Já se stále nemohu smířit s tím, co tady zaznělo v rámci prvního i druhého čtení, že není nutné zákon, kterým skutečně podmiňuje Evropská komise čerpání evropských fondů, s ní vůbec diskutovat. Evropská komise tímto zákonem od začátku sleduje tři cíle. První je depolitizace systému, druhý je profesionalizace a stabilizace. A já se obávám, že tak, jak vlastně všichni čteme dneska ten návrh, tak to bohužel nenaplňuje ani jedno z těch kritérií.

Já budu velmi, velmi konkrétní. Už jenom to, že vlastně celý ten systém je o tom, že odborní náměstci přestanou existovat, místo nich budou vrchní ředitelé sekce. Já se ale ztotožňuji s myšlenkou předkladatelů, že ministr by měl mít určitý tým lidí, který s ním na ministerstvo přijde, bude mu pomáhat v té jeho agendě. Ale absolutně se nemohu smířit s tím, že máme neomezený počet politických náměstků. To přece není možné, neomezený počet, v dnešní době, zvlášť když ve všech programových prohlášeních současné koalice se dočítám, že chceme snížit administrativní zátěž, že chceme zlevňovat celý ten systém.

Já, když to přeženu, tak samozřejmě vždycky to bude záviset na státním rozpočtu, ale pokud je státní rozpočet v rukou jedné vlády, tak samozřejmě schválí i jakýkoliv počet politických náměstků. A co mě přivádí trošku do varu, omlouvám se za ten výraz, je, že do zákona jsme dali ještě požitky pro tyto politické náměstky, to znamená dvě auta, sekretářku. Ale co je na tom zarážející mně z pohledu exekutivy, když jsem tam byla čtyři roky, politický náměstek nikoho neřídí. On pod sebou nemá žádného státního úředníka. Ty státní úředníky pod sebou budou mít ti vrchní ředitelé sekce a samozřejmě jsou zodpovědní vůči státnímu tajemníkovi.

To znamená, politický náměstek je člověk, který určitě bude partnerem pana ministra, s tím souhlasím, nemám s tím žádný problém, ale proč neomezeně? Pokud to tedy opravdu je myšleno tak, že to má být spolupracovník pana ministra, aby mu pomohl s tou agendou, no, tak co si budeme říkat, pan ministr potřebuje občas zastoupit na vládě - jeden, občas zastoupit v rámci Parlamentu - druhý politický náměstek, občas zastoupit v rámci Senátu - třetí politický náměstek, no a občas zastoupit před orgány Evropské unie - čtvrtý politický náměstek. Čtyři.

My jsme navrhli, protože jsme chtěli být velmi vstřícní, tak jsme debatovali, a já jsem ráda, že u tohoto zákona koalice komunikovala s opozicí, tak jsme navrhli: Dobře, tak může tam být ještě nějaký třeba specifický politický náměstek pro nějakou konkrétní agendu, já si klidně dokážu představit agendu například IT, protože to je natolik složitá záležitost, tak jsme navrhovali pět. Dokonce jsme byli až vstřícnost sama, protože jsem říkala: Dobře, ještě to může pan ministr myslet tak, že každou tu sekci, kde má vrchního ředitele, nad tím potřebuje mít někoho svého, aby mu dohlížel na tu agendu jako takovou, byť nemůže nikoho řídit, ale může dohlížet, tak jsme navrhovali pozměňovací návrh, a máte ho, samozřejmě je předložený, ten pozměňovací návrh, do počtu ředitelů sekcí.

To znamená, že jsou velké rezorty jako finance, které třeba mají sedm sekcí, a oproti tomu Ministerstvo kultury, které má třeba jenom čtyři sekce, prostě každý je jinak, a podle toho by byl ten počet politických náměstků. Bohužel se obávám, že vzhledem k tomu, že na výborech k tomu koaliční poslanci dali negativní stanoviska, že nám dneska tedy projde neomezený počet politických náměstků, s obrovskými prebendami a s obrovským dopadem do státního rozpočtu.

Další věcí, která mě skutečně mrzí, je, že jsme se zabývali i tím, že když už tedy to bude takto, že se nám nepodařilo prosadit to, aby měli povinně ze zákona prověrky tito lidé. Jasně, musela jsem přijmout argument, a je to logické, že každý pan ministr by asi měl trvat na tom, aby jeho náměstci měli prověrky, ale není to dáno zákonem. Když nebude trvat, tak samozřejmě se toho nikdy nedomůžeme.

Co je pro mě i dalším překvapením, je, že když si vezmu, že chceme stabilizaci, to, co chtěla Evropská komise - depolitizace, profesionalizace, stabilizace - tak když vezmu jenom ten poslední headline, stabilizace, tak tento návrh, který dnes máme ve třetím čtení, navrhuje přesoutěžit všechny od úrovně ředitele odborů každých pět let.

Vzhledem k tomu, že bylo řečeno A, ale nebylo řečeno B, byť samozřejmě na výborech jsme se bavili o tom, že další novela se chystá, že se tam ještě některé věci upraví, tak já se ptám, co se bude dít, když se nám každých pět let obmění v podstatě polovina ministerstva - každého. Ale bohužel, jak se neřeklo to B, tak my tomu říkáme pracovně, jenom pro posluchače a diváky, tito lidé, když jsou ve státní službě, oni se přesoutěží, neuspějí ve výběrovém řízení, tak spadají, protože pořád jsou zaměstnanci státu, do takzvaného bazénu. A v tom bazénu v podstatě tito lidé jsou a všechny rezorty mohou po těchto lidech sahat, když vyhlašují další výběrové řízení. No ale pokud ten člověk je nevhodný pro koalici, tak asi nelze úplně předpokládat, že z toho bazénu vůbec někdy vyleze. To znamená, co se potom bude dít? Já jenom bych chtěla, abychom si všichni uvědomili, každých pět let přesoutěžíme půlku ministerstva. Skutečně si to představte v tom čase. A víte, jak je nastavený ten bazén? Když má praxi, ten státní zaměstnanec, do tří let, tak dostane tři platy, tři až šest let - šest platů, šest až devět let - devět platů, nad devět let - dvanáct platů. A pokud je v bazénu, to znamená, pořád zůstává nevyužit státní službou, ale je v bazénu, tak pobírá ten úředník osmdesát procent platu. Takže si představte ty obří dopady do státního rozpočtu, protože samozřejmě každých pět let vám tam budou nabíhat noví a noví. A tento bazén touto novelou řešen není. Proto já si myslím, že skutečně by stálo za to to pojmout jakoby celkově, protože všichni víme, že zákon o státní službě si nějakých změn určitě zaslouží, o tom žádného sporu není. Ale když se řekne A, tak se skutečně musí umět říkat i B.

Já jsem velmi ráda, že jsme se na výborech byli schopni domluvit například na tom, že ten zákon tak, jak ho máte dneska připraven, protože ještě teprve máme před schvalováním pozměňovacích návrhů, tak my jsme velmi argumentovali tím, že dokládání praxe - a opět se tady odrazím od toho slova profesionalizace státní správy - a teď si představte, že v tom návrhu je, že praxi můžete dokládat už od školy. To znamená, já jako vysokoškolák jsem skončila v nějakých čtyřiadvaceti, pětadvaceti letech školu, nastoupila jsem někam do zaměstnání - a teď to přeženu - byla jsem rok manažerem, například v rámci - já nevím - poskytování stavebního spoření nebo něco takového, a v podstatě tato roční praxe po škole by mě opravňovala v mých padesáti letech se ucházet o státní službu na pozici vrchního ředitele sekce ředitele odboru. No, to je nepřijatelné. Pokud se tady hovoří o profesionalizaci, tak to musí být lidé - a chceme to skutečně se státní správou myslet dobře - kovaní v tom oboru, a ne někdo, (koho) najednou potřebujeme kvůli nějakým různým záležitostem, prostě ty lidi dostat na ministerstva. Já jsem ale ráda, že v tomto nás koalice vyslyšela, podpořila a i z výborů to jde s kladným stanoviskem.

Samozřejmě bych byla velmi ráda, aby i Sněmovna se k těmto pozměňovacím návrhům postavila čelem, kde jsme se dohodli, že alespoň ta praxe musí být za posledních patnáct let, aby to byli skutečně lidé, kteří se v posledních patnácti letech nějakými manažerskými zkušenostmi prokazovali.

My jsme, když jsme se tím celým zabývali, tak zase na druhou stranu musím říci, že tam jsou i pozitivní věci, prostě nerada jenom kritizuji. Je potřeba si říci, že například vyjmutí výběrových řízení ze správního řízení je určitě cesta správným směrem, protože to celý ten systém zrychlí. Zkracují se i lhůty pro dokončení výběrového řízení z 90 na 60 dnů. Co už považuji i za také docela dobré, že nově bude nutné hned při podání žádosti doložit občanství a znalost jazyků, dříve se to mohlo doplňovat později, což samozřejmě ta výběrová řízení natahovalo. Stejně tak se musí doložit odborné znalosti a dovednosti už při podání žádostí. ***