(17.40 hodin)
(pokračuje Jan Síla)
Od začátku invaze Ruska na Ukrajinu se řeší alternativní dodavatelé plynu a Evropa si v rámci ekonomické války dala omezení ruského plynu za cíl. Sankce zakazují veřejným správám v členských zemích mít po 10. říjnu uzavřené smlouvy s ruskými firmami. Během jara došlo k nárůstu nákupu plynu z Norska a Němci dováželi více plynu z Norska než dříve. Snad údajně norský plyn pokrývá až 30 % německých potřeb. Když byli jednat v Kataru, neuspěli a odtud nejspíš plyn mít nebudeme. Norové více údajně dodávat nemohou, protože jsou na své kapacitě, a dokonce prodloužili licence, které měly zaniknout. Norská kapacita tedy nepomůže. Ukazuje se, že najít další alternativy za ruský plyn je v krátkém období neřešitelné. Nelze to vyřešit za rok ani za dva, optimistické scénáře mluví o třech čtyřech letech.
V této situaci si vláda Petra Fialy stanovila jako hlavní prioritní úkol pomoci Ukrajině vyhrát válku s Ruskem. Definuje tím cíle zahraniční politiky a zapomíná přitom na reálné potřeby a možnosti ekonomiky naší země. Vláda totiž není schopna definovat český národní zájem a přebírá zájem, který v této chvíli definuje někdo jiný. V tomto případě je to zájem, který byl do značné míry definován ve Spojených státech: za každou cenu zabránit spojení německých technologií s ruským surovinovým bohatstvím. Jsme ve válečné ekonomice. Nedaleko od našich hranic se válčí a nemůžeme si hrát na standardně fungující trh, jako by byly mírové časy.
SPD zveřejnila dávno deset bodů pro řešení současné drahoty. O těchto bodech tady do detailu mluvil předseda Tomio Okamura, tak to vynechám a budu pokračovat dál.
Kabinet Petra Fialy neustále opakuje mantru o cílené pomoci. Všechna zatímní pseudoopatření jsou ale de facto plošná. Například vláda snížila spotřební daň na benzin o korunu osmdesát, ten však zlevnil o necelou korunu. Zbytek zůstal v kapse majitelů benzinových stanic. Jestliže toto opaření stálo erár 4 miliardy, vláda přihrála čerpadlářům 1,5 miliardy do jejich kapes. Plošné rozdávání na dluh dlouhodobě nepomůže. Různá média, rádoby politologové i lidé na ulici se v poslední době pozastavovali nad tím, proč naše vláda prakticky nic s narůstající drahotou nedělá. Ti, kteří nezapomněli na vrtulníkové rozhazování peněz před posledními parlamentními volbami, dobře věděli, proč vláda mluví a nic nedělá a co bude následovat. V září těsně před senátními a komunálními volbami také rozházíme voličům peníze a oni nás budou brát za své zachránce a budou nás volit. A také se tak stalo. Většinou plošné rozhazování peněz tři týdny před volbami.
Nyní ale nastala chvíle, kdy bychom měli postupovat systémovými kroky. Minimálně za prvé vyvázat se ze systému emisních povolenek třeba jen na několik let. Za druhé předjednat dlouhodobé smlouvy na dodávky plynu bez zbytečných mezičlánků a za třetí zrušit prodej energií přes burzu, kde vyrábíme elektrický proud za 15 až 25 haléřů a nakupujeme ho mnohonásobně dráž. Tyto systémové kroky mohou přinést úlevu, přičemž se vůbec nezadlužíme. Vláda by měla nyní okamžitě zavést dočasná plošná opatření, jak bylo uvedeno v těch deseti bodech SPD, s tím že po zavedení zmíněných systémových opatření by plošná zrušila. Dlouhodobě rozdávat znamená jen navýšit státní dluh, tak jak to udělala Babišova vláda.
Česká vláda by při nastávajícím (?) předsednictví Evropské unie měla využít této příležitosti a energetickou bezpečnost všech zemí EU nastavit jako téma číslo jedna. Ale to by chtělo politickou vůli a také odvahu, protože dělat zmíněné kroky je v současné politické situaci nepopulární. Třeba nakupovat plyn přímo z Ruska. Česká televize děsí nepoučené laiky, jak by to bylo hrozné, že tím bychom podporovali Rusko ve válce na Ukrajině. Ale současná Fialova vláda ho podporuje stejně, a navíc ještě ožebračuje obyvatele České republiky navýšením ceny Němců, protože ruský plyn nakupuje draze přes Německo. Cena plynu na evropské burze násobně překonává rekordy.
Podle českého premiéra je nutné najít společné evropské řešení. Úkolem předsednické země by mělo být evropské řešení hledat. Není ale jasné, jak by takové řešení mělo vypadat, protože plynu prostě bude málo. Zůstává otázka, jak se členské státy Evropské unie budou o to málo plynu dělit. V případě akutního nedostatku plynu by to znamenalo, že ty země, které ho budou mít víc, by se musely samy omezit na úkor jiných. Předchozí zkušenosti, kdy byla Evropa ve svízelné situaci, například migrace nebo covid, nejsou zkušenosti příliš povzbudivé. Pokud šlo o životní zájem, státy si různě přebíraly vakcíny, roušky a národní egoismus vítězil.
Na závěr bych chtěl upozornit na jednu zprávu a možná jako inspiraci. Půlmilionové město Haag, kde sídlí nizozemská vláda či parlament, požádalo o dočasnou výjimku z unijních sankcí uvalených na Rusko kvůli válce na Ukrajině, protože nenalezlo nového dodavatele plynu. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Jenom bych si upřesnila váš bod. Inflace, energetické zdražování a kolaps ekonomiky - nebo ještě mezi tím něco bylo? Je to tak?
Poslanec Jan Síla: Zdražování a kolaps ekonomiky. Ano.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: A jenom zařazení nového bodu.
Poslanec Jan Síla: No to by mělo být co nejdřív. Za dvojku.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Jako druhý bod? Dobře.
Poslanec Jan Síla: Druhý bod. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Milan Brázdil a připraví se pan poslanec Ivan Jáč.
Poslanec Milan Brázdil: Paní předsedající, já vám děkuji za slovo dneska ještě podruhé. Tak se na mě nezlobte, prosím, kolegyně, kolegové. Vystupuji s takovým ožehavým tématem. Pravděpodobně se vám to nikomu nestalo. Kolegyně Ožanová už o něčem mluvila, o tom, že jsou tady jakési nepravosti od předsedkyně Sněmovny, že si tam pozve někoho, fotí a nechá je tady být. Tak já přicházím s tématem, které se stalo včera. Jistě víte, Mlejnek, úzina a docela vypnuté jednání výboru pro bezpečnost. Ano, bylo to těžké jednání a trošku jsme všichni tušili, že ta nervozita tam je. Pět šest kamer a - pan poslanec na mě řve, nerozuměl jsem, co chtěl. Nic, aha. No a včera tam byla vypnutá situace a i ten předsedající, a vy ho znáte, pan Žáček, který šéfuje výboru pro bezpečnost, toho měl docela plná kopyta a byl nervózní a nevěděl, jak se chovat, nevěděl, mluvil o tom, že jsme něco neschválili, my jsme to schválili. A dokonce sám ani nedokázal dodržet to, že bychom měli odhlasovat nějakého ověřovatele. No dobrá, to se stane.
Jenže začalo samotné projednávání a on vám každý ten komentář každého z nás poslance komentoval. On je ten, který tomu má vlastně předsedat, udílet slovo, a pokud chce něco komentovat, komandovat, nebo já nevím, mít svůj názor, on by měl dát sám sobě slovo. A mě to docela jako naštvalo, říkám, prosím vás, nekomentujte to, protože to tak nemá být. No jo, ale to byl teprve začátek. A děje se to, že jsme už v podrobné rozpravě a náhle, a to fakt se vám ještě nikomu nestalo. A musím říct, že paní Černochová kdysi členem bezpečnostního výboru byla, a tam vám jela po tom předsedajícím, po tom předsedovi, byl to pan Koten, ta mu nedovolila nic! Tam jsme si nedovolili sundat sako, prý jsem vám to nepovolila. Chovala se jak maskulinně orientovaná žena, která nám to tam šéfuje! ***
