(0.40 hodin)
(pokračuje Zdeněk Nekula)
Zavedení platby na první hektary má ale i další výhodu, o které se bohužel mlčí, a dělají to tak mnozí. Nemusíme díky tomu totiž zavádět zastropování přímých plateb, tedy nastavovat maximální dotaci, kterou může jeden podnik obdržet. Jsme si dobře vědomi historického vývoje v České republice, kdy kvůli pozůstatkům kolektivizace máme největší průměrnou výměru jednoho zemědělského podniku v celé Evropské unii. A naším cílem je podporovat všechny podniky bez rozdílu velikosti. Vážím si každého zemědělce, který dobře hospodaří, proto jsme zastropování dotací odmítli, abychom zajistili podporu nejen malým, ale i středním a velkým podnikům. Zastropování maximální výše dotace se naopak dotkne investičních dotací, kde bude nově maximální limit 30 milionů korun na jeden projekt. V minulosti to přitom bylo až 150 milionů korun. Nyní by se tak mělo dostat na více žadatelů o investice.
Ve veřejném sektoru se bohužel moc nemluví ještě o jednom zásadním parametru nové společné zemědělské politiky, který pro mě přitom byl jednoznačnou prioritou. Tím je míra kofinancování Programu rozvoje venkova, tedy takzvaného druhého pilíře společné zemědělské politiky. Zatímco v současném programovacím období je kofinancování z národních zdrojů na úrovni 35 %, nově jsme se dohodli na zvýšení kofinancování až na 65 % pro příštích pět let. To znamená zhruba 5 miliard korun ročně navíc pro naše zemědělce, za pět let je to dohromady 25 miliard korun. Jen pro srovnání, například na Slovensku je míra kofinancování necelých 37 %. I z toho je zřejmé, za jak důležité a klíčové naše vláda zemědělství považuje.
Přes všechny změny a jednání, které jsem vyjmenoval, jsme nakonec upravený strategický plán odeslali k posouzení Evropské komisi 28. ledna. To je úctyhodné s ohledem na to, kolik jsme museli za tak krátkou dobu odpracovat, a patří za to mé poděkování všem, kteří se na přípravě tohoto zásadního dokumentu podíleli.
Nebyla to ovšem zdaleka jen společná zemědělská politika, které jsme se v prvních týdnech letošního roku věnovali. Hned v lednu ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí jsme je připravili a schválili národní plány povodí a plány pro zvládání povodňových rizik na příštích šest let. Například jen národní plány povodí počítají do roku 2027 s vybudováním téměř 2,5 tisíce opatření za více než 68 miliard korun z národních i evropských zdrojů. Za ty se postaví například čistírny odpadních vod, kanalizace, revitalizují se řeky a potoky, ale využijí se i ke zmírnění nepříznivých dopadů sucha, nikoliv pouze jako prevence před povodněmi.
V lednu jsme také vládě předložili zákon o ochraně chmele, který je nutný pro to, abychom zachovali odrůdovou pravost a kvalitu chmele. Během půl roku jsme dokázali tento zákon provést kompletním legislativním procesem a zajistili jsme tak vyšší ochranu této tradiční české komodity. Na začátku února jsme schválili operační program Rybářství do roku 2027, ve kterém je více než 1 miliarda korun. Tyto peníze podpoří rybářství, které bude nejenom schopné obstát v mezinárodní konkurenci, ale zároveň přispěje k lepší péči o přírodu a krajinu.
Když mluvím o krajině, musím zmínit i naše lesy. Hned na začátku února jsme totiž spustili nový program na podporu adaptace lesů na změnu klimatu. Příspěvky až do výše 4,1 miliardy korun za rok budou moci získat vlastníci, kteří připravují lesy na dopady klimatické změny, hospodaří přírodě blízkým způsobem, podporují přirozenou obnovu lesa, zvyšují jeho druhovou pestrost a pečují o lesní půdu. Jde o jednoduchou podporu na plochu, která může dosáhnout až 1 540 korun na hektar a rok. Díky tomu budeme moci pokračovat v obnově našich lesů a především vysazovat lesy pestré, smíšené, s větším zastoupením listnatých dřevin, které budou odolnější vůči klimatické změně, ale třeba i kůrovcovým kalamitám. Jen v loňském roce se podařilo obnovit téměř 50 000 hektarů lesa, vysadilo se rekordních 244 milionů sazenic, z toho dvě třetiny listnáčů. V podobném tempu pokračujeme i v letošním roce.
V únoru jsme také projednávali změnu státního rozpočtu. Za zásadní považují, že i přes škrty v rozpočtu se nám podařilo udržet národní dotace do zemědělství ve výši 5 miliard korun. To je nejvyšší v historii. Směřujeme je zejména do sektorů čelících krizi, jako je například chov prasat. Podstatné škrty jsme nedělali ani v oblasti vody, lesnictví a výzkumu. Ušetřili jsme primárně na provozních výdajích. V provozních výdajích státu chceme hledat také systémové úspory. Proto jsem hned na začátku roku zadal analýzu možného přesunu sídla některých našich podřízených organizací mimo Prahu, tak jak jsme to slíbili v programovém prohlášení vlády. Například přesunutí sídla Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu do Brna by mohlo přinést roční provozní úsporu až 3,5 milionu korun ročně. Realizaci přesunu nyní připravujeme.
Na konci února se naše agenda, stejně jako u řady z vás, ze dne na den změnila a tak jako celá společnost, bylo i zemědělství zasaženo agresivní invazí Ruska na Ukrajinu a jejími dopady. Téměř současně se mimo jiné objevila řada proroků, kteří předvídali nedostatek potravin a takřka apokalypsu. K ničemu takovému nedošlo, přestože z jejich strany šlo pouze o gradací černých chmur, jichž se z předchozího období... Můžu s jistotou tvrdit, že za celou dobu ukrajinské války nedošlo k žádné významné nedostupnosti základních zemědělských komodit a potravin. Naopak sektor se dokázal nové situaci přizpůsobit a dnes již je na trhu opět dostupné i ukrajinské obilí a další komodity v míře větší než malé. Zareagovali jsme totiž okamžitě. I u nás na Ministerstvu zemědělství se hned v první den války sešel krizový štáb spolu se zemědělci a potravináři, abychom v napjaté situaci dokázali zajistit nepřetržité zásobování obyvatel potravinami a také pomohli lidem prchajícím před válkou. O řešení problémů, které kvůli válce dopadají na naše zemědělce, potravináře, ale především spotřebitele, budu ještě hovořit. ***
