Ve chvíli, kdy začali realizovat tento svůj šílený plán destabilizace financování českého zdravotnictví a fakticky defraudaci prostředků určených na léčbu pacientů, se zvedla tak silná vlna odporu, protestů a kritiky ze strany odborné veřejnosti, opozičních stran, zdravotníků a pacientů, že se pětikoalice zalekla a došlo jim, že tento šílený plán jen tak neprojde. Začali vymýšlet, jak by to, u čeho byli přistiženi, tu neobhajitelnou defraudaci prostředků určených na léčbu pacientů, zamaskovali a odvedli pozornost jinam. Rychle začali tvrdit, že zdravotnictví poškodit nechtěli, že žádné peníze vyvést nechtěli, že ohrozit dostupnost a kvalitní zdravotní péči nechtěli, a připsali do předkládané změny zákona o snížení pojistného za státní pojištěnce a vyvedení 14 miliard z rozpočtu zdravotnictví rychle několik paragrafů o pravidelné valorizaci pojistného za státní pojištěnce, které původně chtěli dle programového prohlášení vlády předložit až někdy na konci volebního období. A začali tvrdit, že žádné peníze ze zdravotnictví vyvést a defraudovat nechtěli. Chování a mediální vyjádření vlády připomínají chování zloděje, který ukradne auto, a když je při tom nachytán, tak začne tvrdit, že auto ukrást nechtěl, ale že si ho chtěl jenom vypůjčit. Tunelovat peníze určené na léčbu pacientů, a ohrožovat tak hrazení zdravotní péče. Nastavení mechanismu pravidelné valorizace pro příští období je nepochybně správný krok. Nic však nemění na faktu, že vláda se stále pokouší jednorázově a krátkozrace vyvést ze zdravotnictví 14 miliard, a snižuje tak rizikovým způsobem příjmy zdravotnického rozpočtu.

Neveselý byl pohled na ředitele zdravotních pojišťoven, kteří po schůzce s ministrem financí a ministrem zdravotnictví, kde jim byl představen plán na vyvedení 14 miliard z rozpočtu zdravotního pojištění, rozpačitě mlčeli, když byli vyzýváni, aby radostně vítali a děkovali ministru financí a zdravotnictví za vyvedení peněz z rozpočtu zdravotních pojišťoven. Na dotazy novinářů ředitelům velkých fakultních nemocnic, jestli snížení peněz ve zdravotním rozpočtu bude stačit na pokrytí potřeb a zajištění dostupné péče ve fakultních nemocnicích, bylo odpovědí mlčení a kousání se do rtů. Ano, já to chápu. Já to chápu. Pan ministr už několik ředitelů vyhodil a určitě tam transparentně dosadil někoho svého, zřejmě z obavy, aby také nebyli novou vládní garniturou za to, že řeknou pravdu, jako jiní ředitelé popraveni a odvoláni. I to je součástí změny a nových pořádků, kterou přinesla vláda pětikoalice. Lidé už zase mají strach říkat, co si myslí, aby neměli problémy a nebyli vyhozeni z práce. Umlčet se nenechali a před negativními dopady snižování rozpočtu na zdravotnictví varovali prezidenti stomatologické, lékařské a lékárnické komory, zástupci Asociace českých a moravských nemocnic a Koalice soukromých lékařů, zástupci pacientských organizací, zdravotnických odborů a opatrně varoval, že rezervy zdravotních pojišťoven budou brzo vyčerpány a bude se muset omezovat zdravotní péče, i prezident Svazu zdravotních pojišťoven pan Friedrich. Minus prostě není plus. Za nižší úhrady nebude více a kvalitnější péče. Za méně peněz nikdy není více muziky.

Veto prezidenta republiky dává pětikoaliční vládě další šanci vycouvat z tohoto nezodpovědného, škodlivého plánu a přestat oslabovat a destabilizovat české zdravotnictví. Proto vás žádám, důrazně vás žádám, přestaňte ohrožovat stabilitu českého zdravotnictví, dostupnost a kvalitu zdravotní péče, nepoškozujte pacienty a zdravotníky. Přestaňte vyvádět peníze z rozpočtu zdravotnictví. Přestaňte prosazovat nedomyšlené, destruktivní návrhy ohrožující zdravotní péči pro české občany. Upusťte prosím od prosazování tohoto škodlivého, hloupého návrhu zákona. Předložte v samostatném návrhu pouze mechanismus pravidelné valorizace začínající na platné, nesnížené výši pojistného za státní pojištěnce nastavené naší vládou. Nenarušujte rozvoj a neohrožujte budoucnost českého zdravotnictví. Pacienti, lékaři, sestry, záchranáři i všichni ostatní zdravotníci, občané této země si to nezaslouží. Jen proto, že máte nyní moc a 108 hlasů v parlamentě, nemáte právo nezodpovědně zvyšovat zranitelnost a destabilizovat fungování zdravotního systému, dostupnost a kvalitu péče a ohrožovat budoucnost rozvoje českého zdravotnictví. Já vám za to strašně moc děkuji.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Tak, pane předsedo, já ještě vás požádám o specifikaci toho nově zařazeného bodu, jak jste říkal v úvodu, protože tady byl hluk. Omlouvám se, neměla jsem možnost si to zapsat přesně, jestli byste byl tak hodný.

Poslanec Andrej Babiš: Tak já navrhuji zařadit ten druhý nový bod, nebo chcete i první? Ne.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Oba dva prosím. Děkuji. Ať máme jistotu, že nezkomolíme název, až dojde k hlasování.

Poslanec Andrej Babiš: Takže ten druhý... (Prohledává své písemné materiály.) Druhý bod navrhuji - název Stav v českém zdravotnictví. (Předsedající: Ano, děkuji.) A první, sekundu, musím to dohledat... (Prohledává své písemné materiály.) A ten první bod - název: Jak organizovaný zločin dosadil svého člověka za ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Děkuji vám. (Poslanec Babiš: Děkuji.) Nyní tedy načtu došlé omluvy. V mezičase se omlouvají ještě z dnešního jednání pan poslanec Jan Richter, a to z celého dne z důvodu zahraniční cesty, pan ministr Kupka, a to mezi 9.30 až 11.30 z pracovních důvodů, a taktéž paní ministryně Anna Hubáčková, ta se omlouvá z celého jednacího dne z osobních důvodů. S náhradní kartou dnes hlasuje i pan poslanec Beitl a je to číslo 33.

Nyní je přihlášena k pořadu schůze paní poslankyně Klára Dostálová a další v pořadí byl přihlášen pan poslanec Ivo Vondrák. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Klára Dostálová: Vážená paní předsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já bych si dovolila zařadit dnes jako první bod návrh bodu Řešení bytové krize.

Já si myslím, že nejsem jediná, komu píšou zoufalé rodiny o pomoc. Ta skutečnost je skutečně neuvěřitelná. Máme mladé lidi, kteří si postavili před několika lety malé rodinné domky na venkově. Byli jsme rádi, že skutečně se i ten venkov zalidňuje, že ti lidé tam bydlí. Já bych vám ráda teď přiblížila jeden příběh, který určitě mnozí z vás máte také ve svých poslaneckých mailech. Jde o mladou rodinu, otec 35 let, žena 31 let na mateřské dovolené s ročním dítětem. Před zhruba pěti lety nebo šesti lety si vzali hypotéku na 3,5 milionu korun na výstavbu rodinného domku na venkově. Skončila jim pětiletá fixace úroku u hypotéky a hypotéka se jim měsíčně navýšila o 9 tisíc korun na 21 600. Energie - přišly nové zálohy na plyn a elektřinu, v součtu na 8 500 korun. Rodina má čistý příjem 30 000 korun. Samozřejmě volají o pomoc, říkají, co mají dělat, že jsou samozřejmě připraveni třeba i bydlení prodat, aby se mohli třeba nastěhovat do nějakého bytu, ale ty byty nejsou. Nejsou byty na trhu, nestaví se. Proč se nestaví? No samozřejmě v dnešní době jsou obrovsky vysoké ceny stavebních materiálů. Nemáme vlastně nový stavební zákon, povolovací procesy trvají opravdu neúměrně dlouho. Mluvila jsem naposledy i se stavaři ve velkých městech a říkají, že ta situace už je dále neúnosná, že skutečně byť by byty na rozestavěnost měli připravené, tak je nemají povolené. Zároveň ale přiznávají, že teď trošičku ten útlum je i právě díky vysokým energiím, díky vysokým nákladům na stavební materiály.

Já se také ptám, co vlastně, jak pomůžeme těmto mladým lidem? Protože tato rodina, o které mluvím, tak samozřejmě mohli požádat o mimořádnou okamžitou pomoc, ale oni požádat nemohou, protože vlastní rodinný dům. Oni nemohou požádat ani o příspěvek na bydlení v nějaké adekvátní výši, protože hypotéka se prostě nezapočítává do výdajů té domácnosti. A je potřeba, aby se skutečně těmto lidem pomohlo. Nebo, jak jsme tady, skutečně budeme přihlížet tomu, že tito mladí lidé skončí na ulici? S těmi dětmi? Protože já jsem se tedy doptala ještě toho pána, jestli třeba rodiče by nepomohli. Oni říkají: no, rodiče bydlí v 1+kk, tam se prostě nevejdeme. Ta situace je skutečně neúměrná.

Zároveň, když už jsem se dala do řeči s tím mladým mužem, tak on mně říkal, že se musí usmívat tomu, že samozřejmě by rádi třeba zateplili a tak dále, ale oni nemají žádné úspory, rezervy na to, aby mohli zrealizovat zateplení rodinného domu fotovoltaiky. A i kdyby dostali dotaci a možná by dosáhla tato rodina i na tu maximální podporu, no tak nejbližší možný termín na realizaci fotovoltaiky je podzim příštího roku. To znamená, ti mladí lidé vůbec vlastně nemají teď adekvátní řešení, jak to řešit. ***