(2.30 hodin)
(pokračuje Michal Šalomoun)
Nicméně musím tady uvést jednu pochvalu, jednu výtku té předchozí vlády, že opravdu bylo období, kdy si předchozí vláda k přijímání těch transpozičních tisků vedla velice dobře. Jsme rok 2016, který končil pouze s mankem šesti nepřijatých směrnic, což se dá považovat v tom kontextu za velice dobrý výsledek. Protože vždycky tady nějaké nedodělky jsou a obecně se má za to, že když ty nedodělky jsou zhruba do jednoho procenta, tak jako dobře. Nicméně v momentě, kdy nám předávali vládu, tak to jsme byli asi na 36 směrnicích a to je furt jako opravdu hodně. To je nad dvě procenta a my s tím teď musíme něco udělat. Dost jsme toho zvládli, ale aktuální stav je, že ještě máme prostě manko, nějakých 20 směrnic.
Co se týká fungování Legislativní rady vlády, které předsedám, tak jak už jsem říkal, bylo 14 zasedání, já jsem byl na 14, takže moje účast je tam asi 93 %. To říkám jenom v kontextu, že někteří předcházející předsedové, třeba předcházející ministryně spravedlnosti Marie Benešová, tak ta měla průměr třeba 28 %, ta když byla v té vládě předtím, tak měla dokonce 0 %. A chtěl bych říct, že pokud mám analyzovat, čím to je, tak asi je to tím, že pokud je předsedou Legislativní rady vlády zároveň ministr spravedlnosti, tak to prostě nestíhá. Ukazuje se z těch statistických dat, že na to nemají čas, protože ta spravedlnost je tak v zásadě náročný resort, že pokud už mají předsedat a mají na starosti tu legislativu, tak se to nedá stihnout. Takže myslím si, že tím, že jsme se vydali tou cestou jako některé předchozí vlády, že jsme tuhletu agendu opravdu oddělili od činnosti ministra spravedlnosti, tak že to bylo asi jako docela dobré rozhodnutí.
Teď pár čísel ohledně té legislativní činnosti a speciální zapojení Legislativní rady vlády. Aktuálně vlastně k 30. 8. bylo 14 zasedání. A mimochodem, za celé roky - třeba 2017 to bylo také 14 zasedání, 2018 deset. 2019, 2020 šestnáct a 2021 devět. Když my budeme pokračovat takovým tempem a máme tam ty tisky víceméně takhle nachystány a ty představy takhle jsou, takže my budeme mít na roku zhruba přes 20 zasedání Legislativní rady vlády, což se tady vlastně doposud úplně nedělo. Z toho se dá vlastně dedukovat to, že rozsah té legislativní činnosti je opravdu velký a tato vláda vlastně využívá ten svůj expertní orgán profesorů v Legislativní radě vlády jako velmi a podstatně více než tedy vláda minulá.
V tomto ohledu vás chci informovat, že jsem ještě trošku vyztužil řady Legislativní rady vlády a podařilo se mi přesvědčit, aby se členem stal bývalý předseda Nejvyššího správního soudu, pan doktor Mazanec, protože drtivá většina vládní legislativy je správněprávní povahy, takže jsem opravdu potřeboval odborníka na správní právo a zejména s nějakou justiční zkušeností, a myslím si, že jsem dostal člověka opravdu velmi povolaného. A potom další mé obohacení Legislativní rady vlády bylo o profesora Radima Polčáka, odborníka na IT právo a tyhle nové technologie, protože to byla persona, která tam opravdu chyběla tou svou kompetencí.
To jsme ohledně té kvantity legislativy. Něco málo ke kvalitě. Diskutuje se poměrně dlouho o procesu zavedení ex post RIA. Pět let se diskutuje o tom, jak to v zásadě udělat. Minulá vláda opravdu nachystala materiál, poslala ho do připomínkového řízení, bohužel se ministerstva vůči tomu docela vymezila. Je to asi docela škoda, já se na tu aktivitu snažím navazovat, takže jsem to trošku předělal, možná i s trošku ambicióznějším záměrem. Je to v legislativní podobě a teď se vypořádávají připomínky, takže snad to prostě nějakým způsobem zdárně dokončíme.
Pak bych vás chtěl ještě informovat o legislativní... V programovém prohlášení vlády je takový pirátský otisk, kde se vlastně uvádí, že na podporu chytrého řízení státu zřídíme na Úřadu vlády špičkové expertní pracoviště v čele s renomovanými odborníky a zázemím s vlastními experty, nejde jako o žádnou novinku, aby to rozhodování bylo založeno na faktech. Takže všechny ty metodiky OECD a EU aby byly nějak uváděny v praxi. Takže vzniklo oddělení legislativních analýz, sice v trošku skromnější podobě, než byly původní představy, ale aspoň že nějakým způsobem vzniklo, a je to jakási podpora těch legislativ na jednotlivých ministerstvech, aby jim pomohli prostě s nějakými vstupními analýzami a aby opravdu ta legislativa a návrhy zákonů vznikaly na základě nějakým prostě úvodních studií. Takže teď asi jedna z nejdůležitějších legislativ, kterou máme před sebou, je samozřejmě krizová legislativa v gesci Ministerstva vnitra, tak tam už byla navázána nějaká spolupráce právě za účelem, aby se ta legislativa udělala kvalitně.
Takže tolik jako velice ve stručnosti a podrobnosti potom jenom pro zájemce. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní už ke standardně přihlášeným bez přednostního práva. První v pořadí pan poslanec Tureček. Přeji vám dobré ráno.
Poslanec Karel Tureček: Dobré ráno, pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já bych se chtěl zabývat opět Ministerstvem zemědělství a zhodnotit činnost této vlády za těch uplynulých téměř 250 dnů, co je vláda u moci.
Při vytvoření koaliční vlády zpočátku vypadalo, že Ministerstvo zemědělství není příliš žádané. Viděli jsme určité jaksi šachy, nejprve v médiích byl prezentován tak, že Ministerstvo zemědělství obsadí předseda koaliční strany KDU-ČSL Marian Jurečka, později se stal neznámý Zdeněk Nekula ministrem. Vypadalo to tak, že zemědělství je z hlediska vládní koalice prakticky vnímáno jako resort na okraji, jako resort, o který není zájem. To samé bylo i celkově se zemědělstvím. Samozřejmě přišla situace, kterou nikdo nečekal. Přišel 24. únor, přišel vpád Ruska na Ukrajinu. Najednou se ukázala ona válka v obilnici Evropy, ukázala to, jak jsme zranitelní, co se týče soběstačnosti, potravinové bezpečnosti, a to i v základních potravinách. Problém nastal prakticky u všech základních komodit. A já samozřejmě trochu musím reagovat na to vystoupení, které nám tady pan ministr sdělil, kdy nám představil ten resort Ministerstva zemědělství, že je naprosto v pořádku. Předeslal nám některé úspěchy a já řeknu, že tomu tak není.
Když vezmu těch deset základních komodit, a budu tady postupně je jmenovat, tak jsme se prakticky po cenách energií, cenách plynu a cenách hnojiv dostali na vyšší inflaci, než je to u cen pohonných hmot. U těch základních cen, prakticky když vezmu inflaci ve srovnání červenec 2021 a červenec 2022, u mouky jsme na inflaci 74 %, u oleje rostlinného na 68 %, u másla 67 %, cukr 51 %, pečivo 44 %, mléko 40 %, kuřecí maso 39 %, vejce 33 %, to samé vepřové 33 %. Takže jsme prakticky z hlediska průměru v rámci EU jedni s nejvyšší inflací na základní potraviny. Ale co je horší, vláda si prostě tento problém neuvědomuje a tento problém neřeší. Neřeší ho z toho důvodu - protože jinak to nelze vykládat, protože všechny okolní státy, státy západní Evropy, ten problém řeší. Řeší ho několika způsoby. ***
