(20.50 hodin)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Dalším z přihlášených s přednostním právem je pan ministr Lipavský. Pane ministře, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za slovo. Lavice po levé straně jsou stále prázdné, slovo poloprázdné by bylo lichotící, když se podívám na to, že ti, kteří vyvolali tuto schůzi k vyslovení nedůvěry vládě, zde ani nejsou, aby si tedy vyposlechli, co vláda přednáší za argumenty, případně ani své vlastní řečníky neposlouchají. A nevidím tady ani paní místopředsedkyni Vildumetzovou z ANO, nevidím tady pana poslance Králíčka, pana poslance Faltýnka. Četl jsem si zajímavé články v novinách o tom, s kým se scházeli a podobně. Takže to je opravdu zvláštní přístup opozice a myslím si, že ta časová náhoda se soudem předsedy ANO a poslancem Babišem, který zde také není - proč by tu byl, když to svolal, proč by tu byl, když je vůdce opozice - tak to si myslím, že nikoho nenechá na pochybách.
Ale zpátky k látce, které bychom se měli minimálně v úvodním bloku věnovat. Je to teprve osm měsíců, co se naše vláda chopila svých povinností, a myslím si, že je naprosto objektivní, když řeknu, že nejsme a nebyli jsme v lehké situaci. Za prvé jsme podědili přírodní katastrofu ve formě covidu, čelili jsme další covidové vlně, kterou předchozí vláda absolutně podcenila, a zvládli jsme ji výborně. Myslím si, že ministr Válek zde o tom mluvil opravdu bravurně a že ji bravurně zvládl.
A pak přišel 24. únor 2022, a to je katastrofa vyvolaná lidmi, je to naprosto nesmyslná Putinova válka na Ukrajině. Jediné rozumné, co může tato vláda řešit, je, že napne veškeré síly k tomu, aby ten konflikt dopadl v nejlepším možném zájmu České republiky a občanů České republiky, a to taky činí. Jsme neustále pod palbou kritiky, že pomáháme Ukrajincům, že se všechno dělá pro Ukrajince a tak dále a tak dále. Samozřejmě, děláme to pro ně, ale děláme to také pro Česko, děláme to pro naši nezávislost a děláme to proto, aby se neopakovaly roky 1948, aby se neopakovaly roky 1968, abychom se neposunuli do sféry sovětského ruského vlivu, ruského imperiálního vlivu, a není to jednoduchý úkol. Diskuse v Evropě je opravdu složitá a států, které mají tu přímou zkušenost a zároveň jsou členy Evropské unie a členy NATO, není mnoho. Víme, že to je celé Pobaltí, Polsko, jsme to my, Slovensko a další, ale ta debata není jednoduchá a i díky této vládě Evropská unie dokázala přijmout celou řadu silných a jasných kroků, které posilují bezpečnostní systém v Evropě, a tím pádem posilují bezpečnost České republiky. A samozřejmě, součástí toho je pomáhat konkrétně Ukrajině a pomáhat konkrétním lidem, a samozřejmě i pomáhat uprchlíkům, kteří utečou z rozbombardovaných měst.
A také platí, že jsme převzali vládu po trestně stíhaném premiérovi. To je ten soud, který bude za pár dnů, a dnes se nás tedy snaží naprosto uměle ponížit, pravděpodobně ponížit v jeho očích a v očích vašich voličů, uměle vyvolaným jednáním o nedůvěře vládě. Jaký je vlastně důvod, proč bylo toto jednání svoláno? To stále není úplně jasné.
A jaké jsou tedy pozůstatky? Co jsme zdědili? Na jakých základech mohla naše vláda za těch osm měsíců stavět? Já myslím, že zrovna v pondělí NKÚ vydal krásnou informaci, že za poslední rok jsme nejrychleji se zadlužující zemí v Evropské unii s rekordním schodkem státního rozpočtu. Tak nás to nechte napravit, protože v současné situaci, a ta situace k energiím a k válce tady zaznívá, to opravdu není jednoduchý úkol. Ale myslím, že nikdo nemůže být na pochybách, že zrovna naše vláda na tom bude mít silný zájem pracovat. My jsme opakovaně řekli na různých jednáních, že nenecháme padnout střední třídu, nenecháme padnout domácnosti, postaráme se o potřebné a vyřešíme to i během energetické krize. A takhle na blind svolávané schůze - můžeme tady debatovat, my to zvládneme, my se s tím popereme, ale rozhodně to není ze strany opozice žádný konstruktivní krok, a rozhodně je to vlastní popření toho, že i opozice řekla, že během předsednictví se nebude pokoušet shodit vládu. Tak tady máme výsledek. Je 1. září, po dvou měsících, dlouho jste to tedy v uvozovkách nevydrželi.
A já bych ještě trošku mluvil o zahraniční politice, o Ministerstvu zahraničních věcích. Když jsem 17. prosince nastupoval na Ministerstvo zahraničních věcí, tak jsem si vytyčil několik hlavních priorit, konkrétních věcí, na kterých pracuji, a pan Andrej Babiš, pan poslanec Babiš zde ve svém úvodním projevu říkal, že jsme splnili pouze 3 % z programového prohlášení vlády. Podle mě si to číslo musel vycucat někde z prstu, protože nevím opravdu, nebo neumí počítat, nebo počítal tak, aby došel schválně k nějakému nízkému číslu.
Za mě pět konkrétních priorit, abychom se bavili o konkrétních věcech, na čem pracujeme. Předložení sankčního zákona, takzvaného Magnitského zákona, revize vztahů s Ruskem a Čínou a návrat k prozápadní moderní evropské hodnotové havlovské zahraniční politice, digitalizace úřadu, úspěšné zvládnutí českého předsednictví v Radě Evropské unie a podpora ekonomické diplomacie, protože 80 % našeho průmyslu jde na export, ať už do zemí Evropské unie, nebo do zemí mimo Evropskou unii.
Samozřejmě, v době, kdy jsem stavěl těchto pět priorit a nějakým způsobem jsem si rozmýšlel, jakým způsobem působit na ministerstvu, jsem opravdu netušil, že Putin zrealizuje svůj barbarský, barbarský koloniální plán připojit území Ukrajiny k jeho neosovětské říši, nebo nevím, co tam buduje za fašistický režim s tím symbolem Z v Rusku. A té války, které jsme svědky od února - samozřejmě nás zasáhla a zároveň nám jednoznačně ukázala, že naše vláda byla schopna promptně reagovat pod tlakem v krizi a přizpůsobit jak priority vládní, tak koneckonců i priority pro české předsednictví, které byly díky této mimořádné situaci upraveny.
A konkrétně v zahraniční politice: my jsme už v únoru přijali a podíleli jsme se na přijetí prvních sankcí proti Rusku. Byl to i český hlas, který pro ně zvedl ruku, a byli jsme to my, kteří jsme po nich samozřejmě volali, a od té doby od února jsme prosazovali další sankce a dneska už máme sedm sankčních balíků. Tento týden jsme se v Evropě bavili o dalších opatřeních, konkrétně v oblasti výzev pro občany Ruské federace, protože v době, kdy zuří na Ukrajině válka, kdy tam jsou bombardovaná města a umírají matky s dětmi na náměstí, tak si Rusové jezdí do Evropy, rozbíjejí tady talíře někde v Řecku nebo kde to bylo, manželka tuším, že Peskova nebo někoho takového. A to je něco, co bychom prostě neměli tolerovat, česká politika je v tomto naprosto jasná a naprosto jasným způsobem se zasazujeme o české zájmy v těchto věcech.
Samozřejmě pokračuje humanitární pomoc. Myslím si, že každý člověk, který má rozum a srdce, rozumí tomu, že je potřeba pomoci lidem, kteří přijdou o domovy, o střechu nad hlavou, kteří mají třeba nějaké zranění. Řešíme úplně základní elementární věci, že lidé třeba nemají ani jídlo. To opravdu není co závidět, pokud někudy projde válka. Na tom se česká vláda podílí, hrdě se k tomu hlásíme a není to něco, za co bychom se měli stydět. A já si myslím, že česká společnost ukázala hromadně, že dokáže být solidární, že dokáže přijmout uprchlíky a že jim dokáže otevřít tu pozitivní stránku lidskosti. Řešili jsme konkrétní pomoc krajům a obcím, řešili jsme to velmi konkrétně na krizových štábech a tak dále. ***
