(23.00 hodin)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Prosím o oslovování prostřednictvím předsedající. A nyní se vracíme zpátky k rozpravě, do které je přihlášen pan předseda Michálek, který je ale nepřítomen, takže jej přesouvám dále. A pan ministr Baxa je další s přednostním právem přihlášený, po něm následuje paní ministryně Langšádlová. Prosím, pane ministře.
Ministr kultury ČR Martin Baxa: Vážená paní předsedkyně, milé kolegyně ministryně, milí kolegové ministři, dámy a pánové, vážené paní poslankyně a páni poslanci, velký mecenáš výtvarného umění, velký Čech a manžel nedávno zesnulé Medy Mládkové Jan Viktor Mládek kdysi řekl: přežije-li kultura, přežije národ. Hned zkraje na příkladě Ministerstva kultury ukážu, jak se vládlo za minulého premiéra Andreje Babiše a jak vážně to s přežitím kultury, a tedy i s přežitím národa myslela tehdejší vláda, která je dnes opozicí. A budu se ptát, jak vážně to s kulturou, českým národem a naší zemí myslí opozice dnešní.
Tedy začneme pohledem zpátky. Moje ministerstvo, Ministerstvo kultury, spolu s jinými resorty vydává jasné svědectví, jak fungovala Babišova takzvaná evropská politika. Pro domácí obecenstvo se tváří někdy jako proevropský politik, jindy jako největší bruselobijec. Reálně ale nedělám ani jedno, protože nedělám vůbec nic. A tak ani neplním to, co mi už přijatá evropská legislativa stanovuje. Na mnoha ministerstvech tak zůstaly netransponované směrnice, které kvůli prodlení v přijímání hrozí každým dnem přerůst do mnohamilionových, či dokonce mnoha desítek milionových pokut ze strany Unie. Pár takových kostlivců jsem po svých předchůdcích na Ministerstvu kultury zdědil i já.
Za příklad mohou sloužit dvě směrnice - o audiovizi a autorských právech - které pocházejí už z roku 2019 a měly být dávno transponovány do českého právního řádu. Nestalo se, v jednom případě nám reálně hrozily mnohé desítky milionů korun, ty se podařilo nedávným schválením zaplašit, ale ještě jednu máme před sebou a tam ten výsledek zatím zcela jistý není.
Za druhé. Současná opozice, konkrétně například pan předseda volebního výboru, obviňuje koalici a mne osobně z toho, že chceme ovládnout Českou televizi a veřejnoprávní média vůbec. Kdyby to nemyslel vážně, bylo by to celkem vtipné. Jenže opozice, koneckonců ústy zde přítomného poslance právě teď, to zjevně myslí vážně. Přitom to byla právě většina v minulé Poslanecké sněmovně složená z dnešních poslanců ANO a SPD a tehdy i komunistů, kdo chtěl zcela ovládnout veřejnoprávní média. Někteří z poslanců je chtěli zrušit, jiní jen takzvaně podřídit vůli většiny. Naštěstí se ani jedno z toho o chlup díky našim obstrukcím nepodařilo. I tak jsou způsobené škody dost velké.
Za třetí. V programovém prohlášení Babišovy vlády byla hromada deklarací a slibů, které ale nakonec zůstaly čistě na papíře. Namátkou připomenu opatření z vládního programového prohlášení, že výše platů zaměstnanců veřejného kulturního sektoru se dostanou na platy, na platovou úroveň zaměstnanců ve školství. Zjednodušení agend žádostí o podporu a její digitalizaci - ani to jsem na své ministerstvu nenašel. Sliby chyby a skutek utek. Ale co, dámy a pánové, považuji za nejhorší, zdůrazňuji, za nejhorší, je to, že v době bezprecedentního ekonomického růstu před covidovou pandemií, kdy pomyslně několik let tekly do státního rozpočtu řeky peněz, zůstala kultura oslyšena. Ač i vláda Andreje Babiše měla ve svém programovém prohlášení navýšení výdajů do oblasti kultury, nedošlo k tomu. Tato klíčová příležitost byla promeškána.
Za čtvrté. Za covidové pandemie bezpochyby patřila kultura k nejvíce postiženým. Restrikce spolu se školstvím byly nejširší a nejhlubší. Když jsem ministerstvo loni před vánočními svátky přebíral, opět v kulturní oblasti byla připravena restriktivní opatření, jako by právě kultura byla tou jedinou oblastí, která měla přispívat k šíření nemoci covid-19 a ke zkáze, kterou zde tato nemoc vykonala. Nikdy pro to nebyly předloženy žádné důkazy, ale téměř dva roky byla kultura těmito restrikcemi drcena. Nám se díky rychlému jednání s novým ministrem zdravotnictví a jeho týmem podařilo toto riziko odvrátit, ale skoro až na poslední chvíli. Kultura fungovala, omezeny byly jen největší kulturní akce, a tak se nám podařilo těžkými týdny omikronové nákazy kulturu provést, aniž by znovu bylo jakýmkoliv způsobem prokázáno, že právě koncerty, sedící návštěvníci v divadlech a ve filharmoniích tak zásadně přispívají k šíření pandemie. Všechno toto dosvědčuje, jakou Popelkou byla kultura za vlády premiéra Andreje Babiše. Možná proto, že kultura je spojena s hodnotami, které bývalý premiér nezná a neuznává. A to jen pro ilustraci, jaký je asi význam kultury, jaký byl význam kultury ve vládě Andreje Babiše - prostě nulový.
Sečteno a podtrženo, milé kolegyně a kolegové, volat po demisi současné vlády po tom, co tu nejen v resortu kultury předváděla minulá vládní garnitura a co tu v důležitých věcech pro tento i jiný resort předvádí ta samá opozice, je vlastně pomyslným políčkem do tváře všech lidí, kteří v kultuře pracují. Tolik k samotnému faktu, jak tu dnes všichni trávíme, v uvozovkách, čas. A proto se raději podívám na to, co nám se podařilo a co máme před sebou.
Klíčovou prioritou je závazek směřovat rozpočet resortu kultury k jednomu procentu výdajů státního rozpočtu. My jsme tento závazek nezrušili, a to i přes obrovskou krizi, která v současné době nás tíží. I přes velké úspory neutichla a neutichá podpora kultury a jejích jednotlivých oblastí. V rámci návrhu novely státního rozpočtu pro rok 2002 (2022) se nám nyní po dohodě s Ministerstvem financí podařilo získat, nebo navrhnout k získání, protože to ještě budeme schvalovat zde ve Sněmovně, několik set milionů korun na kompenzace pro naše příspěvkové organizace a téměř 600 milionů korun pro filmové pobídky, což umožní stabilizaci systému, který až dosud fungoval náhodně a nárazově.
Složité období také vnímáme jako příležitost revidovat stávající systém a podporu zacílit efektivněji. Je potřeba se soustředit na podporu menšího počtu velkých a kvalitních projektů. Jako jeden z nich uvedu klíčovou stavbu depozitáře Národní galerie v Jinonicích nebo připravenou stavbu Středoevropského fóra Muzea umění v Olomouci. Po svém nástupu jsem se zásadním způsobem věnoval Národnímu plánu obnovy. Ten byl sice přijat už za mého předchůdce Luboše Zaorálka, nicméně nebyly podniknuty žádné - a teď zdůrazňuji - vládní kroky. Dokonce, říká se - nezachovaly se z této doby na ministerstvu žádné písemné podklady - že to byl právě Karel Havlíček, který na poslední chvíli připravil Ministerstvo kultury o 2 miliardy korun, a snížila se tak alokovaná částka z 8 miliard pod šest, které budou směřovat do kultury. Došlo ovšem k tomu, že nejen byla zastavena - pardon - omezena tato částka pro mé ministerstvo, ale vlastně nebyly provedeny žádné kroky k tomu, aby se celý systém rozběhl.
Za osm měsíců se nám podařilo zamrzlý stroj rozhýbat a rozjet. Sláva! Vypsali jsme výzvy k podpoře kreativního učení, mobilitě umělců, k digitalizaci. Naším cílem je z prostředků Národního plánu obnovy rozběhnout v každém kraji minimálně jedno kulturní a kreativní centrum, pomoci vzniku vazeb mezi kreativci a firmami. ***
