tabuli a budu pořád ještě vlastně početně pod počtem těch vystupujících s přednostním právem ze strany koalice a já to vystupování někdy v pět ráno už považuji za úplně zbytečné. A proč se to nezorganizuje líp? Vždyť vy jste věděli, že vás bude vystupovat čtrnáct, každý bude mluvit v průměru skoro hodinu (Předsedající: Čas prosím!), tak jsme se snad mohli nějak domluvit a přerušit.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní je s faktickou přihlášen poslanec pan předseda Marek Výborný, poté paní poslankyně Jarmila Levko, pan poslanec Petr Bendl a pan Jakob. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já se vaším prostřednictvím omlouvám kolegovi Radkovi Vondráčkovi, že jsem komentoval slova, která mi přišla nepatřičná, ale budiž, omlouvám se.
Chtěl bych ale poprosit pana kolegu Králíčka vaším prostřednictvím, abychom si tady opravdu nevyhrožovali. Samozřejmě máte na to svaté právo, ale jestli chcete jít na tuto úroveň, tak to opravdu nepovažuji za důstojné této Sněmovny.
K tomu usnesení. Tak pokud s tím máte takový problém, a já připomínám, že tady v tuto chvíli jsou dva ministři, ve 4.37, dva ministři této vlády, ministr dopravy, ministr kultury - (Hlas z pléna.) Ne? Tak já nevím teda, jestli se něco změnilo. (Opět hlas z pléna.) Asi bychom nemuseli na sebe, pane kolego Brázdile, prostřednictvím pana předsedajícího (paní předsedající), pokřikovat, že ne? A to usnesení samozřejmě můžete navrhnout, aby se zrušilo, to samozřejmě není na věky věků, ale hlavně vychází z jednacího řádu a ten jednací řád, který tím usnesením je interpretován, hovoří zcela jasně. Takže my zde teď jsme zcela v souladu s jednacím řádem i platným interpretačním usnesením této Poslanecké sněmovny. A jestli jste si všimli, tak pokud se tady otevřelo téma školství, no tak jsme se na to snažili reagovat, nebo mým prostřednictvím coby místopředsedy školského výboru snažili reagovat. Vnímám to i tak, že prostě poslance, tak jako jste to dělali i vy v tom minulém volebním období, tady zastupují ty jednotlivé gesce. A myslím, že ta rozprava tady probíhala vcelku v klidu. Já opravdu nerozumím tomu, co tady teď bylo podle mě zcela zbytečně vyvoláno.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Dále paní poslankyně Levko, připraví se pan poslanec Bendl s faktickou. Prosím.
Poslankyně Jarmila Levko: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážení kolegové, já jenom jednu drobnou poznámku k té politické kultuře. Když tady, je to pár hodin zpátky, hovořili naši ministři, skládali své účty Poslanecké sněmovně, mluvili o těch výsledcích, o tom, co všechno dělali, tak tyto lavice byly všechny prázdné. To je také politická kultura.***
